Letecká záchranka bude možná i po roce 2020 fungovat jako doposud. Ministerstvo zdravotnictví chce totiž vládě předložit materiál, v němž navrhne udržení stávajícího systému s tím, že se vychytají jeho mouchy. Měl by přitom vycházet z analýzy, kterou vypracovali odborníci včetně zástupců všech pěti provozovatelů letecké záchranky. Zástupci ministerstva záměr představili na posledním zasedání zdravotnického výboru.
„V posledních měsících jsme prošli poměrně dramatickým vývojem. Původně bylo rozhodnuto, že systém provozovaný primárně soukromými provozovateli za účasti našich silových rezortů není vhodná varianta. Prošli jsme řadou jednání na téma vytvoření státního podniku a celý systém vygradoval do podoby, kdy jsme se snažili předložit vládě dokument, který sumarizoval veškeré alternativy do pěti možností,“ vypočítává náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula.
První varianta zahrnovala vytvoření státního podniku, a to buď na zelené louce, nebo formou stávajícího podniku Balmed pod ministerstvem zdravotnictví. Tato možnost by však byla obtížně realizovatelná z toho důvodu, že by ve zbylém období bylo nutno vycvičit piloty a pořídit helikoptéry (psali jsme zde). Další variantou bylo převzetí jinými resorty, což by ovšem vedle toho, že o tuto možnost žádné jiné ministerstvo nejeví zájem, bylo řešení částečně protiprávní (vnitro ani obrana nemohou mít potřebnou licenci v civilním sektoru, což vyvolává právní otázky i při současném stavu). Třetí řešení by spočívalo v převedení na zdravotní pojišťovny, což by ale problém příliš neřešilo, protože by to jen znamenalo, že tendr vysoutěží ony. Varianta čtyři počítá se zachováním stávajícího systému s tím, že by se soutěžilo o dvě základny více, protože už je obrana ani vnitro provozovat dále nechtějí. Poslední možnost počítá s postupným náběhem státního podniku tak, že by na začátek převzal dvě základny a pak by se vidělo, jak systém funguje. Ministerstvo přitom mělo v úmyslu doporučit vládě ke schválení jednu z posledních dvou variant.
Materiál, který chtělo ministerstvo předložit, ovšem zkritizovala Asociace zdravotnických záchranných služeb. „Je naprosto zarážející, že zodpovědní pracovníci ministerstva zdravotnictví neprovedli aktualizaci dokumentu od doby přípravy jeho první verze v roce 2016 a takto se odvážili jej vůbec předložit. Tato skutečnost plně vypovídá o celkové kvalitě dokumentu a je nepochopitelná i s přihlédnutím k faktu, kdy ministerstvu zdravotnictví (osobně panu ministru Vojtěchovi dne 6. 6. 2018 a následně písemně i zodpovědným pracovníkům dotčených odborů) byla předána zcela aktuální analýza a doporučení k současnému i budoucímu uspořádání LZS v ČR v podobě 37 stránkového koncepčního materiálu, zpracovaného (na rozdíl od připomínkovaného předkládaného materiálu) skutečnou expertní skupinou, složenou ze zástupců Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR, Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof ČLS JEP a také zástupců všech současných pěti provozovatelů vrtulníků v ČR. Dovolujeme si tvrdit, že pokud chce ministerstvo zdravotnictví zachovat současnou vysokou úroveň, dostupnost a kvalitu současné letecké záchranné služby v ČR i po roce 2020, nebude si moci názory skutečných expertů v problematice nadále dovolit zcela ignorovat tak, jako to učinilo v tomto případě,“ stojí v závěru připomínek zaslaných asociací.
Jak to přitom vypadá, padla kritika na úrodnou půdu. „Resumé vnějšího připomínkového řízení bylo, že vláda v tuto chvíli nechce předložit variantní řešení, ale že chce předložit jednu variantu, která už bude detailně rozpracovaná. Zároveň jsme dostali obrovské množství podnětů, které se dají sumarizovat do tohoto závěru: pouze dva resorty doporučovaly pokračovat ve variantě státní podnik. Do konce října tohoto roku tedy připravíme souhrnný materiál, který by měl směřovat k variantě stávající podoby se soukromými dopravci a dvěma silovými resorty na dvou základnách,“ přibližuje Prymula. Proti variantě státního podniku se důrazně postavily kraje – před touto volbou ostatně varoval už loni například radní pro zdravotnictví Pardubického kraje Ladislav Valtr (ODS) (více zde).
Podkladem pro vytvoření dalšího návrhu by přitom měla být právě výše uvedená analýza, kterou vypracovala expertní skupina. „Ke tvorbě materiálu si tak sedli jak zástupci státních, tak soukromých provozovatelů. Jsem rád, že ministerstvo tento materiál z hlediska odbornosti akceptuje jako výchozí, protože to je šance, že bude letecká záchranka fungovat pro pacienty v nezměněné kvalitě, možná ještě lépe,“ domnívá se poslanec a bývalý šéf královéhradecké záchranky Jiří Mašek (ANO).
Je nutný provoz 24/7 na všech základnách?
V analýze přitom odborníci popsali stávající problémy. „Kdybych měl sumarizovat námitky, které jsou proti systému v tuto chvíli, je to otázka dostupnosti péče 24/7. Jsou regiony, kde není 24hodinová pohotovost, a při novém tendru tak budeme uvažovat o tom, aby to bylo narovnáno,“ vysvětluje Roman Prymula.
Tuto výtku potvrzují i poslanci. „Doufám, že už se nikdy nestane to, že pilot ve čtyři hodiny končí a že nemůže létat v noci, což jsme zažili. Velmi doporučuji, aby piloti byli schopni létat za víceméně každého počasí. Měli bychom tedy být v podmínkách výběru přísní,“ říká šéfka zdravotního výboru profesorka Věra Adámková (ANO). „Výběrové řízení bylo vypsáno tak nešťastně, že když jsme chtěli prodloužit letové hodiny od 7.:00 do 21:00, tak to ministerstvo nemohlo udělat. Až po jednání s panem náměstkem Prymulou a panem ministrem se některé kroky podařily. Jestliže to ale bude v zadání zahrnuto, myslím si, že všech deset stanovišť nemusí létat 24/7, ale měla by tu být kombinace, která to dostatečně zajistí,“ doplňuje Jiří Běhounek (ČSSD).
„Prvním krokem k dalším diskuzím o potřebě nočního provozu by měla být podpora sběru definovaných dat napříč celou republikou k určení potřeby nočního provozu. Dalším krokem může být pro nejbližší výběrové řízení požadavek na dobu letové pohotovosti na všech základnách celoročně minimálně v režimu 14 hodin denně. Jako minimální časové rozpětí doby pohotovosti je navrhováno 7:00 až 21:00 hodin, kdy je četnost požadavků na LZS nejvyšší. Provozovatelé musí mít prostor až několika let k zahájení výcviku posádek i pro plnohodnotný noční provoz, včetně přistání do neznámého terénu. Je také třeba vzít v potaz, že minimálně zpočátku budou nezbytné dvoučlenné pilotní posádky,“ poukazuje odborná analýza. Podle ní by zároveň v rámci kompromisní varianty měla být současná stanoviště s provozem 24/7 doplněna o Hradec Králové, čímž by došlo k vyváženému pokrytí celé ČR (ovšem s podmínkou, že se dostupnost prodlouží do 40 minut).
Přeshraniční spolupráce má mezery. Oběma směry
Další výhrady proti současnému systému směřují k základnám v Jižních Čechách. Když tam totiž službu loni převzala armáda, byla základna letecké záchranky přesunuta do Bechyně, s čímž má kraj, který nechal vybudovat základnu v Budějovicích, problém. Jde zároveň o jedinou základnu, která se nenachází v krajském městě, kde bývají umístěné nemocnice nejvyššího typu s komplexní centrovou péčí. Operování jihočeské základny armádou má vedle toho ještě jeden problematický aspekt. „Byli jsme na výjezdním zasedání ve Vídni, kde byla příhraniční spolupráce letecké záchranky v tomto regionu kritizována, protože nemůže být prováděna. Základnu operuje armáda, která nemůže operovat na cizím území. Do budoucna by tedy asi měla mít základnu bez příhraniční spolupráce,“ poukazuje poslanec Milan Brázdil (ANO).
„Je to problém víceméně legislativní, protože naše silové resorty nemohou operovat v zahraničí – bylo by to svým způsobem narušení vzdušného prostoru. Budeme tedy diskutovat o tom, které základny by patřily silovým resortům, abychom se těmto problémům vyhnuli. Podobně bychom potřebovali spolupráci s Německem a Polskem,“ doplňuje náměstek Prymula.
Co se přitom týče přeshraniční spolupráce, navrhuje analýza její rozšíření – alespoň pokud bude zachován stávající stav, co se týče plošného pokrytí. V současnosti totiž není zajištěna dostupnost LZS na čtyř procentech území ČR nacházejících se v příhraničních oblastech – na Karlovarsku, Zlínsku, v Jeseníkách a na Šumavě. Rozšíření spolupráce se zahraničím by se týkalo zejména Zlínského kraje, který má dostupnost letecké záchranky na třetině území nad 20 minut, a Slovenska, konkrétně základny v Trenčíně. „Se Slovenskem si lze představit téměř okamžitou a bezproblémovou přeshraniční spolupráci – není jazyková bariéra a je tu kompatibilní zdravotnický systém s podobným systémem a výší financování,“ uvádí analýza.
K diskuzi jsou změny kružnic či nové základny
I po rozšíření přeshraniční spolupráce by ale beztak nebylo pokryto jedno až dvě procenta území zejména v Karlovarském kraji a na Jesenicku. Stěžuje si hlavně Karlovarský kraj, který má dostupnost LZS do 20 minut jen na třetině území. „Měli bychom diskutovat s odborníky, jestli nějakým způsobem kružnice přesunout nebo případně v rámci přeshraniční spolupráce kooperovat se zahraničním subjektem,“ říká Prymula.
Analýza skutečně jako jednu z variant zmiňuje přesunutí základen například z Ústí nad Labem do Mostu, z Ostravy do Hranic na Moravě, z Olomouce do Šumperka či z Prahy do Točné. Tím by se sice zlepšilo pokrytí, znamenalo by to však vytržení stávajících základen z funkční vazby na nemocnice a pozemní síť výjezdových skupin, o ekonomických dopadech vůbec nemluvě. Navíc by se tak nevyřešila dostupnost v Karlovarském kraji.
Další z variant uvedených v analýze proto spočívá v nové základně umístěné v Karlových Varech a zároveň přesunutí základny z Bechyně zpět do Českých Budějovic. Díky tomu by došlo ke zkrácení dostupnosti LZS na území Karlovarského kraje ze současných 30 minut na 20. Nutno ovšem zdůraznit, že by to pochopitelně znamenalo vyšší ekonomické a personální nároky na novou základnu.
V tuto chvíli to tedy vypadá, že se ministerstvo raději zaměří na řešení stávajících problémů, než aby současný systém bouralo. K realizaci ovšem bude potřebovat požehnání shora. „Finální rozhodnutí je na vládě, a pokud vláda řekne, že materiál zamítá, museli bychom ho přepracovat do jiné podoby. Vzhledem k rizikům, která jsme posuzovali z hlediska přípravy a ustanovení státního podniku, k němuž se nikdo moc nehlásí a žádný rezort ho nechce, takže by musel být pod zdravotnictvím, vnímám současný model jako funkční. S výjimkou excesů daných nedobrou smlouvou, tedy časovým omezením a podobně, to funguje velmi dobře, a nemyslíme si, že bychom to měli rušit kvůli experimentu. Ten sice může znamenat lepší kontrolu, ale když jsme zjišťovali hodinovou sazbu, tedy náklady, ukazuje se, že státní rezorty jsou dražší než soukromý provozovatel. To je pro nás také memento,“ dodává Prymula.
Michaela Koubová
