Méně úmrtí, méně angioplastik, a přesto stejný počet pacientů s nemocným srdcem. Tak vypadá situace v amerických fakultních nemocnicích v době konání kardiologických kongresů, kdy se zařízení musí obejít bez svých vyhlášených specialistů. Paradoxní situaci odhalila právě publikovaná studie, která vyšla v časopise JAMA Internal Medicine.
„Během kardiologických kongresů a výjezdů se v nemocnicích děje něco jinak. Nevíme ale, proč k tomu dochází,“ říká Anupam Jena, profesor na harvardské lékařské univerzitě a vedoucí výzkumu. Studie analyzovala pacienty z 263 fakultních nemocnic v letech 2002 až 2011 vždy v době, kdy se konala pravidelná setkání amerických kardiologických společností – American Heart Association (AHA) nebo American College of Cardiology (ACC). Na ty se sjíždějí tisíce lékařů, sestřiček, lékárníků a dalších specialistů, kteří se chtějí dozvědět o novinkách z oblasti výzkumu, léčby, léků a technologií a zároveň navazují kontakty s kolegy z oboru.
V rámci studie odborníci porovnali data o pacientech se srdečním selháním, srdeční zástavou a infarktem, kteří zemřeli v nemocnici či během 30 dnů od hospitalizace, s údaji o lidech hospitalizovaných ve stejných dnech v týdnu po tři týdny před konferencí a tři týdny po ní. Nižší počty úmrtí oslabených pacientů v době konferencí se přitom týkaly pouze fakultních nemocnic, v ostatních zdravotnických zařízeních se nezměnily. U pacientů s pevnějším zdravím, kterých je většina, bylo v době kongresů riziko úmrtí stejné jako při plném zastoupení lékařů a dalších odborníků.
Výsledky výzkumu překvapily i samotné autory, kteří studii začínali s předpokladem, že v době kongresů bude úmrtí pacientů více kvůli menšímu množství nemocničního personálu. Když výzkumníci zjistili přesný opak, dospěli k názoru, že agresivní léčba, již odborníci volí častěji, nemusí pro oslabené pacienty znamenat vždy tu nejlepší variantu. V době kongresů se totiž v nemocnicích provedla u lidí s infarktem angioplastika, při níž se zablokovaná tepna uvolní pomocí nafukovacího balonku vpraveného na postižené místo katetrem, v 21 procentech případů, zatímco mimo kongresy šlo o téměř 28 procent. Počet úmrtí na infarkt však zůstal na stejné úrovni.
U vysoce rizikových pacientů se srdečním selháním, při němž srdeční sval nepumpuje krev tak, jak by měl, došlo v době konference k úmrtím v 18 procentech, zatímco jindy to bylo 25 procent. Rozdíl byl ještě větší u pacientů se srdeční zástavou – během kongresu jich umíralo 59 procent, zatímco v ostatních dnech to bylo o deset procent víc.
Invazivní operace znamená vyšší riziko
Jaký je důvod překvapivých výsledků studie? Výzkumníci mají několik hypotéz. Jednou z nich je, že kardiologové, kteří na konference jezdí, dělají více agresivních zásahů, jako jsou angioplastiky. Invazivní postupy totiž sice často životy zachraňují, mohou ovšem také vést k infekcím a dalším komplikacím, které mohou být smrtelné. Další věc je, že pokud není přítomný pacientův kardiolog, zastupující lékař přistoupí k agresivnímu zásahu méně často. Problém však je, že výzkumníci nebyli schopni najít důkaz, že by některé postupy pro léčbu srdečního selhání či zástavy byly použity v době konference méně často. Podle Anupama Jeny mohou procedury, jako je zavedení katetru do krční žíly kvůli vyšetření srdce, způsobit komplikace, není však vždy snadné najít o nich data v záznamech, které byly použity pro studii.
Další hypotézou bylo, že během konferencí je ve fakultních nemocnicích méně pacientů, protože se nedělají plánované procedury, takže lékařům zůstane více času na urgentní případy. Data o přijatých pacientech to ale nepotvrzují – žádný pokles se neukázal. Rozdíl pak nebyl ani v celkovém zdraví hospitalizovaných pacientů v době kongresů a mimo ně.
Podle profesora Jeny je tu ještě jedna možnost. „Lékaři, kteří jezdí na konference, jsou v první řadě výzkumníci a nestarají se o pacienty tolik jako ostatní doktoři, takže jsou trochu horší,“ míní Jena.
Prezident kardiologické konference Patrick O´Gara je rád za ujištění, že úmrtnost pacientů během nepřítomnosti odborníků nestoupá. „Lidé by si ze studie měli odnést to, že se nemusí bát přijít do nemocnice v kterýkoliv čas,“ podotýká O´Gara. Zároveň ovšem nabádá k opatrnému hodnocení výsledků výzkumu a faktu, že úmrtnost během kongresů klesá. „Data ohledně toho, jakou léčbu pacienti dostali, nejsou dostatečně podrobná,“ uzavírá.
Článek byl přeložen z kaiserhealthnews.org.
-mk-
