Muži umírají rychleji, ženy jsou nemocnější. Je dlouhověkost úspěch?

V roce 2001 u nás žilo 112 781 osob ve věku 85 let a více (1.1 % populace), z toho 27 % mužů a 73 % žen. Během dalších 10 let došlo k nárůstu počtu osob v této věkové skupině o celých 38 %. Ačkoli moderní věda a pokročilá medicína pomáhají prodlužovat lidský život, zůstává otázkou, nakolik se s fenoménem stárnoucí populace dovede vyrovnat naše společnost. Zatímco starých lidí přibývá, dětí se rodí méně než kdysi.  Během následujících 20 let se mnoho evropských a asijských států dočká situace, kdy nejpočetnější skupinu obyvatelstva budou tvořit lidé starší 65 let a průměrný věk obyvatel bude téměř 50 let. Stárne však nejen populace, ale i personál, který by se o ni měl starat.

 

Žijeme ve století demografického stárnutí. „Dnes se setkáváme s názory, že demografické stárnutí znamená demografickou krizi nebo katastrofu. I proto jsme zvolili téma Dlouhověkost – úspěch lidstva jako téma naší konference a bereme jako výzvu, že aspekty dlouhověkosti mohou být různé,“uvedla profesorka Jitka Rychtaříková v úvodu konference České demografické společnosti Přírodovědecké fakulty UK.

Důsledky zvyšování počtu i podílu seniorů ve společnosti se dotýkají všech sfér sociálního i ekonomického života. K největším změnám dochází v dosud poměrně opomíjené skupině lidí starších 85 let, kde se vedle změny životních nároků mění i poskytování zdravotních a sociálních služeb. Současná data ukazují, že ke stárnutí populace bude docházet i nadále, především pak s nástupem silných populačních ročníků.

Mohlo by vás zajímat

Komentář Jiřího Bronského: Pediatrické ordinace v nemocnicích zachraňují systém, v řadě regionů představují jedinou možnost

Zejména v posledním století došlo ve vyspělých zemích k výraznému zlepšení úmrtnostních poměrů, dochází k prodlužování střední délky života při narození a přibývá výrazně starších osob v populaci. Zatímco věk nadějného dožití při narození v roce 2005 byl 72,9 let pro muže a 79,2 pro ženy, v roce 2012 to bylo již 75,1 roků u mužů a 81,2 u žen.

„Od 60. let 20. století dochází k rozvoji dalších ukazatelů, které měří především zdravotní stav kombinací ukazatelů úmrtnosti a nemocnosti. V dnešní době nabývají na důležitosti postoje společnosti k seniorské populaci ale i to, jak tato populace hodnotí sebe sama,“ konstatuje demografka Rychtaříková, podle níž jsme i svědky toho, že ve vyspělých zemích dochází ke koncentraci úmrtí do vyššího věkového intervalu.

Kdy začíná skutečné stáří?

„Pokud jde o názory, kdy je člověk pokládán za starého, mladší populace situuje věk stáří do mladšího věku, zatímco s rostoucím věkem se věk počátku stáří posouvá do vyššího věku. Ženy se cítí později staré než muži a počátek stáří je výrazně posunut do mladšího věku u populací bývalé východní Evropy,“ říká prof. Rychtaříková.

Čtvrtý věk ztělesňuje všechny obavy ze stáří, přináší křehkost, nemohoucnost a ztrátu autonomie. Jak se odborníci shodují, vymezení čtvrtého věku je přitom nejasné a existuje množství odlišných definic.  Některé vycházejí z chronologického věku, jiné jej vymezují kulturně a znakem tohoto věku je podle nich ztráta plné soběstačnosti.

Zatímco u lidí mezi 70 a 79 lety dochází jen k mírnému nárůstu jedinců s různou mírou zdravotního omezení (u žen 9 %, u mužů 8 %), ke značnému nárůstu dochází zejména po 80 letech věku, hlavně u žen.  Téměř 40 % žen a 25 % mužů v této věkové kategorii pobírá příspěvky na péči.[infobox]

„Výrazný vliv na podíl jedinců s různou mírou disability má jejich vzdělání a příjem. Jak se ukazuje, nízké příjmy a nižší vzdělání přinášejí větší riziko disability pro ženy než pro muže,“ poznamenává Michala Lustigová z Přírodovědecké fakulty UK v Praze. Vzdělání hraje svoji roli i v délce věku. Podle Radima Boháčka z CERGE-EI  je naděje dožití pro 50ti letého muže s nižším vzděláním 24 let, má-li však vzdělání vyšší, naděje na dožití je o dalších až 9 let delší. V případě žen je tento rozdíl jen 4 roky.

Péče šitá na míru

Koncept „person-centered healthcare“ (PCHC) fungující v řadě vyspělých zemí je dnes stále častěji prosazován řadou mezinárodních institucí, například WHO. Ačkoli definice tohoto konceptu se v řadě států liší, v jednom se shoduje. Diagnostika, terapie, ošetřování i sociální pomoc má být pacientovi „šitá na míru“ dle představ jeho a jeho rodiny a ošetřovatelů. Základní podmínkou je zde efektivní komunikace mezi všemi subjekty. Pokud nebude fungovat PCHC, nebude podle WHO pacient dobře léčen a bude vyžadovat další zdravotnické intervence.

Vlivem stárnutí populace se zvyšují požadavky nejen na financování ošetřovatelské péče, ale i na počet ošetřovatelů. Těch u nás ale ubývá již nyní. Podle údajů zveřejněných na konferenci, s dosažením věku 55 – 59 let výrazně klesá průměrná výše úvazku sester, tudíž nelze počítat s výraznější pomocí pracovníků s početnější starší generací. Věková struktura sester bude ale s vysokou pravděpodobností také stárnout, přičemž již nyní je výrazně nižší zastoupení mladších ročníků kolem 30 let věku.

Jak se odborníci shodují, je třeba jednat a připravit se na situaci, kdy podíl obyvatel nejvyšších věkových kategoriích, tj. ta část populace, která vyžaduje nejvíce ošetřovatelské péče, bude narůstat. A to jak absolutně, tak relativně.

Muži umírají rychleji, ženy jsou nemocnější

„Z výsledků výzkumů lze říci, že muži sice umírají dříve, avšak ti, co přežijí, jsou zdravější než ženy,“ poznamenává Radim Boháček.

Právě funkční zdraví je nezbytné pro maximalizaci nezávislého způsobu života. Zaostávání kognitivních a fyzických funkcí vede ve vyšším věku ke vzniku různé míry disability. Jejím příznakem je například omezení každodenních aktivit, problémy se zvládáním chodu domácnosti či problémy s pohyblivostí.  Disabilita je považována za indikátor závažnosti onemocnění, ale odráží i kvalitu života, úspěšné stárnutí a schopnost jedince žít samostatně.

K omezení každodenních aktivit patří například nezvládání osobní hygieny, oblékání, používání toalety či problémy s pohybem po bytě. Již jedno omezení představuje vážnou disabilitu, kdy jedinec není plně soběstačný. Zatímco v nižším věku jsou více omezeni muži, nad 80 let věku převládají jednoznačně ženy. Ve věkové skupině 80 -89 let má 26 % mužů a 40 % žen jedno a více omezení z uvedených aktivit.

Situace v Česku se podle studií výrazně liší od Evropského průměru právě u žen, kdy se u nás jedná o jednu z nejvyšších prevalencí disability v Evropě.

Do zvládání domácnosti se vedle přípravy teplého jídla řadí například schopnost nakupovat, telefonovat, užívat samostatně léky. I zde jsou problémy, zejména ve vyšším věku častější u žen (60%) než u mužů (32 %).

Ke zkoumání problematiky pohyblivosti se pak odborníci zaměřují například na chůzi na 100 m, schopnost sedět 2 hodiny či se zvedat ze židle. Problémy s fyzickým zdravím má podle studií 70 % žen a 40 % mužů ve věkové skupině 85 let a více.

„České ženy jsou na tom ve všech ukazatelích výrazně hůře, než je průměr v Evropě. Zatímco muži se pohybují v evropském průměru, někdy i nad ním,“poukazuje na výsledky studií M. Lustigová.

Naděje na dožití ve zdraví v 85 letech klesá

Právě nízká pravděpodobnost disability je jedním z předpokladů zdravého, úspěšného stárnutí.  K tomu patří mimo jiné sociální participace, dobrá kognitivní, psychická i fyzická zdatnost.

Zatímco ve věku 65 let dochází jak k prodloužení naděje dožití, tak i k prodloužení naděje dožití bez omezení jak u mužů, tak u žen. Situace je jiná pro věkovou skupinu nad 85 let. Tam sice také dochází k prodlužování naděje dožití, avšak dochází k výraznému nárůstu omezení. „Ve věku 85 let můžeme hovořit o rostoucí morbiditě a ztrátě soběstačnosti. Naděje dožití ve zdraví v nejvyšších věkových skupinách je vyšší u mužů než u žen. České ženy mají výrazně horší zdravotní potenciál než čeští muži,“ upozorňuje Lustigová.

Podle odborníků je pro udržení si dlouhého života ve zdraví nesmírně důležitý aktivní životní styl zahrnující fyzickou aktivitu. Benefit z fyzické aktivity se s věkem výrazně zvyšují. “ Působí preventivně, ale i kontroluje řadu již existujících zdravotních problémů jako vysoký krevní tlak.  Křehkost a ztráta soběstačnosti souvisí právě s absencí fyzické aktivity. Fyzická aktivita je důležitá i pro osoby, které dříve moc aktivní nebyly i pro lidi s určitým omezením. Motivace seniorů k fyzické aktivitě by měla být součástí zdravotní péče,“ uzavírá Lustigová.

Zdenka Kolářová