Po zavedení karenční doby v Česku ubylo nemocných zaměstnanců i dnů, kdy kvůli stonání lidé chyběli v práci. Větší úbytek byl u pracovníků s rutinní prací a pevnou dobou. U lidí s možností flexibilní práce se pokles projevil mnohem méně. Vyplývá to ze studie o dopadech karenční doby Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při akademickém pracovišti CERGE-EI.
Karenční doba bez náhrady výdělku v prvních třech dnech nemoci se v Česku zavedla v roce 2008. Vláda se v programovém prohlášení zavázala, že ji od července 2019 zruší. Zaměstnavatelé by měli nemocným od prvního dne poskytovat 60 procent základu příjmu. Za to by se jim měla snížit sazba odvodů z 25 na 24,8 procenta. O novele zákoníku práce s těmito pravidly by měla 31. října rozhodovat Sněmovna.
Po zrušení karence volají odbory. Podle nich chodí pracovníci do práce nemocní. Podle zaměstnavatelů vzroste nemocnost a přibude zneužívání. „Výsledky (studie) indikují, že mohlo docházet ke zneužívání systému nemocenské českými zaměstnanci, jak se o tomto problému dlouhodobě diskutuje. Na základě závěrů studie ale také nelze vyloučit, že se zvýšil počet lidí, kteří přes nemoc chodí do práce,“ stojí v závěrech studie.
Studie vychází z údajů z informačního systému o průměrném výdělku z let 2006 až 2010. Srovnává i počet dnů na nemocenské před zavedením karenční doby a po něm. Podle zjištění se průměrná nemocnost zkrátila z 19 na 13 dnů. Dnů, kdy lidé chyběli na pracovišti, ubylo o 35 procent a průměrný počet nemocných zaměstnanců poklesl o 38 procent. Průměrný pracovník strávil na nemocenské za čtvrtletí o 2,2 dny méně. Výsledky mohla ale ovlivnit hospodářská krize, kdy lidé z obavy o ztrátu zaměstnání nemuseli chodit na nemocenskou.
Nejvíc po zavedení karence ubylo nemocnosti ve zpracovatelském průmyslu a v pohostinství, ale i v dopravě a stavebnictví. Nejmenší dopad byl tam, kde je možnost flexibilnější práce, tedy třeba ve službách. Výsledky ukázaly silnou vazbu mezi rutinou a zkrácením doby na nemocenské. Čím byla práce rutinnější s pevnými pravidly, tím byl pokles nemocnosti po zavedení karence větší. Naopak lidé s pružnějším zaměstnáním měli menší motivaci chodit na nemocenskou a „větší motivaci k přecházení nemocí“, uvádí studie.
Počet dnů na nemocenské nejvíc klesl u lidí s nízkými výdělky, na chování zaměstnanců s nejvyššími platy nemělo zavedení karence vliv. Studie připomíná, že český systém silně přerozděluje. Zatímco u lidí s malým výdělkem nemocenská v prvním měsíci nemoci představuje kolem 70 procent jejich čistého příjmu, u pracovníků s dvojnásobkem průměrné mzdy je to asi 40 procent.
Cílem studie nebylo hodnotit zavedení karenční doby či její plánované zrušení. „Politické argumenty pro či proti jsou validní. Každý má jiné politické preference a informace,“ řekl ČTK autor studie Filip Pertold. Podotkl jen, že před zavedením karenční doby ČR byla na vrcholu žebříčků nemocnosti. Česká karence je podle Pertolda ve srovnání s jinými zeměmi přísná. Neví o tom, že by v některém státě nemocní pracovníci nedostávali v době stonání žádnou náhradu.
Nynější návrh podle autora studie nepředstavuje příliš kompromis, který by ponechával třeba den karenční lhůty či zavedl nižší náhradu. Zvolené řešení může odrážet i nynější situaci na trhu práce, kdy je nedostatek zaměstnanců a firmy se musí snažit vyjít vstříc. Do konce roku 2007 zaměstnanci v prvních třech dnech nemoci dostávali čtvrtinu základu příjmu.
-čtk-
