Pseudovědě se dál úspěšně daří, a o to více kvete, pokud se propojí se špatnou novinářskou prací. Dokazují to i letošní laureáti a laureátky vědeckých anti-cen Bludné balvany, které uděluje Český klub skeptiků Sisyfos. Mezi oceněné šiřitele nebezpečných blábolů se nově dostali Angelika Bazalová za velmi svérázné pojetí novinářské etiky, Martina Kociánová se svým projektem Radio Universum či Tomáš Kašpar, který neúnavně šíří dezinformace, ačkoliv sám sebe tituluje jako „lovce faktů“.
Iracionalita zcela jistě není na ústupu. Právě naopak. I letos tak slavný komitét Českého klubu skeptiků Sysifos musel složitě rozhodovat, kdo si na poli pseudovědy zaslouží za svou činnost ocenění v podobě Bludných balvanů. Finální rozhodnutí padlo, a tak mezi bohatý výkvět iracionality škodící vědě i veřejnosti mohly být zařazeny nové osobnosti. Letos byly vyzdvihnuty aktivity v nových kategoriích, jako jsou zdravotní policie a veřejné zdraví, žurnalistická etika, média a kosmologie. Také 26. ročník těchto cen potvrdil, jak je bohužel běžné vytváření a šíření blábolivého obsahu, který mnohdy bývá zdraví nebezpečný.
Když se věda smíchá s dezinformacemi
Svůj vlastní Bludný balvan v kategorii zdravotní policie a veřejné zdraví za kreativní propojování vědeckých poznatků s dezinformacemi, misinformacemi a ignorantstvím získal Tomáš Kašpar, který sám sebe označuje za „lovce faktů a detektiva pravdy“. Vytvořil řadu knih s chytlavými názvy, jako Tajemství uzdravení (2023), Pohled do zákulisí: Co se na nás chystá (2022), Jak nezemřít na pandemii (2021), Očkování – hrozba nebo záchrana? (2020), Krutá hra o tvé zdraví (2016), Umíráme na objednávku (2014) nebo Nespěchejme do rakve (2013). „Jeho knihy s medicínskou tématikou lze stručně charakterizovat tak, že přebírá informace ze zdravotně dezinformačních webů, promíchá je s laickými ale někdy rámcově správnými představami o biologii nemocí a se skutečnými vědeckými poznatky, povaří, posmaží a servíruje s doporučením svého e-shopu s potravinovými doplňky, drogistickým zbožím, spodním prádlem a vodíkovou medicínou jako zákuskem,“ shrnuje zdůvodnění ocenění s tím, že nemálo fascinující jsou i jeho vlastní myšlenkové výplody.
Podle jeho vlastních slov je publikace „Nespěchejte do rakve“ dílem „neposkvrněným konzumem a petrochemickým medicínsko-průmyslovým a potravinářským komplexem“. Dále tvrdil, že jídlo dokáže „zapínat nebo vypínat geny“. Velmi svérázně hodnotil i klinickou efektivitu postupů: „Jak to, že když léčíte pacienta standartními metodami a on umře, je to v pořádku, i když vám umře 90 % pacientů, ale když použijete novou metodu, která u 99 % pacientů funguje, a pak vám jeden zemře, jste zločinec…?“
Jeho dílo nijak překvapivě odhaluje celou řadu spiknutí lékařů. Nezůstalo ale jen u toho, ve svých knihách autor odhaluje další spiknutí lékařů. Například přichází s tím, že nízkotučné diety způsobují obezitu, nedostatek tuku v potravě poškozuje mozek, cholesterol nezpůsobuje aterosklerózu, inzulín pacienty s diabetem 2. typu zabíjí nebo třeba že ADHD je uměle vytvořená nemoc. „V těchto případech obvykle vychází z nějakého racionálního jádra, které ale důkladně promíchá se svými nebo převzatými výmysly, takže mu – naprosto nečekaně – vyjde zase jako nejlepší možnost prevence i léčby zakoupit si jeho výrobky a stravovat se podle doporučení popsaných v jeho knihách. Jeho zásluhy za kreativní propojování vědeckých poznatků s dezinformacemi, misinformacemi a ignorantstvím mu proto náš klub uděluje ocenění Bludný balvan,“ oceňuje Český klub skeptiků Sisyfos.
Členka rady ČTK a koncentrovaný informační smog
Ocenění v kategorii žurnalistická etika si vysloužila Angelika Bazalová za „šíření malinformací a misinformací pod nanorouškou objektivní služby veřejnosti“. Ačkoliv patří do sedmičlené Rady České tiskové kanceláře, jejímž posláním je dohlížet na to, zda agentura poskytuje objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů, její osobní působení ve veřejném prostoru je víc než svébytné. Ona sama, když v roce 2019 nastupovala do Rady ČTK, tvrdila, že bude „pečovat o její nezávislost a profesionalitu“. I její vlastní aktivity jsou víc než nezávislé, dokonce i na vůli osob s nimiž vedla rozhovory, a které nesouhlasily s vydáním. Podle laudacia je rozhodující, zda obsah „vyhovuje očekávání její čtenářské základny“.
Angelika Bazalová podle ocenění také „pohrdá studiemi“, a tím u svého publika „udržuje pocit falešného světa plného lží, konspirací a spiknutí“: „Číst studii není to samé jako číst článek ve Vlastě. A to i tehdy, kdyby v nich byly jen skutečně prokázané věci. Jenomže ve studiích jsou velmi často manipulace a záměrné lži. A často je to oříšek i pro experty. A dokonce už se ani nejde spoléhat na takzvané „prestižní“ časopisy. I ty už ztratily svůj kredit.“ Jak dodávají skeptici, k výsledkům studií je na místě přistupovat kriticky a s otevřenou myslí, „ale ta mysl nesmí být otevřená natolik, aby mozek vypadl z hlavy“.
Tato laureátka patří také k neúnavným propagátorům antiparazitika ivermectin jako léku proti covid-19, bez ohledu na opakované důkazy o tom, že jde o neúčinnou a nebezpečnou metodu. Prý takto bylo možné zachránit lidské životy, ale „nehodilo se to“. Prý „není nic jednoduššího než dokázat, že takový lék nefunguje“, a to „pro farma firmy není nic nového“. „Nebezpečnost této osoby tkví ve schopnosti udržovat koncentrovaný informační smog, ve kterém svým čtenářům nabízí pouze jednoduché fráze a zahlcuje je otázkami, což vypadá chytře,“ konstatuje klub Sysifos ve svém zdůvodnění.
Opakovaně se laureátka pouští i do oblasti očkování, kdy mimo jiné tvrdila, že očkování proti covid-19 zvyšuje pravděpodobnost těžkého průběhu onemocnění. Zpochybňovala také očkování proti černému kašli s tím, že tato bakterie vlastně nic hrozného nezpůsobí. „Závěrem lze tedy říct, že pro svobodné vytváření vlastního názoru nikdo nepotřebuje Angeliku Bazalovou, ale potřebuje znát principy, jak se v informačním smogu orientovat. Rada ČTK je dozorový orgán, který má mít nástroje umožňující vyhodnocovat, zda tisková kancelář plní své poslání poskytovat objektivní a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Bylo by žádoucí, kdyby členové Rady ČTK dokázali jít příkladem, tedy dobrým příkladem. Špatných příkladů je totiž plný internet,“ končí toto laudatio.
Návrat do doby předvědecké
Druhou letošní laureátkou Bludných balvanů je Martina Kociánová. Ocenění putuje jak jí, tak celému kolektivu Rádia Univerzum za „konzistentní a neúnavnou snahu provibrovat bezbranné posluchačstvo komnatou ozvěn hluboko do králičí nory doby předvědecké, v níž pravda a důkaz nikdy nezvítězí nad pseudovědou a konspirací“.
V praxi to znamená, že toto médium opakovaně dává prostor pseudovědeckým nesmyslům i již dříve oceněným laureátkám a laureátům Bludných balvanů. Mezi nimi se objevili například Anna Strunecká, Jarmila Klímová či Jaroslav Dušek. Nechybí ani celá řada různé „alternativní osobnosti“ z nejrůznějších oborů, které spojuje šíření strachu z měnícího se světa.
„V rámci rozhovorů jim navíc poskytuje nejednu příležitost chválit se navzájem a vytvářet tak dojem uceleného, pěkně si přikyvujícího světa skutečných odborníků, kteří společnou silou táhnou proti mainstreamu. Že si někteří ve skutečnosti navzájem protiřečí, už není moc důležité, důležitá je opozice a strach. Strach o děti, strach z války, ba dokonce strach o vlastní leukocyty,“ popisuje laudatio s tím, že při poslechu rozhovorů se člověk snadno propadne do pomyslné králičí nory iracionality a pseudovědy.
Když se z vědce stane pseudovědec
V historii Bludných balvanů není bohužel neobvyklé, že se laureátem či laureátkou stanou i lidé s vědeckou kariérou. Mezi ně se zařadil také Václav Vavryčuk, pracovník Geofyzikálního ústavu Akademie věd ČR, kde se úspěšně věnuje výzkumu v oblasti seismologie. Nicméně letos získal Bludný balvan v kategorii kosmologie za „neúnavné boření mylných představ ve fyzikální kosmologii, zejména za propagaci nových neotřelých pohledů na reliktní záření a speciální teorii relativity“.
„Bohužel se však pan Vavryčuk neřídí známým a léty ověřeným heslem: geologu, drž se svého kamene. Místo toho se pravidelně vydává z bezpečí Země a jejích geologických vrstev na pouť do hlubokého vesmíru. Kdysi dávno v předalekých galaxiích se odehrávají procesy, které mu nedají spát. A je to velmi strastiplná cesta, na které vás může potkat řada překážek. Proto se stal členem Kosmologické sekce České astronomické společnosti, kde má pro své nápady volné pole působnosti,“ popisují skeptici a vyzdvihují mimo jiné jeho přednášky „o reliktním záření a speciální teorii relativity, které jsou plné zcela nepodložených domněnek, spekulací a hrubých omylů“.
Reliktní mikrovlnné záření, objevené v roce 1964, podle Václava Vavryčuka neexistuje. Tvrdí, že jde o tepelné záření mezigalaktického prachu. Obdobný názor má i na temnou hmotu, která v jeho pojetí také neexistuje. To jeho hypotézu spojuje s mnoha jinými alternativními konstrukcemi. V duchu známého hesla dodává: „Stokrát opakovaná spekulace se může stát zavedenou, respektovanou teorií.“ Zapomíná přitom na to, že na rozdíl od jeho domněnek, pro model velkého třesku existují celé stohy solidních důkazů. Seznam údajných vědeckých pochybení, na která laureát osobně přišel, je však mnohem delší, a rozhodně mu nechybí sebevědomí pouštět se do zcela odlišného oboru.
„Doporučujeme se zamyslet nad tím, zda skutečně všichni ti odborníci z našich fakult a jejich studenti, kteří se speciální relativitou pracují a znovu si ji nezávisle odvozují, nemohli údajné chyby odhalit dříve. A to už vůbec nemluvíme o fyzicích z CERNu, či NASA, kteří se speciální relativitou a reliktním záření dnes a denně pracují, ale přehlédli to, co pan Vavryčuk ne. Sami přidáme jeden fyzikální paradox, nazývaný Vavryčukův: „Na banální chyby v mnohokrát ověřených teoriích vždy přijde amatér z úplně jiného oboru.“ Za příkladnou aplikaci tohoto pravidla a jeho revoluční příspěvky ke světové fyzice získává Václav Vavryčuk letošní Bludný balvan,“ oceňují skeptici.
Ludmila Hamplová
