Opustit své původní zaměstnání a jít do hůře placené práce kvůli zničenému zdraví není mezi zdravotními sestrami žádná rarita. Protože se u nás zatím nevěnuje otázce prevence taková pozornost, jakou by si problém zasloužil, volají některé zdravotnice alespoň po jisté formě náhrady. Tou by mohla být výsluhová renta vyplácená po určitém penzu let odsloužených na oddělení u lůžka. Odbory už se přitom o tuto formu kompenzace pokoušely v minulosti u zdravotnické záchranky, ovšem s neúspěchem. Ministerstvo se na výsluhy netváří ani nyní, slibuje ovšem, že zdraví sester a dalších zdravotníků, kteří mají kvůli manipulaci s pacienty poškozené zdraví, bude věnovat pozornost.
Zdravotnický deník se v uplynulých týdnech věnoval problému, jak předcházet zdravotním potížím spojeným s povoláním zdravotníka pečujícího o méně pohyblivé pacienty (více se dočtete zde a zde). Diskuse reagující na články potvrdily, že prevence je u nás v plenkách. Proto sestřičky přišly s jiným nápadem.
„Sestra, která pracuje u lůžka, by po určitých odpracovaných letech, třeba po 25, měla mít nárok na rentu. Pánové příslušníci, z nichž někteří většinu svého profesního života proseděli v kanceláři, po dvaceti letech tradá jinam, protože mají jistotu v podobě renty. Sestry u lůžka ve směnném provozu jsou na tom daleko hůř. Je to fyzicky náročná práce, taháte stokilové pacienty, záda a plotýnky zničené, o pravidelném spánku ani nemluvím. I kdybych pak měla jít dělat za kasu, měla bych dorovnaný příjem v podobě renty,“ píše na Facebooku ZD Romana Stohlová.
Výsluhovou rentu dnes mohou pobírat policisté, vojáci z povolání či hasiči, minimální délka služby pro její získání je 15 let. Pro bývalé příslušníky bezpečnostních sborů se pohybuje v rozmezí 20 procent hrubého měsíčního příjmu až 50 procent měsíčního služebního příjmu, u členů Armády ČR pak jde o pět procent hrubého měsíčního příjmu až 60 procent měsíčního služebního příjmu.
Policisté a vojáci ano, záchranáři ne
„Zavést pro zdravotnické pracovníky výsluhy – renty odbory dlouhodobě zvažují a od roku 2006 u profese zdravotnických pracovníků na ZZS prosazují. Do prvního návrhu zákona o zdravotnické záchranné službě jsme navrhovali vložit ustanovení, kterým by se řešily výsluhy a odchodné,“ uvádí předsedkyně Odborového svazu zdravotnictví a sociální péčeDagmar Žitníková.
Odbory tehdy navrhovaly, aby zdravotnický pracovník, který vykonával povolání podle zvláštního zákona v rámci zdravotnických záchranných služeb alespoň 10 let a dosáhl věku 50 let, měl nárok na odchodné, pokud jeho pracovní poměr neskončil okamžitým zrušením nebo výpovědí z důvodů, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr. Základní výměrou odchodného měl být jeden průměrný měsíční výdělek, který by se za každý další ukončený rok pracovního poměru zvyšoval o jednu třetinu tohoto výdělku. Nejvyšší výměra odchodného činí šestinásobek průměrného měsíčního výdělku. Pokud už by byl zdravotník dostal odchodné u předchozího zaměstnavatele, u dalšího by měl odchodné snížené o částku, která mu již byla vyplacena.
Co se týče výsluh, žádali o ně odboráři pro bývalé zdravotnické pracovníky, kteří vykonávali povolání podle zvláštního zákona v rámci zdravotnických záchranných služeb alespoň 15 let a dosáhli věku 50 let, a to tehdy, pokud pracovní poměr neskončil okamžitým zrušením nebo výpovědí z důvodů, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr (podobně platí podmínka u výsluh pro bezpečnostní sbory s tím, že pro vyplácení výsluh nesmí být příslušník ze služebního poměru propuštěn za spáchání úmyslného trestného činu nebo nepožádal o propuštění, kdy proti němu bylo vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin). Výsluhový příspěvek měl pak za 15 let nepřetržitého trvání pracovního poměru v rámci zdravotnické záchranné služby činit 20 procent průměrného měsíčního výdělku (tedy stejně, jako je to v současnosti u příslušníků bezpečnostních sborů). Výměra výsluhového příspěvku by se zvyšovala za každý další ukončený rok takového pracovního poměru o tři procenta a mohla by činit nejvýše 50 procent průměrného měsíčního výdělku.
A jaká je současná realita? „Do zákoníku práce se dostala jen část, která se týká odchodného, a to ještě v upravené verzi. Renta nebyla zapracována vůbec. Přitom je určitě jednou z možností, jak vylepšit pracovní podmínky zaměstnanců. Vzhledem k situaci a zátěži zdravotníků se odborový svaz k prosazování vyplácení rent v nejbližší době vrátí. Začneme znovu. Zdraví a pomoc nemocným je jednou z nejvyšších hodnot. Na druhé straně je potřeba, aby i ti, kdo pomoc poskytují – zdravotníci, byli ohodnoceni a oceněni,“ zdůrazňuje Dagmar Žitníková.
Místo výsluh lepší prevence
Zavedení výsluh by sice zdravotníkům poškozené zdraví nezachránilo, mohlo by však mít jiný dopad. „Osobně se domnívám, že poskytování výsluhové renty nelékařským zdravotnickým pracovníkům by zcela jistě pomohlo zmírnit nebo dokonce zastavit současný trend, kterým je odchod sester ze zdravotnických a sociálních zařízení. Podle mých informací je však myšlenka výsluhové renty, poskytované také zdravotnickým pracovníkům, zatím ve fázi diskuzí odbornou veřejností. Pokud mohou tento benefit čerpat příslušníci bezpečnostních sborů, náleží dle mého názoru rozhodně i zdravotníkům,“ míní šéfka České asociace sester Martina Šochmanová.
Na druhou stranu ovšem v tomto nejde na všechny sestry pohlížet stejně. „Je rozdíl v zátěži u sester na různých lůžkových odděleních a na různých ambulancích, záleží na vybavení, počtu personálu, na podílu málo mobilních pacientů apod. Takže se mi nezdá plošná výsluhová renta pro všechny všeobecné sestry po 25 letech práce úplně reálná. Určitě by se mělo udělat nejprve vše pro ulehčení pracovní zátěže všeobecných sester,“ říká přednostka Kliniky pracovního lékařství FN Olomouc Marie Nakládalová.
Faktem každopádně je, že prozatím se ministerstvo na zavádění výsluh netváří. „Co se týká zavedení výsluhové renty pro všeobecné sestry z titulu dlouhodobého zatížení pohybového aparátu v průběhu pracovního života, pak o takovém institutu ministerstvo zdravotnictví dosud neuvažuje,“ uvádí Štěpánka Čechová, mluvčí ministerstva.
I ministerstvo zdravotnictví ovšem uznává, že problematiku zdravotního zatížení sester a dalších nelékařských pracovníků je třeba řešit. „Ministerstvo si uvědomuje, že výkon povolání zdravotnických pracovníků se řadí z hlediska fyzické a psychické zátěže mezi jedny z nejnamáhavějších profesí a že je nutné zdravotnické pracovníky dostatečně připravit na zvládání náročných pracovních situací, se kterými se běžně v každodenní praxi setkávají. Z tohoto důvodu zahrnulo do akčního plánu Vzdělávání zdravotnických pracovníků v rámci strategie Zdraví 2020 nastartování účinných a udržitelných mechanismů ke zlepšení zdravotního stavu zdravotnických pracovníků, a to formou vzdělávání a školení v principech a postupech posilování a rozvoje zdraví, prevence nemocí, rehabilitace a sebepéče. Cílem je vytvoření a realizace různých vzdělávacích akcí zaměřených na prevenci negativních dopadů fyzické, ale i psychické zátěže související s výkonem zdravotnického povolání, vytvoření edukačních materiálů a provádění supervize v této oblasti. K minimalizaci rizika poškození zdraví je možné využít jak opatření organizačního typu (např. bezpečnostní přestávky v trvání 5 až 10 minut po každých dvou hodinách od započetí výkonu práce), tak opatření technická, kterými jsou například zařízení pro manipulaci s ležícími pacienty,“ přibližuje Čechová.
Renta ano. Ale za poškozené zdraví
Ačkoliv tedy ministerstvo chce jít cestou prevence, i dnes mohou zdravotníci získat rentu – ovšem ne výsluhovou, ale za poškozené zdraví. Počet pracovních úrazů ve zdravotnictví přitom v posledních letech roste zhruba o deset procent za rok. Zatímco v roce 2012 došlo ve zdravotnictví k 1788 pracovním úrazům, o rok později jich bylo 1815 a loni dokonce 2003. U nemocí z povolání je podle odborů situace obdobná, resort zdravotnictví je v počtu nemocí z povolání na druhém místě za odvětvím těžby a úpravy uhlí. V roce 2014 tak bylo ve zdravotnictví evidováno 164 nových nemocí z povolání, z toho 124 u odborných pracovníků – zdravotníků.
„Chtěla bych apelovat na všechny zaměstnance, aby rizika pracovních úrazů a nemoci z povolání nepodceňovali a každý úraz a příznak nemoci z povolání si zapsali do knihy pracovních úrazů, kterou vede zaměstnavatel. Tímto mohou předejít případným sporům, které jsou u pracovních úrazů a nemocí z povolání poměrně časté,“ radí Dagmar Žitníková.
Když se přitom zaměstnanec stane dočasně nezpůsobilým pro výkon své práce kvůli pracovnímu úrazu nebo nemoci z povolání, přičemž se později vrátí do stejného zaměstnání, má nárok na odškodnění za bolest, eventuálně i za ztížení společenského uplatnění a na náhradu výdělku ve výši jeho průměrné mzdy po dobu pracovní neschopnosti . Když se ale stane dlouhodobě nezpůsobilým pro výkon své profese, má nárok na odškodnění za bolest a za ztížení společenského uplatnění, náhradu výdělku ve výši průměrné mzdy po dobu trvání pracovní neschopnosti a následně po ukončení pracovní neschopnosti má zaměstnavatel povinnost nabídnout mu jiné vhodné pracovní místo. Pokud by zaměstnanci po přeřazení na toto místo vznikl rozdíl ve výši jeho odměny za práci, je zaměstnavatel povinen mu rozdíl každý měsíc dorovnat do výše původní mzdy (renta). To platí i v případě, že zaměstnanec nastoupí u jiného zaměstnavatele.
„Pokud z důvodu nemoci z povolání nemůže pracovník (tedy i zdravotní sestra) vykonávat práci v původním zařazení, má nárok na náhradu mzdy do výše průměrného původního výdělku. Např. když dostane sestra žloutenku typu C, která přejde do chronického aktivního zánětu jater a není již vhodné, aby pracovala v nepřetržitém provozu, a přejde z tohoto důvodu například do ambulance s jednosměnným provozem, kde bude mít nižší plat, má nárok na doplatky do průměru původního platu, pokud nemoc z povolání trvá a je důvodem nezpůsobilosti pro původní práci,“ vysvětluje docentka Nakládalová .
„Ale jistě je lépe než pobírat takovouto rentu vůbec nemoc z povolání nedostat. Takže nejen v případě onemocnění páteře je pro všechny zúčastněné optimální efektivní prevence takových poškození na zdraví z práce,“ doporučuje Marie Nakládalová.
Michaela Koubová
