Česká společnost je k alkoholu tak tolerantní, že zvláštní výjimkou je spíš teenager, který ještě nikdy nebyl opilý. Počet dospívajících, kteří mají zkušenosti s alkoholem, během posledních let prudce roste. Podle zprávy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD má v Česku zkušenost s alkoholem 94 % patnáctiletých. Na vině je nejen snadná dostupnost alkoholu pro mladistvé, ale i takřka bezbřehá tolerance ze strany jejich rodičů. Často jsou to právě oni, kdo svým dětem alkohol podá jako první a nad opíjením s klidem přimhouří obě oči.
Začít v Česku rodinnou oslavu bez alkoholu je skoro nemožné. Dát si skleničku je bráno je projev přátelství i vzájemné sounáležitosti. Platí to i v případě českých dětí a mladistvých, právě rodina bývá tím, kdo jim alkohol bez výčitek nabídne. Není neobvyklé, že alkohol ochutnávají už i malé děti, aniž by to jejich rodiče vnímali jako něco nebezpečného. Jenže téměř bezbřehá tolerance české společnosti k alkoholu má bolestné důsledky. Podle zprávy Národního monitorovacího střediska pro drogy a závislosti žije v Česku asi jeden a půl milionu lidí, jejichž konzumaci alkoholu lze označit jako rizikovou, tedy mají nakročeno k závislosti. Dalších zhruba 600 tisíc lidí je pak na alkoholu závislých. Tím prvním, kdo jim alkohol nabídl, byli často jejich vlastní rodiče.
„To, že české děti a mladiství dostávají alkohol od svých nejbližších, je bohužel fakt, který svědčí o celkové společenské toleranci k alkoholu, jenž v západním světě v takovém měřítku neexistuje,“ upozorňuje Jindřich Vobořil, národní protidrogový koordinátor. Obdobně snadno se k alkoholu mladí lidé dostanou i jinde. Podle zprávy ESPAD pijí čeští teenageři běžně v restauracích nebo diskotékách, i když je nelegálním jim alkohol prodat. Část legislativy je v boji s alkoholem nefunkční. Jeden příklad za všechny – pokud zjistíme, že prodejce podá alkohol nezletilému, penalizujeme ho v maximální výši 3000 korun. Taková výše se prostě některým provozovatelům, v porovnání s celkovým ziskem při rozlévání mladistvým, vyplatí,“ dodává Vobořil.
Alkohol je problém, vážně
Rodiče či další členové rodiny alkohol nabízí nezletilým jednoduše proto, že na konzumaci alkoholu nevidí nic špatného. Tento postoj často zastávají i tehdy, když to teenager s alkoholem přežene. Věří tomu, že je lepší, když se potomek opije doma „pod dozorem“. „V České republice nevnímáme konzumaci alkoholu ze strany mladistvých jako problém. Když se něco slaví, tak ať mladí taky ochutnají. Situace ale taková, že celková společenská atmosféra, snadná dostupnost alkoholu, jeho relativně nízká cena a hlavně pocit, že vlastně o nic nejde, dala vzniknout generaci mladých pravidelných konzumentů alkoholu už ve věku pouhých čtrnácti let. Mezi nimi jsou i mladí závislí,“ shrnuje Vobořil. Podle zprávy Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD má v Česku zkušenost s alkoholem 94 % patnáctiletých. Během posledních dvaceti let tak počet mladých lidí, kteří mají zkušenosti s užíváním alkoholu vzrostl dokonce o 100 %.
Navzdory značné společenské toleranci alkohol rozhodně není „bezpečný“ nebo snadno dokonce „vhodný“ pro teenagery. Právě oni jsou totiž nejvíce ohroženi rozvojem syndromu závislosti bez ohledu na to, zda „zkouší“ alkohol nebo jiné návykové látky. „Vnímám jako velké riziko, že alkohol je vstupní drogou k daleko tvrdším návykovým látkám a to včetně pervitinu nebo heroinu,“ konstatuje národní protidrogový koordinátor.
Nestrkat hlavu do písku
Dva miliony Čechů, kteří mají s alkoholem problém, k němu nepřišli až v dospělosti. Kořeny jejich problémového pití či přímo syndromu závislosti sahají velmi často do období dospívání. „Z epidemiologických studií je známo, že až 95% všech pacientů závislých na alkoholu a dalších drogách započalo svou drogovou kariéru již před 18. rokem života,“ upozorňuje psychiatr Marian Koranda, který působí jako vedoucí lékař Dětského a dorostového detoxikačního centra Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze. Zde nabízí komplexní protidrogovou péči pro děti a mladistvé, ať s drogami pouze experimentují, stali se problémovými uživateli nebo dokonce mají rozvinout závislost na psychotropních látkách. „Na první pohled náhle máme skupinu čerstvě papírově dospělých, kteří naplňují protitoxikomanická centra psychiatrických léčeben, detoxikační oddělení a terapeutické komunity. U těchto závislých se ale závislost neobjevila najednou v okamžiku, kdy dosáhli dospělosti,“ dodává psychiatr. Stejně tak neplatí, že by se závislostmi bojovaly jen děti ze sociálně slabých rodin. „V současné době už nejsou závislostmi ohroženy pouze děti z vyloučených lokalit, jak tomu bylo dříve, ale všechny děti,“ popisuje Helena Rampachová, předsedkyně Asociace nestátních organizací poskytujících adiktologické a sociální služby pro osoby ohrožené závislostním chováním. Velmi závažným trendem podle ní je nejen nabízení alkoholu rodiči, ale také to, že se snižuje věková hranice, kdy děti alkohol poprvé ochutnají.
Nadměrné užívání alkoholu je problémem v každém věku, ale v případě dětí a dospívajících je spojeno ještě s dalšími riziky kvůli jejich nedokončeném neuropsychickém vývoji. Nadměrné užívání v jejich případě může vést k zaostávání v psychickém, fyzickém a sociálním vývoji, také je u nich vyšší riziko rozvoje závislosti, nebezpečného jednání, včetně kriminálního. Také je nadměrné užívání v tomto věku spojeno s vyšším rizikem těžké otravy, rozvoje psychických poruch, ale bohužel i smrti, v důsledku otravy, úrazu nebo sebevraždy. Podle odborné studie Odhad vlivu konzumace alkoholu na úmrtnost v České republice z roku 2013 se u nejmladší skupiny ve věku 15–24 let alkohol podílí na úmrtnosti 15 % u mužů a 11 % u žen.
Tato rizika si přitom neuvědomují nejen teenageři, ale mnohdy ani jejich rodiče. „Poměrně velká část rodičů o abúzu u svých dětí ví, či alespoň tuší, raději však problémy nechtějí vidět a vědomě je bagatelizují či přímo zastírají,“ popisuje psychiatr. Právě obrovská „tolerance“ či opičí láska znamená jen zhoršování celé situace a to bez ohledu na to, jaké návykové látky dítě užívá. „Není možné nechat kluka nebo holku se v patnácti či šestnácti se zlít pod obraz několikrát týdně, nechat ho užívat konopí nebo bez reakce sledovat, jak si párkrát za měsíc šňupne pervitin. Pokud budeme jen přihlížet, skončí to opravdu špatně,“ profesor Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. V rámci VFN také funguje specializovaná ambulance pro závislé děti a mládež, kam se mohou obrátit nejen sami závislí, ale i jejich rodiče a blízcí.
Informace o drogách podávejte brzy
Dobrou zprávu nejen pro rodiče ale je, že se nadměrnému užívání alkoholu u teenagerů dá předejít. Správná „protialkoholová prevence“ by ale měla začít mnohem dříve, než si mnoho rodičů myslí. „Děti se již od útlého věku setkávají se závislostmi, tvoří si názor na přijatelnost či nepřijatelnost návyků a vytváří si postoje. Proto je důležité s prevencí začít v nízkém věku,“ vysvětluje Lenka Fuksová, koordinátorka Programu primární prevence Střediska výchovné péče STŘED. Protidrogová prevence začíná už v mateřských školách a pokračuje na prvním stupni základních škol. „Pracujeme s informacemi, které získáme od dětí, abychom mapovali jejich znalosti a zkušenosti, nezatěžujeme je informacemi, o kterých dosud neví a „patří starším“, přibližuje koordinátorka. Součástí preventivních programů je to, že si děti vysvětlují běžné životní situace, s nimiž se mohou setkat, ať je to nalezení injekční stříkačky, pití alkoholu nebo nezdravé trávení času. „Práce v mateřinkách a na 1. stupni je specifická střídáním činností, hravou formou, dramatizací, loutkou, poslechovými aktivitami a podobně. Na prvním stupni se již více věnujeme i posilování schopností vyjádřit a ustát názor, schopnost odmítnout, zejména vrstevníky,“ dodává Fuksová.
Děti by se měly kromě základních informací o jednotlivých návykových látkách dozvědět i o tom, jak reagovat v situaci, kdy se s nimi setkají osobně. Nestačí jim tedy pustit film s drogovou problematikou nebo jim sdělit, že návykové látky jsou špatné. „Zastrašování ani citové vydírání nepomáhá. Říkat „to mně by se nikdy nemohlo stát“, „to mi nesmíš udělat, to mě zničí“ nemá žádný efekt stejně jako plané mudrování a obecné fráze „drogy jsou špatné, tak je neber“. Děti jsou zvídavé a potřebují podle svého věku zdůvodnění škodlivosti drog. Proto by i rodiče samotní měli mít zájem se o omamných a psychotropních látkách něco dozvědět,“ doporučuje psychiatr Marian Koranda. K odpovídající prevenci patří i otevřená komunikace mezi rodiči a dětmi o osobních zkušenostech s návykovými látkami. Třeba i ve chvíli, kdy to jako rodič s alkoholem sami přeženete. „Správné je se v takové chvíli dítěti omluvit a říct mu, že hluboce litujete toho, že jste ztratil kontrolu nad svým chováním. Tím, že dítěti dáte najevo, že i vy jste selhali, ať už nyní nebo v minulosti, nesnižujete svou rodičovskou autoritu, ale naopak si připravujete cestu k tomu, jak mluvit o tom, jak se z vlastních chyb poučit. Proto je důležité vytvořit v rodině bezpečné a vstřícné prostředí, ve kterém se hovory o drogách nejsou tabu,“ dodává Koranda. Potomka se pak vyplatí do života vybavit praktickými informacemi ve smyslu „když už jsi tak hloupý, že to musíš zkusit, tak hlavně v bezpečném prostředí a lidmi, na které se můžeš spolehnout, že tě nenechají ve štychu, kdyby došlo ke komplikacím…“.
Ludmila Hamplová
Zaujal vás náš článek? Budeme rádi, když dáte svůj hlas Zdravotnickému deníku v anketě Křišťálová lupa zde.
