Musí přestupovat zákoník práce – protože jim nic jiného nezbývá, pokud chtějí naplnit současný počet posádek a výjezdů. Záchranné služby už letos slízly několik pokut od inspektorátu práce. Důvodem je nedostatek lékařů urgentní medicíny, kteří mohou v záchrankách sloužit. Ti, kteří tuto práci dělají, tak nedodržují přesčasy či přestávky mezi směnami. Záchranné služby proto žádají ministerstvo zdravotnictví, aby urychleně nechalo sloužit v sanitkách i mladé lékaře.
„Nedostatek lékařů je enormní. Když máte tři lidi na 24 hodinovou směnu, tak to při současných počtech bez obcházení zákoníku nejde. Možností je snížit množství posádek tak, abychom zákoník práce mohli dodržet. Jenže když někde zrušíte lékařskou posádku – přestože tam necháte posádku bez lékaře – dozvíte se od všech, že jste vrah. Loni jsme spočítali, že pro vyhovující stav bychom potřebovali kolem 600 lékařů, a to zatím další ubyli. To je v průměru 30 až 60 lékařů na jednu záchranku, kteří chybí,“ konstatuje předseda Asociace zdravotnických záchranných služeb a šéf jihočeské záchranky Marek Slabý. Zároveň dodává, že problém výjimečně nejsou peníze. „Když budu mít na posádkách deset lékařských míst, musím je zaplatit 24 hodin denně. Buď je zaplatím tak, že překročím zákoník práce – někomu přesčasy, někomu na dohodu a tak dále. Když mi na to ale nastoupí noví lékaři, budu platit ty samé peníze a navíc nebudu v rozporu se zákoníkem práce,“ vysvětluje. Jenže lékaři nejsou – a nejhorší situace je v krajích, které nemají fakultní nemocnice a nejsou tam tedy mladí lékaři a stážisté, kteří si chtějí přivydělat.
Co vlastně problém, s nímž se musí záchranáři letos potýkat, způsobilo? „Dnem 31. prosince 2013 skončila pro Českou republiku výjimka ze směrnice Evropského parlamentu o práci přesčas ve zdravotnictví. Ta umožňovala dohodnout se zaměstnanci v nepřetržitém provozu spojeném s příjmem, léčbou, péčí nebo se zajištěním přednemocniční neodkladné péče výkon další práce přesčas nad zákonný limit, a to do osmi hodin týdně u zaměstnanců ve zdravotnických zařízeních, v případě poskytovatelů zdravotnické záchranné služby v průměru 12 hodin týdně,“ uvádí Jiří Macíček, náměstek generálního inspektora ze Státního úřadu inspekce práce. Výsledek je, že místo 1040 hodin přesčasů ročně, které bylo možno sloužit v uplynulých letech, se letos jejich množství odsloužené jedním lékařem, smrsklo na více než polovinu, tj. 416 hodin ročně.
Mohlo by vás zajímat
Pro všechny záchranné služby v ČR pracuje celkem kolem tisícovky lékařů – z toho zhruba 600 kmenových. Počet zaměstnanců se pohybuje okolo šesti tisíc: 46 procent záchranářů, 34 procent řidičů a zbytek lékaři. Ročně teď přitom musí zvládnout kolem 900 tisíc výjezdů.
Okolní země se připravily, ČR zaspala
Zatímco posádek s doktorem kvůli nedostatku lékařů ubývá, roste počet těch bez lékaře. Častý je tzv. rendez-vous systém, kdy lékař v autě „obsluhuje“ několik sanitek, které si ho zavolají k nutným případům. Jenže podle Marka Slabého nesou snižující se počet posádek bez lékaře těžce obyvatelé a zastupitelé obcí, kterých by se dotklo, že by k nim jezdila sanita bez doktora. „Pacient přitom rozhodně na životě ohrožený není – záchranáři jsou vycvičení a umí tolik věcí, že mnoho z nich vydá za externího lékaře, který přijde jednou za měsíc. Navíc když je potřeba, lékař může dorazit za pět deset minut,“ dodává Slabý s tím, že podobný systém funguje i v okolních zemích.
Problém, který u nás nastal kvůli evropskému opatření, samozřejmě pocítily i jiné země – jenže se na něj připravovaly. „Němci a Rakušané už léta nabírají lékaře z okolních zemí, aby splnili zákoník práce. Mám tam několik stejně starých kolegů. Problém je stejný jako u nás, ale jim se podařilo se s ním poprat díky tomu, že to včas začali řešit a rozhlížet se okolo, aby nabrali lékaře. My ale nemáme šanci udělat to, co oni – stále totiž berou a žádný lékař z Ukrajiny nebo Indie nepůjde k nám, kde dostane polovinu peněz,“ upozorňuje šéf asociace záchranek.
Ačkoliv ČR věděla, že pětiletá výjimka skončí, na změnu se nepřipravila – byť ministerstvo zdravotnictví snahu mělo. Exministr Martin Holcát chtěl podat záchranářům pomocnou ruku, jenže se potřebná opatření nestihla a s novou vládou se jejich přijetí ještě protáhlo. Výsledkem je to, že teď na záchranáře chodí inspekce práce. „S ohledem na neplatnost výjimky zákoníku práce od 1. ledna 2014 vyhlásil Státní úřad inspekce práce mimořádný kontrolní úkol s cílem zjistit skutečný stav ve zdravotnických zařízeních. Vzhledem k tomu, že obdržel několik podnětů upozorňujících na porušování platných ustanovení zákoníku práce týkající se rozvrhování pracovní doby a práce přesčas u zdravotnických záchranných služeb, rozhodl o celoplošném provedení kontrol právě u těchto subjektů,“ podotýká Jiří Macíček.
Inspektoři si na záchranky posvítili od března do května, kdy provedli kontroly u 15 zaměstnavatelů. U deseti z nich našli pochybení.
„Kontrolami byla nejčastěji zjištěna porušení, kdy délka směny přesáhla 12 hodin, zaměstnavatel nerozvrhl pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl nepřetržitý odpočinek v týdnu v trvání alespoň 35 hodin, zaměstnavatel nerozvrhl pracovní dobu tak, aby zaměstnanec měl mezi koncem jedné směny a začátkem následující směny nepřetržitý odpočinek po dobu alespoň 11 hodin během 24 hodin po sobě jdoucích nebo celkový rozsah práce přesčas činil v průměru více než osm hodin týdně v období, které může činit nejvýše 26 týdnů po sobě jdoucích (v případě kolektivní smlouvy 52 týdnů po sobě jdoucích),“ doplňuje Macíček s tím, že pravomocně byly uloženy pokuty třem kontrolovaným subjektům, čtvrtá dosud nenabyla právní moci. V ostatních případech bylo subjektům nařízeno, aby nevyhovující stav napravily.
Praha versus odbory
Jednou ze záchranných služeb, která v tomto směru vyšla s čistým štítem, je ta pražská. Právě její ředitel na porušování zákoníku jinými službami poukázal při přestřelce s šéfkou zdravotnických odborů Dagmar Žitníkovou. „Mrzí nás, že právě naši situaci jste byla ochotna probírat a komentovat v médiích, ale situace na jiných záchrankách, kde se dle našich potvrzených informací zákoník práce skutečně, a to dlouhodobě, nedodržuje, a zaměstnance a potažmo i pacienty to ohrožuje, míjíte bez povšimnutí,“ napsal odborářce ředitel pražských záchranářů Zdeněk Schwarz. Situace se vyostřila poté, co Týden a Pražský deník zveřejnily, že jsou zaměstnanci na pražské záchrance šikanováni a někteří byli donuceni odejít.
Zdravotnický deník se po přečtení otevřeného dopisu zajímal o to, které záchranné služby zákoník porušují. Ředitel Zdeněk Schwarz odmítl jména sdělit s tím, že nikoho nechce udávat. „Na druhou stranu jsem zaznamenal i kladné reakce, a to od ředitelů, kteří mají svou organizaci v pořádku a zákon neporušují, ale doplácejí na to nedostatkem zaměstnanců, kteří raději pracují tam, kde zákoník porušují. Uvedli, že odcházejí na jinou ZZS právě proto, že tam budou moct sloužit více hodin, než dovoluje zákon. Přitom jsem se v minulosti pouze oficiálně dopisem dotázal úřadu práce, ministerstva zdravotnictví a svého zřizovatele, zda můžeme také v zájmu zajištění služeb a provozu porušit zákoník práce tím, že by lékaři, kterých je nedostatek, mohli sloužit více než 12 hodinové směny, jako to dělají na většině ZZS v ČR. Jinými slovy jsem nikoho neudával,“ napsal šéf pražské záchranky Zdravotnickému deníku.
Změna vzdělávání a urgentní příjmy
Jak chtějí problematickou situaci ohledně zákoníku řešit jiné záchranky, které otevřeně přiznávají, že jsou tlačeny k tomu, aby ho porušovaly? „Do záchranky nesmíme brát mladé lékaře, kteří už za sebou mají tři roky na kardiochirurgii nebo anestezii. To jsou lidé, kteří slouží v nemocnici a zachraňují životy. Po krátkém zaškolení mohou to samé dělat na záchranné službě. Jedno z opatření, které by bylo vůbec nejrychlejší, je, aby ministerstvo zdravotnictví věstníkem nebo vyhláškou povolilo sloužit na záchranné službě lékařům se základním kmenem,“ říká Marek Slabý.
Druhý bod, který je podle něj třeba udělat, aby se situace stabilizovala, je zařadit urgentní medicínu mezi základní obory. „Ve chvíli, kdy je to certifikovaný kurz, musí si lékař udělat pětiletou atestaci z nějakého oboru a pak tři roky urgentní medicínu, než může do sanitky. Jakmile půjde o základní obor, budu tři toky zelenáči na urgentech a záchrankách, pak z nich ale bude plnohodnotný doktor v sanitce, který si dodělá dva roky atestace a bude plně kompetentní,“ navrhuje předseda asociace záchranných služeb.
Tyto dva kroky by podle něj měly současný problém odložit na neurčito. Potřeba by byly i další opatření, které už jsou ale běh na delší trať. Hlavní je celorepubliková síť urgentních příjmů, které budou spojkou mezi přednemocniční a nemocniční péčí.
„Další možné opatření, které provádějí v Německu i Rakousku, je, že na některých záchrankách hlavně v okolí velkých měst nejsou lékaři zaměstnaní na záchrance – pracují v nemocnici a povinně slouží na záchranné službě. Doktor buď může být vyčleněný na svém oddělení a v případě potřeby skočí do auta, nebo má rozpis, že jeden den je na sále, druhý na JIP a další na záchrance. Tato možnost je i tady, poprvé to zkoušíme v Jindřichově Hradci, kde pracovníci záchranky pracují i na urgentním příjmu. Je pak jen otázka, jak si to organizace vykompenzují, ale pro obě je to výhodné a u lékaře se snižuje riziko vyhoření,“ dodává Marek Slabý. Více o potížích záchranek se dočtete zde.
Podobný problém, jako mají záchranáři, je i v nemocnicích. Většina, snad s výjimkou těch fakultních, se musí popasovat se skončením výjimky – často se ale bez nepovolených přesčasů neobejdou.
Michaela Koubová
