Ve výsledcích tendru na leteckou záchrannou službu stále není úplně jasno. Poté, co se společnost DSA odvolala proti výsledkům řízení, musí ministerstvo do 21. listopadu u dvou základen v Jihlavě a Ústí nad Labem čekat na rozhodnutí ÚOHS. Pokud úřad DSA vyslyší, je ministerstvo připraveno řešit situaci přechodně tak, že dvě nepokryté oblasti obslouží sousední státní poskytovatelé. Naopak na ostravskou a olomouckou základnu už jsou smlouvy podepsané. Na čtvrtečním zasedání sněmovního zdravotnického výboru to řekl náměstek pro zdravotní pojištění Tom Philipp. Zatímco některým poslancům, například Jiřímu Štětinovi (Úsvit), udělalo ministerstvo tendrem radost, další, jako je záchranář Stanislav Mackovík (KSČM), ho považují vysloveně za zpackaný.
Co se doposud kolem tendru odehrálo? Obálky byly otevřeny 29. července, následně pak hodnotící komise vybrala tři poskytovatele na šesti základnách. Společnost DSA tak dostala Hradec Králové a Liberec, rakouská Helikopter Air Transport Jihlavu s Ostravou a slovenská Air Transport Europe Olomouc a Ústí nad Labem. Jediným výběrovým kritériem pro volbu poskytovatelů letecké záchranné služby na další čtyři roky zůstala cena. Výsledky byly oznámeny 19. září, do 5. října pak běžela lhůta pro podání námitek. Té využila DSA, která si stěžovala na výsledky na zbylých čtyřech stanovištích. Důvodem podle ní je podjatost komise, neodbornost jejích členů či to, že vrtulníky konkurenta nesplňují certifikaci požadovanou pro provozování letecké záchranky. 14. října ministerstvo vydalo rozhodnutí o zamítnutí námitek, v mezidobí ovšem s DSA podepsalo dvě smlouvy o poskytování služeb na hradecké a liberecké základně.
Přestože se DSA obrátila na ÚOHS ohledně čtyř základen, v Ostravě a Olomouci už je podle ministerstva hotovo. „Vzhledem k tomu, že u základen v Ostravě a Olomouci v zadávacím řízení nebyly podány návrhy, ale podněty k zahájení přezkumného řízení, bylo konstatováno, že nic nebrání tomu, aby ministerstvo zdravotnictví smlouvy na tyto dvě lokality podepsalo s tím, že ani ÚOHS nám dosud nepodal žádný zákaz podpisu smlouvy, takže jsou smlouvy podepsány. Pokud se mne ptáte, proč jsme nečekali déle, musíme si uvědomit, že společnosti musí mít co nejvíce času na to, aby mohly nové základny obsadit a připravit se na provoz,“ zdůvodňuje Philipp.
V Jihlavě a Ústí nad Labem má ovšem kvůli návrhu přezkumného řízení ministerstvo zákaz podepsat smlouvu na provoz po dobu 45 dnů. „Nyní budeme čekat do 21. listopadu buďto na uplynutí lhůty, nebo na oznámení ÚOHS ohledně toho, jak se máme dál ve věci chovat. V případě, že by ÚOHS rozhodl, že smlouvy podepsat nemůžeme, zůstává nepokryta oblast uprostřed České republiky a příhraničí s Německem. Domníváme se, že to je řešitelné ze základen, které v současnosti fungují a jsou obsazeny policií či armádou,“ nastiňuje Tom Philipp.
Pochyby kolem kvality a bezpečnosti
S výše zmíněnou stížností ohledně nedostatečné certifikace vrtulníků souhlasí také poslanec Stanislav Mackovík. „Vybraly se vrtulníky, které nejsou v kategorii A, a v tendru kategorie A napsána byla. Teď se tam spekuluje s nějakým ekvivalentem. Vy tedy nasazujete na záchranku vrtulníky, které v kategorii A nejsou, a navíc provozovatele, který od roku 1998 do současnosti přišel o čtyři posádky, i s pacienty tedy o 15 lidí? Všechno byl lidský činitel, ani v jednom případě nešlo o technickou závadu nebo něco jiného,“ táže se ministerstva Mackovík.
Další problém je, že i když ÚOHS nezakáže podpis zbylých dvou smluv, budou mít poskytovatelé jen něco málo přes měsíc se na základnách zabydlet. Na to ostatně už před dvěma týdny poukázala Asociace zdravotnických záchranných služeb a výboru České resuscitační rady.
„Aktuální vývoj událostí kolem probíhajícího výběrového řízení na nové provozovatele LZS na většině stanovišť LZS v ČR může významným způsobem ohrozit zajištění kontinuity této péče, zejména proto, že zdravotnickým posádkám a vybraným novým provozovatelům neposkytne dostatečné časové období nezbytné pro přípravu společné činnosti. Nerespektování navržených přípravných postupů a zkrácení přípravného období by nutně vedlo ke snížení kvality poskytované péče a především k významnému zvýšení bezpečnostních rizik pro pacienty i posádky vrtulníků LZS, což je zcela nepřijatelná situace. Z výše uvedeného důvodu reálně hrozí dočasné pozastavení provozu LZS na některých stanovištích od 1. 1. 2017,“ stojí ve společném prohlášení. To je zároveň doprovozeno podmínkami pro zahájení efektivní a bezpečné spolupráce mezi zdravotnickou posádkou záchranky a novým provozovatelem, které vypracovala pracovní skupina pro leteckou záchrannou službu při ČLS JEP. Podle ní body znamenající nepodkročitelné minimum vyžadují tři až šest měsíců přípravy v závislosti na terénu, typu vrtulníků a dalších věcech. S dalším bodem, jehož nesplnění může znamenat snížení dostupnosti a kvality péče, se pak časová dotace potřebná na přípravu vyšplhá na čtyři až osm měsíců. Jak je patrné, na nic takového u posledních dvou základen nebude prostor.
Obzvlášť dramatická by podle Mackovíka mohla být situace v Ústeckém kraji. „Na převzetí základen provozovateli, kteří na nich nikdy dříve leteckou záchrannou službu neprovozovali, zbude něco málo přes měsíc. Necháte je létat v lednu, kdy jsou meteorologické podmínky výrazně špatné, zvláště v Ústeckém kraji, kam nasazujete vrtulník, který není v kategorii A, navíc s minimální znalostí prostředí. Obávám se, abychom tu v březnu či v únoru nedrželi minutu ticha za nějakou posádku, která byla absolutně nesehraná puštěna do provozu. Co se tedy týče ujištění ministerstva zdravotnictví, že úroveň nebude horší než do současné doby, tak ta klesá na úroveň roku 1987, možná ani to ne, protože tehdy se alespoň létalo ze zkušenými posádkami,“ nechápe Mackovík.
Otázky nad cenou i personálním zajištěním
Kritici navíc poukazují na to, že jediným kritériem tendru byla cena, ovšem rozšíření o dvě základny u státních poskytovatelů jde proti tomuto požadavku. V Jihočeském kraji, kde má nově létat armáda se svými těžkými vrtulníky Sokol, se totiž bude základna stěhovat z Českých Budějovic do Bechyně – což s sebou ponese velký počet nalétaných hodin navíc. Zvolené řešení se tak nelíbí hejtmanovi Jihočeského kraje Jiřímu Zimolovi (ČSSD) i dalším krajským politikům, mimo jiné proto, že těžké Sokoly nebudou moci přistávat na střešních heliportech nemocnic.
K výše řečenému připočtěme, že letová hodina u armádních vrtulníků je ze všech poskytovatelů nejdražší, a to do ní ani nezahrnujeme personální náklady. Oproti běžnému tříčlennému letovému týmu totiž tady musí být posádka pětičlenná. Doplňme, že i policie, která nově létá v Brně, má provoz dražší než soukromí poskytovatelé.
Situace ohledně posílení armády je ale komplikovaná i v jiném směru. „Dnes jsou civilní piloti lobbováni, aby šli létat do armády, přičemž by ale zůstali v civilu. Je jim nabízeno, že dostanou stejné peníze jako u jiného provozovatele a také výsluhu. Vojenští piloti, kteří tam jsou teď, říkají, že to chtějí také. Budou tedy chtít jít oklikou stejným způsobem do záchranky zpět, ale už je k ničemu jinému v armádě nevezmou,“ dodává Stanislav Mackovík.
Mackovík kritizuje nejen právě proběhlý tendr, ale také prozatímní náznaky toho, jak by měla letecká záchranka fungovat po roce 2020. Pokud by ji měly zajišťovat pouze státní poskytovatelé, jako je policie a armáda, mají co dělat. K výcviku pilotů je totiž potřeba nalétat tisíc hodin. „Kapitán v armádě dnes nalétá v průměru 80 hodin za rok. Kdyby měl teď začít výcvik na záchranku, bude s tímto vycvičení trvat 12,5 roku,“ poukazuje Mackovík. Nyní se ale zdá, že armáda bude chtít po roce 2020 jít přesně opačným směrem – tedy spíše než aby rozšiřovala své působení v letecké záchranné službě, chtěla by se spíše vrátit k provozování pouze jedné základny.
Ministerstvo je rádo, že služba zůstane zachována
Ministerstvo ke kritice ovšem připomíná historii toho, jak k současné situaci došlo. Původní tendr, který byl na osm základen na osm let, obsahoval nejen cenu, ale i kvalitativní kritéria. Vláda se ale na začátku letošního roku rozhodla jít jinou cestou. „Všechno, co bylo uděláno, bylo uděláno s rozhodnutím vlády. Já jsem velmi rád, že bude služba zachována. V některých aspektech máte pravdu, ale situace je, jaká je,“ reaguje na poslance Mackovíka náměstek Philipp. Podle Mackovíka mělo však ministerstvo jasně dát najevo, že navržené řešení není možné a že nedovolí zachování kvality péče.
Naopak poslanec Štětina (o jehož názorech na leteckou záchranku jsme psali například zde) je s postupem ministerstva naprosto spokojen. „Ministerstvo poprvé od rok 1995 provedlo naprosto transparentní výběr. K poklesu dostupnosti a kvality zdravotní péče nedojde, protože vrtulníky nejsou základem systému poskytování zdravotních služeb, ale jen doplňkem přednemocniční neodkladné péče a hlavně velkým byznysem pro soukromé firmy, které s podivem vždycky vyhrávaly výběrová řízení. Naprosto souhlasím, že ministerstvo zdravotnictví rozhodlo, že od roku 2020 bude vrtulníky provozovat stát. Je to prostě levnější,“ domnívá se navzdory argumentům Štětina.
Michaela Koubová
