Soudci, pojišťovny, nemocnice, lékaři, pacienti a advokáti zkouší, kde jsou hranice občanského zákoníku v oblasti odškodnění újmy na zdraví. Chybí závazná tabulka a také judikáty. Právní vakuum může trvat několik let.
Poslední dobou rozvířily mediální hladinu rozhodnutí soudců, kteří přiznávají mnohem vyšší odškodné za újmu na zdraví, než tomu bylo dříve, a to leckdy i v řádech milionů. V tzv. novém občanském zákoníku totiž na rozdíl od předcházející normy chybí vymezení, kolik se má za konkrétní úraz platit, a tak záleží jen na „umění“ právníka poškozeného a přístupu soudů, na jaké částce se shodnou. Většina případů se však před soud vůbec nedostane a končí vyrovnáním ze strany pojišťovny. Zástupci pojišťoven poměr odhadují na 90 procent.
Právě o problému odškodňování újmy na zdraví diskutovali akademičtí právníci v čele s děkanem Právnické fakulty UK Janem Kuklíkem se zástupci lékařů vedených děkanem 3. Lékařské fakulty UK Michalem Andělem, soudci, zástupci pojišťoven a dalšími odborníky v úterý 5. dubna na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Hostitel, děkan právnické fakulty Jan Kuklík, řekl, že nápad na první kulatý stůl o konkrétních dopadech nového občanského zákoníku do konkrétní oblasti vznikl na dlouhých poradách a kongresech, kdy s kolegou Andělem debatovali o právu a lékařství. „Je to fascinující spojení jak lékařského, tak právního oboru. Chtěli bychom zdůraznit sepjetí různých oborů, které jsou na UK. Když došlo k přijetí tak výrazné změny soukromého práva, jako je nový občanský zákoník (NOZ), který zasáhl do řady oblastí včetně zdravotnictví, dohodli jsme se, že toto téma zvedneme a pozveme další odborníky nejen ze strany medicíny, ale i práva. Jsou tu aktéři z akademické či soudní oblasti a samozřejmě neskrýváme ani ambice představit tyto problémy veřejnosti,“ uvedl Kuklík s tím, že podobné akce budou pokračovat.
Náměstek ministra zdravotnictví pro legislativu Radek Policar uvedl, že doufá, že jsou ještě jiné oblasti, které NOZ zasáhl tak jako zdravotnictví.
Debata, která se spíš točila v právní než praktické rovině, ukázala, že problematika odškodnění zdravotní újmy je velmi ožehavým tématem, ve kterém se nedá jen kalkulovat zlomenina, amputace či jakékoliv zranění, ale má samozřejmě hluboce osobní, emoční a tudíž nesdělitelný rozměr, který se jen těžko posuzuje právníkům či soudcům a dá se jen těžko vyčíslit. Dle § 2958 nového občanského zákoníku platí, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti, což je dle diskutujících největší problém, se kterým si nyní nikdo neví příliš rady. Toho si dopředu byli vědomi i soudci nejvyššího soudu, a proto připravili doporučující metodiku, podle níž by měla být odškodnění přiznávána. Zatímco v předchozí právní normě měl život cenu 240.000 korun, podle nynější metodiky je to cca 10 milionů. Potíž je v tom, že je metodika je doporučující, nikoliv závazná, a tak se může snadno stát, že soudy v sousedních okresech rozhodnou jinak.
Je 10 milionů za lidský život dost?
Přednosta Ústavu Etiky 3. LF UK Marek Vácha zdůraznil, že § 2958 nového občanského zákoníku, který odškodnění specifikuje, je vágní. „Při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti,“ stojí v zákoníku.
„Ano, existuje metodika, která se to snaží nějak vyřešit, vychází ze základní hodnoty jednoho procenta základní mzdy, což je cca 251 Kč, čili zlomená žebra cca 5.000, zlomené stehno 40.000. Jenže to se týká jen protrpěné bolesti, a to je samozřejmě velmi subjektivní. Nikdo není schopen problém sdělit a vysvětlit, jak velkou bolest cítí. Etik to zkomplikuje tím, že žebro či stehno je něco, čeho se může dotknout, ale jsou ještě další druhy bolesti, které lze rozdělit do těchto kategorií:
1) bolest fyzická, organická, biologická
2) emoční – není měřitelná ani viditelná (např. smrt dítěte)
3) sociální bolest (pocity osamění atd.)
4) spirituální – ne nutně spojovaná s náboženstvím, ale týkající se otázky bytí a nebytí na zemi – např. potřeba dopsat knihu, sdělit něco dětem… Pacienti vydrží velké množství bolesti, pokud mají pro co žít a nějaký cíl.
Pomyslná hodnota zmařeného života je vyčíslena na 400násobek průměrného platu, tedy 10.274.400 korun, v případě zvlášť mladého člověka může být zdvojnásobena. Je to adekvátní cena za lidský život?,“ ptá se etik Vácha.
Přednostka Ústavu veřejného zdravotnictví a medicínského práva 1. LF UK Jolana Těšinová, která se na tvorbě metodiky podílela, uvádí, že doporučující forma je dostačující a přesně v souladu se záměrem zákona. „Říkali jsme si, že se časem stane to, že znalec výpočet odbourá a stanoví újmu dle svého odhadu snížení společenského uplatnění. Metodika byla nastavena tak, aby bylo odškodné vůbec vyplatitelné. Nemůže to být nastaveno podle hodnoty života, ta je nevyčíslitelná, ale pokud soudci dospějí k tomu, že částka je nízká či vysoká, prostě se jen stanoví nová výchozí suma,“ vysvětlila Těšinová. Na to reagoval soudce Nejvyššího soudu ČR Robert Waltr tím, že NS v dohledné době vydá rozhodnutí, kde „budou vodítka podobná metodice a zásady, které by měly v určitém směru usměrnit soudní praxi.“
Pojišťovny jsou s metodikou spokojené
Pro praxi je metodika velkým přínosem. Shodli se na tom přítomní zástupci pojišťoven. Karel Haas, právník z pojišťovny ČSOB, uvedl, že je minimum případů, kdy by vyplacení bolestného, snížení uplatnění a další nematkové újmy skončilo u soudu. „Přes 90 procent událostí z titulů újmy končí smírem a vyplacením. Z 30 až 50 nároků 5 až 6 potřebovalo ke smírnému vyřešení znalecký posudek podle NOZ. U zbytku stačily mantinely nové metodiky. Domníváme se však, že u nejvyššího plnění, tedy u smrti, je částka stanovena příliš vysoko. Dělali jsme si rešerše v oblastech nám nejbližších, tedy v Rakousku a Německu, kde je životní úroveň několikrát vyšší, a tamní praxe je vyplácení cca 20 až 30 tisíc Euro,“ řekl Haas.
Jana Mejtská, ředitelka právního odboru České podnikatelské pojišťovny, řekla, že pokud by metodika vydaná Nejvyšším soudem neexistovala, její pojišťovna by nemohla vůbec pojistky vyplácet. „Celkově máme 1,14 milionu aut na povinném ručení a jen od začátku roku v důsledku dopravních nehod, které řešíme, zemřelo 27 lidí. A to nemluvím o zdravotních následcích ostatních účastníků. Kdyby nebylo metodiky, šlo by všechno před soudy. Ty by se pravděpodobně zhroutily pod náporem agendy,“ uvedla Mejtská.
Právní jistota neexistuje. Nastane za několik let
Vedoucí Centra zdravotnického práva Právnické fakulty UK Josef Salač se proto domnívá, že s představováním zásadních změn nového občanského zákoníku byla veřejnost uvedena v omyl. „Říkalo se, že bude stoprocentní právní jistota, ale ta nastane až někdy kolem roku 2030, kdy bude dostatek judikátů, kterými se budou soudy moci řídit. Já se domnívám, že to tak bylo nastaveno schválně, aby si naše vyspělá společnost sama určila, co je adekvátní. Proto to není taxativně vymezeno v zákoně, jelikož každá újma na zdraví je zcela jiná,“ uvedl Salač s tím, že nyní to chce někoho, kdo vytvoří průlomové soudní rozhodnutí. „Tato doba může trvat klidně 10 let. Bude zde geniální soudce prvostupňového soudu, který vytvoří skvělý judikát, nebo se bude čekat, až to dojde k Nejvyššímu soudu, který rozhodne?“ ptal se Salač.
Jiří Reichl, Ekonomický deník
