Zvykli jsme ho vídat dlouhá léta ve vedení senátu. V současnosti je náměstkem hejtmana Libereckého kraje a má na starosti zdravotnictví, což mu je jako lékaři blízké. „Je to velká výzva, sahám si na fakta,“ říká Přemysl Sobotka (ODS) a má na mysli hospodaření nemocnic, které dříve z pozice senátora viděl spíše nalakované narůžovo. Politici podle něj nemají zdravotnická zařízení řídit, ale nastavit parametry a metodicky jim pomáhat. Peníze od kraje by nemocnice měly dostávat na investice a nikoliv na provoz. Pokud jde o nedostatek personálu, vidí Sobotka řešení v nalákání zdravotníků z východu Evropy. Náměstek také kritizuje plošné zvyšování platů a preferuje posílení jejich motivační složky, což by umožnilo podpořit kvalitní sestry a lékaře. A nakonec jasný politický postoj – i kdyby se ODS shodla s Andrejem Babišem v některých bodech ve zdravotnictví, neměla by s ním jít do koalice. Kdyby se tak po volbách stalo, Přemysl Sobotka by z ODS vystoupil.
V politice jste dosáhl vysokých cílů, mimo jiné jste po řadu let zastával funkci předsedy, či místopředsedy senátu. Co vás vedlo k rozhodnutí pokračovat dál, byť na komunální úrovni? Neměl jste už politiky plné zuby?
V komunální politice jsem začínal po devadesátém roce jako radní v městě Liberec. Potom jsem dvacet let působil v různých funkcích v senátu. Do loňských voleb jsem šel na kandidátce vzadu s tím, že pomůžu. Vykroužkováním jsem postoupil, a protože nikdo z našeho týmu – když jsme byli pozváni do koalice – zdravotnictví nechtěl, tak ho dělám já. Vidím jak je zvenku, tedy z pohledu parlamentu, trošku jiné než potom, když v něm reálně žijete. Je to pro mě velká škola a zároveň obrovská výzva, pokusit se s tím něco udělat.
V čem je komunální úroveň tak jiná?
Saháte si na fakta. V momentě, kdy jsem byl předseda senátu, přijel jsem do nemocnice, byla mi ukázána, oddemonstrována a všichni se přitom usmívali, všechno bylo hezké. Neviděl jsem ale, jaké jsou vnitřnosti, ekonomika. Bylo mi sděleno, že je nemocnice v černých číslech a já netušil, že je to třeba jenom účetní hra a že vzniká obrovská vnitřní zadluženost. A teď jí mám na talíři, musím to řešit. Řešení není vůbec jednoduché, vstupuje do něj mnoho vlivů. Přesto, že jsem pravicový politik, tvrdím, že zdravotnictví by mělo být apolitické. Zároveň by ale mělo být rozumné, což samozřejmě vidím tak, že by se mělo klonit na pravicovou stranu a například utrácet pouze tolik peněz, kolik jich získá.
Často vidíme v krajích, jak si politici natolik berou zdravotnictví za své, že ho přímo řídí. Jaká je role radního pro zdravotnictví, jak moc má zasahovat do této oblasti?
Je to manažerská a metodická funkce, ale určitě nemůže být, alespoň v mém pojetí, řídící funkcí. Musel bych být těch 12-16 hodin denně v nemocnici, abych jí mohl řídit a to by nedávalo smysl. Je to k diskusi u kulatého stolu s odborníky z nemocnic a o nastavení parametrů. Také jsem dvěma našim nemocnicím, které Libereckému kraji patří, sdělil, že já nikdy nemocnice řídit nebudu.
Vy tu máte jednu velkou nemocnici s velkým obratem a jednu malou. Pak jsou tu různá menší zdravotnická zařízení. Jaký máte koncept, chcete tyto dvě nemocnice nějak dál sbližovat, nebo je ponechat nechť si každá žije svým životem? V některých krajích se zakládají holdingy…
Liberecká nemocnice – a pracoval jsem v ní třicet let, takže jsem trošku podjatý – má úroveň fakultní nemocnice. Tak také vnímá a vykonává medicínu. Pak už ale nezbývá tolik prostoru na funkci okresní nemocnice. Je potřeba navodit atmosféru pro propojování, ať už těchto dvou nemocnic, to znamená Česká Lípy a Liberce, které mám kraj buď majoritně anebo stoprocentně ve vlastnictví, ale i těch ostatních. Ty musejí mít na zřeteli nejen svůj posun směrem nahoru k špičkové medicíně, ale i fakt, že Liberecká nemocnice potřebuje dostat nějakou péči směrem od sebe zase dolů. To je velký problém.
O holdingu se diskutovalo, i o všech jeho možných plusech a minusech. Mezitím se ale podařilo vytvořit právní podklad pro možnost jednání vedení obou nemocnic a kraje – hovoříme o takzvané superalianci. Ta se rozjíždí a přes ní máme možnost na obě zařízení tlačit, aby spolupracovala. U těch ostatních jsme v roli prosebníka, kdy je vybízíme, aby spolupracovala, protože je to i pro ně výhodné.
Je známou pravdou, že obecně je nemocnic v České republice zbytečně moc. Těžko ale bude nějaký starosta souhlasit s tím, aby se zrovna v jeho městě nemocnice zrušila. Když jsem ještě ve své minulé senátní funkci jednal s ministry zdravotnictví napříč politickým spektrem, shodli jsme se, že kdyby se podařilo zrušit jednu fakultní nemocnici, daleko snáze by se nám řešil problém rušení malých nemocnic, které nemají perspektivu, ale stojí hodně peněz zdravotní pojišťovny.
Takový radikální krok ale zatím nikdo nenavrhuje. Vrátím se ale k tomu co jste říkal, že černá čísla z vnějšku vypadají dobře a zevnitř je realita jiná. Týkalo se to obou nemocnic, které patří pod kraj?
V liberecké nemocnici se už poslední tři, čtyři roky ekonomika vyvíjí velmi pozitivně. Problém je v České Lípě, kde si, ještě než jsem na kraj přišel, účetně hráli a tehdejšímu vedení kraje stačilo, že je to černá nula. Ale byl tam vnitřní problém, klesala výkonnost nemocnice a najednou se všechno odhalilo v plné nahotě. Teď musíme této nemocnici i ve spolupráci s libereckou pomoci.
Některé kraje si stěžují, že nemocnice musejí dělat práci za praktiky. Tito lékaři jsou ale soukromníci, což současně pro pravicového politika znamená, že by měli být vlastně spojenci. Jak se vám daří koordinovat spolupráci s terénními lékaři?
Opravdu dobrá otázka, na kterou je velmi komplikované odpovědět z jednoho prostého důvodu – my nemáme vůbec žádnou páku na to, aby třeba praktik konal tak, jak by měl. Cíl z devadesátých let, že praktický lékař bude rodinným lékařem a bude se 24 hodin starat o své klienty, pacienty, se posunul a vidím tady velkou chybu v pojišťovnách, že nedohlížejí na to, co skutečně lékaři dělají. Teď skutečně hovořím o prakticích, nikoliv o privátním ortopedovi nebo jiném ambulantním specialistovi. Věkový průměr praktických lékařů je přitom ďábelsky vysoký. V souvislosti s povinnými elektronickými recepty se objevují signály, že stovky z nich skončí a půjdou do důchodu, na který sice mají jasně nárok, ale jak se pokryje jejich výpadek vůbec nevím. Je to však úkol pojišťovny, ne kraje. My můžeme politicky pomáhat, ale ze zákona má pojišťovna povinnost starat se o svého klienta.
Lékař by měl zodpovídat za svého pacienta v maximální možné míře. Změnili se podle vás, jako lékaře, vaši mladí kolegové natolik proti minulosti, že už se jim tolik o pacienta starat nechce?
Vstoupil jsem do medicíny s tím, že jsem jí bral jako poslání. Peníze jsem samozřejmě potřeboval, ale sloužil jsem za korunu osmdesát, či za dvě čtyřicet. Medicínu jsem se chtěl hlavně pořádně naučit. Mám pocit, že nám nyní rostou špičkoví lékaři a že finanční ohodnocení je už pro ně natolik slušné, neříkám dobré, ale slušné, že spíše chtějí získat čas, než další peníze. Čelíme tedy problémům se zajištěním služeb apod.
Jak jsou na tom vaše dvě nemocnice v personálním zajištění?
Myslím, že je to velmi podobné jako v jiných krajích. Chvíli chybí chirurg, chvíli internista, chvíli neurolog, plicař atd. Dochází k tomu, že se přeplácí a přetahují lékaři z jiných nemocnic. Otázkou je, jak dlouho to systém vydrží, jestli vůbec budeme schopni zjistit v dané nemocnici kvalitní péči, která odpovídá buď typově okresní nemocnici, nebo jako v případě Liberce vlastně fakultní nemocnici. Lékaři nejen, že odcházejí do zahraničí, ale pojišťovna jim povoluje řadu privátních ordinací. Nemám nic proti privátním ordinacím, ale chci, aby tam byla odpovídající výkonnost, která by pak také ulehčila nemocnicím. Jsem však v rozpacích, jak to zajistit. Různé motivační náborové příplatky atd, které se dnes používají, jsou určitou strategií, ale mně chybí právě ono vnímání medicíny jako poslání, jak jsme jí minimálně z padesáti procent prováděli v dinosauřích dobách mých začátků.
Nedostatek lékařů se týká spíše určitých odborností, ale v zásadě je řešitelný. Souhlasil byste s konstatováním, že u sester je personální průšvih daleko větší?
Zase je to nemocnice od nemocnice. Když z 800 sester chybí padesát, může se zdát, že to není velké číslo, ale musíme si uvědomit, že se tak někdy ochromí provoz celého oddělení. Musíme pak hledat různá řešení. Intenzivně jednáme se zahraničím, zejména s Ukrajinou, zda by byli schopni za podmínek, stanovených našimi zákony, pomoci. Tady vidím určité východisko.
Jaké máte zkušenosti se zahraničními zdravotníky?
Je to dobrá cesta. Posun východu do střední Evropy a střední Evropy do západní je přirozený a my si na něj jenom musíme zvyknout. Měli bychom požadovat, aby čeština zdravotníků z ciziny byla na velmi slušné úrovni, protože nemohou pacienta dobře léčit bez pohovoru a znalostí jeho anamnézy. Nikdo nám nemůže vyčítat, že se při řešení personálního nedostatku obracíme směrem na východ, protože vzdělání je tam podobné našemu.
Daří se vám zvyšovat platy, platy respektive mzdy o vládou slibovaná procenta, včetně příplatku pro sestry, které pracují na směny u lůžka?
To je další velký problém českého zdravotnictví. Vláda, respektive ministerstvo zdravotnictví, rozhodlo o navýšení platů o deset procent, v reálu je to 14 se zdravotním a sociálním pojištěním. Na toto navýšení musí vzít každá nemocnice ze svých zdrojů. Teď vláda rozhodla o přidání dvou tisíc korun sestrám, které jsou v třísměnném provozu. Peníze pošle, ale jenom na období do konce roku. Pak má být i příplatek pro sestry v úhradové vyhlášce, kde ovšem nebude mít svoji mašličku, takže opět budou muset nemocnice sáhnout do svých rozpočtů a jsem zvědav, jak se s tím vyrovnají. Proč ale vláda do toho vůbec zasahuje? Jako kdyby netušila, že už v současnosti jsou třísměnné provozy zohledněny v platu, který má daná sestra.
Máte signály z nemocnic, že by tento příplatek působil nějaké problémy přímo na pracovištích, kde vedle sebe pracují ti, kteří na něj mají nárok i ti, kteří nikoliv?
Nemám, jenom takříkajíc jedna paní povídala, že to výrazně zneklidnilo atmosféru v nemocnicích.
Ale jako člověk, který dlouhá léta v nemocnici pracoval, si takovou zlou krev představit dovedete?
Dovedu, nic dobrého to nezpůsobilo. Přitom já sestrám samozřejmě tyto peníze přeju, chraň Bůh, že ne. Ale ať se to dělá jinou formou. Nechť se přestane plošně zvyšovat základní plat a peníze jdou do jeho motivační složky a tím pádem se mohou podpořit kvalitní sestry i lékaři. Plošné zvyšování platů bez zohlednění kvality práce je špatně.
V posledních dnech je v našem zdravotnictví velkým tématem registr smluv, respektive s ním související pravděpodobné zrušení bonusů. Zkomplikuje se ekonomicky život i vašim nemocnicím?
Určitý přehled o smlouvách by měl být, ale v případě akciových společností má smysl držet se obchodního tajemství. Nevěřím, že farmaceutické nebo jakékoliv jiné firmy nejsou schopny si vytáhnout údaje z registru a podle toho nasadit cenu, která by normálně nebyla známá. Nevím o tom, že by se před registrem smluv objevily nějaké dramatické problémy a že by se někde nějak cena přeháněla. Ono něco jiného je koupit si úplně holé auto, nebo s vybavením tak, aby dobře fungovalo pro nějaký konkrétní účel. Totéž platí i u zdravotnické techniky jako jsou rentgeny, CT apod. Přirovnám-li je k těm automobilům, pak si buď koupím trabanta anebo superba. A když chci mercedes, tak na něj musím mít. Tvrdím, že u nemocnic stačí bohatě superb.
Způsob, jakým nemocnice nakupují, se ale si bude muset změnit?
Není to problém kraje jako zřizovatele, ale ředitelů a managementu nemocnic. Oni se musí rozhodnout, jak to budou dělat a já pevně věřím, že se jim bude dařit. Povinností nás majitelů, zřizovatelů, je pomoci při investicích, ale provozní peníze odmítám nemocnicím dávat, protože na to mají pojišťovnu a musejí si je vydělat svojí prací.
Pak je důležité dobře vybrat, kdo bude tím manažerem. Vy aktuálně vybíráte ředitele krajských nemocnic i krajské zdravotnické záchranné služby. Proč bylo nutné tyto manažery vůbec měnit?
Všechno se to nakumulovalo na letošek. Generální ředitel liberecké nemocnice abdikoval k 31. prosinci, v České Lípě byl ředitel odvolán, neboť již zmíněná černá nula byla v reálu červenou minusovou hodnotou. Výběrové řízení se vypsalo v obou nemocnicích, uvidíme. V Liberci je údajně 9 kandidátů a v České Lípě dva. Záchranka je příspěvková organizace a tady jsme ve fázi, kdy se mohou uchazeči hlásit, je to z mého pohledu významná instituce, ale jako příspěvkovka stojí s nataženou rukou se slovy: zřizovateli dej. Já bych rád, aby se daleko více snažili, jsou ale také pod tlakem ministerských vyhlášek, upravujících například vybavenost. Není to jednoduché ani na jedné pozici. Rada kraje jako správný hospodář musí dbát na to, aby se hospodařilo s veřejnými zdroji tak, že zajistíme vždy to nejdůležitější, totiž ošetření pacienta. To je priorita číslo jedna.
Máte možnost z pozice náměstka hejtmana, který má na starosti zdravotnictví, vetovat výsledek výběru těchto manažerů?
Nemám. Obě nemocnice jsou akciovými společnostmi, řídí se příslušným zákonem. Jsme součástí výběrových komisí, ale ve výrazně minoritním počtu.
Koho vám vyberou, s tím budete spolupracovat?
Ano, ale jako kraj jsme prosadili, že tam budou i psychologické zkoušky. Ne všichni kandidáti, kteří chtějí být manažery, umějí zvládat stresové situace, do nichž by se dostali.
Obloukem se vrátím k politice. ODS převzala za zdravotnictví odpovědnost v několika krajích a zároveň přitom spolupracuje i s hnutím ANO. Když se podívám na program ODS a současně na vize v knize Andreje Babiše, je tam dost společných bodů. Je zdravotnictví pojítkem, z kterého by bylo možné odvodit spolupráci ODS a ANO na celostátní úrovni?
Komunální a krajská úroveň je úplně jiná, než celostátní. Samozřejmě, že jsme museli na krajské úrovni vytvořit po volbách programové prohlášení, ale tam jsme schopni se dohodnout. Na celostátní úrovni je to ale už o principech a o tom, jestli půjdeme nebo nepůjdeme směrem, jímž chce jít pan Babiš. S ním já absolutně nesouhlasím a pevně věřím, že ODS do spolupráce s ANO nepůjde.
Kdyby se tato vaše víra nenaplnila a ODS by na celostátní úrovni šla do koalice s ANO, jak byste reagoval?
Pokračoval bych v některých svých historických krocích. Vzpomenu rok 2002, kdy Václav Klaus před volbami slíbil, že v momentě, kdy prohrajeme celostátní volby, odstoupí. ODS v libereckém kraji, kterou jsem tehdy vedl, jediná vyhrála, tak jsem pana tehdejšího předsedu vyzval, aby odstoupil. Nebylo mu to po chuti. Pak to bylo období Mirka Topolánka, kdy provedl něco, co se neslučovalo s mým a s většinovým názorem v ODS, protože jsme také konzervativní politická strana.
A tady bych si udělal třetí tiskovou konferenci a z ODS bych vystoupil. Byl by to určitý signál, protože za těch už skoro 27 let v politice jsem si vytvořil nějaké renomé. Nikdy jsem si nenechal pošpinit své jméno někým jiným a nikdy jsem neudělal cokoliv pro to, abych si ho pošpinil sám. Vstup do koalice s Babišem by znamenal marginalizaci ODS. Věřím ale, že náš současný předseda Fiala dodrží své slovo a koalici s ANO nevytvoří.
Tomáš Cikrt
