Souběh vzdělávání na vysokých i vyšších odborných školách či zvyšování kompetencí sester – to jsou problémy, které by měla řešit novela zákona o vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků. Ta se po třech letech, kdy byla „zaparkovaná“ na ministerstvu zdravotnictví, konečně dostává do meziresortního připomínkového řízení, a pokud vše půjde hladce, mohla by začít platit od ledna 2017. Právě tato zákonná úprava by přitom mohla vyřešit jeden z problémů, který podle prezidentky České asociace sester Martiny Šochmanové stojí za nedostatkem zdravotních sester v Česku. Tím druhým je, jak jinak, výše platů.
Kolik sester v současnosti v ČR chybí?
Obecně chybí všichni nelékařští zdravotničtí pracovníci, přesnou analýzou počtu disponuje ministerstvo zdravotnictví. V současnosti je největší problém se sestrami specialistkami, ale scházejí sestry i ve všech dalších oblastech – a to ať už jde o sestry nově začínající, nebo zaučené specialistky.
Mohlo by vás zajímat
Co by ke zlepšení stavu, co se týče počtu sester, pomohlo – a to jak v krátkodobém, tak dlouhodobém výhledu?
Důležitých systémových věcí je třeba změnit několik. Co zdravotníky nejvíce trápí, je výše finančního ohodnocení a systém vzdělávání. Z krátkodobého hlediska je tedy nutné nastavit smysluplné ohodnocení nelékařů, z dlouhodobého pak pracovat na tom, aby už pro studenty základních škol bylo povolání atraktivní a vzniklo povědomí lidí, proč obor studovat. V neposlední řadě je třeba zdůrazňovat fakt, že povolání sester a nelékařů obecně je pochopitelně náročné, ale také krásné a především s jistou budoucností. Dnes všichni vystudují různé manažerské obory a pak nemohou najít uplatnění v systému. Ve zdravotnictví ale vždycky práci najdete, což je nezanedbatelný fakt a je třeba to lidem říkat.
Takže by podle vás bylo na místě podpořit studium na sestřičku kampaněmi či náborovými akcemi?
V rámci České asociace sester se snažíme něco takového vymyslet a nachystat akci, kdy bychom třeba objížděli školy a povědomí o práci sester zvyšovali. Bereme také studenty zdravotnických oborů do našich zdravotnických zařízení na exkurze, kde jim ukazujeme práci sestry v praxi a snažíme se jim o zdravotnickém zařízení něco říci, aby budoucí sestry získaly představu o tom, jaká práce je vlastně čeká.
Když se vrátíme k platům, jaké navýšení by podle vás bylo přijatelné tak, aby ho na jedné straně systém unesl, a na straně druhé to zdravotníky motivovalo?
Výši úplně nelze říci, protože každá organizace je ohodnocována jiným způsobem. My v IKEM jsme jako přímo řízená organizace znevýhodněni tím, že máme státem dané tabulky pro platová ohodnocení. Soukromá zdravotnická zařízení si oproti tomu platy určují sama. Každopádně bych si představovala, že se jednorázově zvýší platy všem nelékařům a i pak bude zajištěno, že se budou nadále navyšovat. Konkrétní procento si ale netroufnu říci, protože se to odvíjí od různých kategorií – nejde zvýšit plošně všem, i když by t bylo ideální. Je to třeba odlišit podle náročnosti práce.
Co se ale týče přímo řízených a soukromých zařízeních, mám po posledním zvyšování platů spíše pocit, že jsou na tom zdravotníci v přímo řízených organizacích lépe. Ministerstvo může navyšování přikázat, zato pracovníci v některých soukromých zařízeních přišli zkrátka, protože tam stát nedosáhne.
To je asi pravda, ale my bohužel nemáme šanci si platové podmínky v soukromých zařízeních ověřit, pokud za mnou někdo nepřijde s tím, jaké je tam ohodnocení a problémy.
Můžete přiblížit platové podmínky sester v okolních státech? Tušíme, kolik sestřiček proto raději zvolí práci za hranicemi?
Odcházejí nám zaškolené sestry, což nás trápí nejvíce. Získají u nás velmi dobrou praxi, naučí se všechno – konkrétně u nás v IKEM děvčata získají zručnost, odborné i technické znalosti, přičemž pak odejdou do zahraničí. Co se týče tamního ohodnocení, teď nám jedna sestřička odešla pracovat do Německa s tím, že bude mít trojnásobný nástupní plat než u nás, počítáno bez jakýchkoliv příplatků.
Máme tedy nějaká čísla či odhady toho, kolik sester zmizí v cizině?
Měl by jimi disponovat ÚZIS, ale vést takovou statistiku není jednoduché…
To je u nás známý problém s registry.
Přesně tak. Když nám sestra zmizí ze systému, nevíme kam – zda odešla do zahraničí či přestala pracovat v oboru. Takovou statistiku zkrátka nemáme. A absolventky nám pochopitelně také nenahlásí, že do praxe vstoupit nehodlají.
Ministerstvo zdravotnictví dalo nyní konečně do mezirezortního připomínkového řízení novelu zákona 96 o vzdělávání nelékařských zdravotnických pracovníků, který na úřadu ležel od roku 2012. Měla už jste možnost do návrhu nahlédnout?
Obdrželi jsme ho, ale ještě jsme nedostali příležitost ho řádně prostudovat. Nerada bych tedy hodnotila něco, co bylo připraveno před třemi lety. Budeme na tom intenzivně pracovat, protože nad problémem je třeba se vážně zamyslet, a následně podáme připomínky.
Nebudeme tedy hodnotit, co je v zákoně, ale podívejme se na jednotlivé oblasti, které by měl řešit. Podstatnou otázkou je zvyšování kompetencí sester. Zmiňovala jste to, že při zvyšování platů by měla být zohledněna náročnost práce v daném segmentu. Jak to vidíte s kompetencemi – měly by se podle dané práce lišit, nebo by měly být plošné?
Musíme vycházet z toho, jak dnes vypadá vzdělávací systém. Je třeba si uvědomit, že sestra bakalářka, diplomovaná sestra a sestra s ukončenou maturitou před rokem 2007 mají vlastně stejné vzdělání. Musíme pohlížet na to, že jsme chtěli vytvořit multidisciplinární tým, v jehož rámci by profese spolupracovaly. Byla by tam sestra magistra, která by měla manažerské vzdělání, tým by řídila a zaštiťovala. Dále by v něm byly diplomované sestry, bakalářky anebo klasické sestry se zdravotní školou, tým by pak doplňoval zdravotnický asistent. Podle toho by se také odvíjelo platové ohodnocení. To je ideální představa za předpokladu, že těchto profesí budeme mít dostatek, což se nám nepodařilo. Do této fáze bychom se ale chtěli postupně dostat.
Můžete říci, jaký by v ideálním týmu měl být poměr magister, bakalářek a diplomovaných sester, eventuálně sester se zdravotnickou stření školou?
To záleží na typu pracoviště. Někde bude stačit jedna magistra, dvě bakalářky a několik zdravotnických asistentů. Pak jsou tu ale pooperační anesteziologicko-resuscitační oddělení, kde zdravotnický asistent uplatnění nemá – tam je potřeba kvalifikovaných odborných sester, nejlépe se specializací.
Co se týče sociálních služeb, kterých bude se stárnutím populace čím dál více potřeba – jaké sestry či zdravotníci obecně by byli potřeba tam?
Tady se dostáváme ke konkrétnímu případu kompetencí – bylo by třeba navýšit je sestrám v oboru geriatrie a domácí péče.
Můžete uvést konkrétní příklady, kde by pravomoci měly být vyšší?
Vztahuje se to např. na podávání léků bez indikace lékaře, kdy by sestra v domácí péči či geriatrii mohla sama dávat některé léčivé přípravky. Nemusela by tedy ke všemu volat lékaře nebo s ním problém konzultovat, protože oblast velmi dobře zná. Je ale třeba, aby tato oblast byla ošetřena legislativně.
Jsme v ČR připraveni na britský model, kde například pacienti s bronchitidou chodí na kontrolu k sestřičce?
Nejsem si jistá, zda je na to připravena naše laická veřejnost – zda by přijala model, že může jít na kontrolu pouze k sestře. Jde o velmi složitou problematiku, kterou je třeba propracovat se všemi důsledky. Nelze tedy říci, že sestry budou nahrazovat lékaře, to rozhodně nebudou. Jsou ale oblasti, kde by částečně mohly převzít pravomoc. Je to ale třeba propracovat důkladně a s rozumem.
A asi i postupně.
Určitě. V současné době se potýkáme s nedostatkem personálu a není důvod ho ještě více přetěžovat navýšením kompetencí. Věřím tomu, že to do budoucna půjde a bude to tak, ale není to možné udělat radikálním řezem. V Česku je lékařská péče na velmi dobré úrovni a pacienti jsou na to zvyklí, byť si to mnohdy neuvědomují a považují to za samozřejmé. Lidé, kteří necestují a nemají povědomí o tom, jak lékařská péče funguje v zahraničí, si myslí, že to všude funguje jako u nás, ale už to tak dávno není.
Připadá mi, že jsme u nás začali zdravotníky vzdělávat mnohem více, ale jejich kompetence jsme nechali zamrzlé na úrovni střední školy. Potenciál, který si stát hradí poskytováním vyššího vzdělání, pak vyprchává.
Je to zkrátka složitý systém, ale doufám, že se nám pravidla podaří nastavit tak, aby začal fungovat dobře.
Jak se díváte na souběh jednotlivých typů vzdělávání – měli bychom zachovat všechny současné možnosti, nebo by některé odbornosti měly být jen na jednom typu vzdělávání? Je na místě prostupnost vysokých a vyšších odborných škol?
Duplicita vzdělání je určitě špatná. Diplomovaný specialista a bakalářské studium na vysoké škole jsou v podstatě totožné a vzdělávací systém je identický. To určitě není dobré v případě, že sestra vystuduje diplomovaného specialistu, ale už nemůže pokračovat na vysoké škole na magisterské studium. Vrátí se nám tedy na bakaláře a vystuduje ty samé tři roky. To by rozhodně mělo být odstraněno. Je v úvaze, jak přetransformovat diplomované specialisty na vysoké školy, to ovšem vyžaduje souběh. Není možné, abychom něco někde zavřeli a neotevřeli místa na jiném typu vzdělávání, to si v žádném případě nemůžeme dovolit. Potřebujeme naopak zvýšit prostor na vysokých školách, takže musíme apelovat na ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo školství, aby otevřeli více míst a dali vysokým školám možnost vzdělávat více studentů, než je tomu teď. To nám zaplní chybějící mezeru v počtu nelékařů.
Podle vás je tedy v současnosti celkový počet lidí, kteří tyto školy absolvují, nedostatečný.
Naprosto nedostatečný. Ideální by bylo zvýšení o třetinu.
A řešit by se to mělo navyšováním kapacit na stávajících školách, ne zakládáním nových.
Ty stávající to zvládnou, ale je třeba, aby na to dostaly přidělené prostředky.
Pokud by se tedy kapacity povedlo navýšit tak, jak říkáte, je záruka, že všichni absolventi skutečně najdou uplatnění?
Nepochybně. Musíme počítat s tím, že populace stárne, tudíž stárnou i sestry, které odcházejí do důchodu a na mateřskou dovolenou, což jsou také velké výpadky. Např. v IKEM se příliš nepotýkáme s tím, že by sestry odcházely z jiných důvodů, než je mateřská dovolená – 90 procent odchází kvůli těhotenství.
Co říkáte na kvalitu vzdělávání zdravotnického personálu v ČR – jsou některé školy lepší či horší, vnímáte rozdíly mezi sestrami, když nastupují do praxe?
Domnívám se, že je u nás kvalita vzdělávání na velmi vysoké úrovni a sestry jsou vzdělané dobře.
V internetových diskusích na našich facebookových stránkách zazněl názor, že tu máme řadu sester s magisterským titulem, jimž následně chybí praktické zkušenosti, a že příprava na praxi je lepší na vyšších odborných školách. Co si o tom myslíte?
Názory jsou různé, někdo vám zase řekne, že jsou lépe připravené sestry z vysokých škol. Je to pochopitelně otázka, jak se přistoupí k odborné praxi – ať už je to formou mentorek nebo učitelek, které na praxi s žákyněmi chodí. Je velmi důležité, aby podíl praxe byl dostatečný.
A liší se podíl praxe na jednotlivých školách?
To se musíte zeptat na ministerstvu školství, jak má která škola nastavený systém.
Nyní by měl být otevřen staronový obor dětská sestra. Jaký očekáváte zájem – jak o studium, tak o absolventky?
Doufáme, že se nám obor podaří obnovit. Věřím tomu, že zájem o studium určitě bude. Využití bychom pro absolventky našli na všech pediatrických odděleních, kde mají sestry obrovský potenciál v podstatě na všech pracovištích tohoto typu.
Jak by mělo vypadat postgraduální vzdělávání sester? Kdo by o něm měl rozhodovat?
V tomto směru vidím jasné postavení odborných společností – měly by to být právě ony, kdo by měl mít vliv na kompetence a zásadní rozhodovací právo o tom, jak by systém měl vypadat.
Měl by u některých zdravotnických povolání i do budoucna zůstat odborný dohled?
U zdravotnického asistenta a sester, které jsou v adaptačním procesu.
Na ministerstvu zdravotnictví je nyní nová hlavní sestra Alice Strnadová. Co od ní očekáváte?
Měla jsem s ní rozhovor ve středu. Dohodly jsme se, že budeme velmi úzce spolupracovat a já se na spolupráci velmi těším. Práce před námi je mnoho a věřím, že tím, že máme opět zástupce na ministerstvu, což je pro nás velmi důležité, se nám podaří prosadit řada věcí. Hlavní sestře zároveň přeju hodně sil a energie, protože ji bude potřebovat.
Kolem zákona 96 se dá předpokládat ještě hodně sporů.
Problematika je diskutována a je dobře, že je slyšet, že i nelékaři mají problémy s nedostatkem. Dlouho se totiž zmiňovalo jen to, že nám odcházejí lékaři do zahraničí, ale nezmiňovalo se, že ten problém platí i u sester.
Michaela Koubová
