Ladislav Miko, bývalý ministr životního prostředí ve Fischerově vládě, bude od 1. listopadu pověřen řízením Generálního ředitelství pro zdraví a ochranu spotřebitele Evropské komise (EK), označovaného také jako DG Sanco. Je to nejvyšší post v EK jakého může vůbec úředník dosáhnout a žádný jiný Čech jej nezastává. Výše stojí už jenom evropský komisař, ale to je politická figura, navrhovaná vládami členských zemí. Křeslo generálního ředitele DG Sanco se uvolnilo poté, co 15. října rezignovala Paola Testori Coggiová, která čelila disciplinárnímu vyšetřování.
Zatímco se česká média zabývala detailně jmenováním Věry Jourové, nominované hnutím ANO a akceptované s odřenýma ušima po nepřesvědčivém grilování v Evropském parlamentu, zcela jim unikl životní úspěch Ladislava Mika. Ten se totiž musel prosadit v ostré konkurenci ostatních bruselských úředníků. „Generálního ředitele si musí člověk postupně zasloužit, prokázat ve velké soutěži, že na to má. Pokud nezklamu a nebudou jiní se silnější podporou, je to samozřejmě šance na jmenování. To je ale v tuto chvíli daleko,“ uvedl na svém Facebookovém profilu Miko a vyjádřil odhodlání tohoto cíle dosáhnout: „Lehké to není a nebude, ale budu usilovat, abych uspěl. Je to koneckonců i reprezentace vlastní země, takže dvojnásobná zodpovědnost,“ napsal.
Z Košic až do Bruselu
Přímým nadřízeným L. Mika je Vytenis Andriukaitis komisař o němž jsme psali zde. Ladislav Miko byl, až dosud, jedním ze dvou zástupců odcházející generální ředitelky. Přímo řídil oblast potravinové bezpečnosti. Do jeho portfolia patřilo například i téma genetických modifikací, pesticidů, označování potravin, potravinářské inspekce, veterinární a fytosanitární služby. Funkci zástupce zastával po úspěšném konkursu od ledna 2011.
Miko není v Evropské komisi žádným nováčkem. Od roku 2005 tam pracoval jako ředitel sekce ochrany přírodních zdrojů Generálního ředitelství pro životní prostředí. V roce 2009 si vzal půlroční dovolenou a odskočil si do křesla ministra životního prostředí v úřednické vládě Jana Fischera. Také ministerstvo znal důvěrně, od roku 2002 tam působil ve funkci náměstka pro ochranu přírody a krajiny. Na úřednickou dráhu se vydal už v roce 1992, kdy nastoupil na devět let do České inspekce životního prostředí.
Ladislav Miko pochází z Košic, v Praze vystudoval Přírodovědeckou fakultu UK. Po listopadu 1989 působil ve Veřejnosti proti násilí a pak spoluzakládal Stranu zelených na Slovensku, z níž ale vystoupil v roce 1993, když začala spolupracovat s Mečiarovým HZDS. Aktuálně je politicky svázán s Liberálně ekologickou stranou (LES) Martina Bursíka. Miko je respektovaný odborník, mj. hostující profesor na antverpské univerzitě, kde přednáší předmět obnovy ekosystémů a docent na České zemědělské Univerzitě v Praze (Metody studia ekosystémů) a Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (Životní prostředí a společnost). Je expertem na půdní roztoče tzv. pancířníky.
V roce 2009 se ocitl mezi horkými favority na post eurokomisaře, ale přednost dostal jiný politik slovenského původu Štefan Füle.
Rezignace po 32leté kariéře
Dosavadní generální ředitelka DG Sanco Paola Testori Coggiová místo opustila poté, co disciplinární šetření dospělo k závěru, že mohla porušit tzv. vnitřní pravidla. Její rezignaci Evropská komise přijala 15. října.
Vyšetřování ukázalo, že ředitelka Testori Coggiová udělala chybu, když indiskrétně upozornila nevládní organizaci na časování tendru vypsaného jejím úřadem. Učinila tak na zasedání plného lidí a i když chybu později napravila, informaci vynesli ven „whistebloweři“. Dalším šetřením se nezjistilo ani kriminální jednání, ani korupce či finanční negativní dopad na rozpočet EU. Evropská komise ovšem razí k těm, kteří nerespektují její vnitřní pravidla, politiku nulové tolerance.Testori Coggiová je přitom zkušenou harcovnicí, která pracuje pro komisi 32 let. Působila v týmu komisařky pro zdraví a ochranu spotřebitele už na začátku devadesátých let, v roce 2007 se stala zástupkyní generálního ředitele, podobně je dnes Ladislav Miko, a od roku 2010 stála v čele tohoto úřadu. Za nejobtížnější problém, který ve své kariéře řešila, označila dění kolem direktivy, týkající se tabákových výrobků. Než se jí podařilo schválit, byl donucen k rezignaci tehdejší evropský komisař pro zdraví a ochranu spotřebitele John Dali z Malty kvůli nařčení, že se nechal za úplatu ovlivnit švédským výrobcem tabákového prášku. Dotčený obvinění odmítl a dodnes se soudí.
Tomáš Cikrt
