Návrh zastupitelstva Jihočeského kraje na novelu zákona o léčivech, díky které by mohlo více lékáren sdílet téhož vedoucího lékárníka za předpokladu, že součet provozních dob těchto lékáren nepřekročí zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu, se nelíbí předsedovi představenstva Grémia majitelů lékáren Marku Hampelovi. Podle něj je to neudržitelné řešení nejen ekonomicky, ale i organizačně.
Podle znění paragrafu 79 zákona o léčivech musí mít každá lékárna svého vedoucího lékárníka, což podle jihočeských zastupitelů výrazně omezuje možnosti efektivního využití odborného personálu. Ustanovení je podle nich překážkou pro zajištění dostatečné a komfortní dostupnosti lékárenské péče občanům. „Lze ho v dnešní době považovat v určitém ohledu za již překonané,“ uvádějí zastupitelé v návrhu. Problém pak je obzvláště palčivý v odlehlejších oblastech, kde není farmaceutická péče dostatečně pokryta.
Jihočeské zastupitelstvo proto navrhuje, aby „sdílený vedoucí lékárník“ mohl být ustanoven pro více než jednu lékárnu za předpokladu, že součet provozních dob těchto lékáren nepřekročí zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu. Tím by se umožnilo efektivnější využití farmaceutů, což by mělo mít pozitivní dopad na dostupnost lékárenské péče i v méně osídlených oblastech. Vzhledem k respektování součtu provozních dob by nemělo dojít k „roztříštění koncentrace“ tohoto pracovníka a neměla by tak být ohrožena ani kvalita poskytované péče.
Čím více lékáren, tím více zodpovědnosti
Marek Hampel to ovšem nevidí tak jednoduše. „Je to uchopeno ze špatného konce,“ říká. Návrh totiž předpokládá snížení provozní doby několika lékáren tak, aby se mezi ně rozložila pracovní doba jednoho vedoucího lékárníka. „Namísto celotýdenního provozu by mohlo být optimálním řešením provozovat lékárnu pouze několik hodin nebo dní v týdnu. Tímto způsobem by lékárna mohla lépe přizpůsobit svůj provoz aktuálním potřebám a zároveň by se minimalizovaly náklady spojené s jejím provozem,“ píší autoři návrhu v dokumentu. Jenže otevřít lékárnu jen na pár hodin denně je podle Hampela nesmysl. „Nezaplatí to toho lékárníka ani další nutné náklady,“ sdělil Zdravotnickému deníku.
Problém by mohl nastat i organizační, respektive kompetenční. „Vedoucí lékárny je zodpovědný za chod celé lékárny a nedovedu si představit, že by takto zodpovídal za tři či čtyři lékárny zároveň,“ pokračuje šéf představenstva Grémia majitelů lékáren.
Řešením by podle něho mohlo být zavedení možnosti zřídit k mateřské lékárně až tři odloučená oddělení výdeje léčiv (OOVL) neboli tzv. výdejny. Jelikož v současnosti platný zákon o léčivech toto nezakazuje, měla by na to stačit úprava vyhlášky. „To vedoucí lékárník může organizačně zvládnout,“ míní Hampel. Na výdejny totiž zákon klade menší požadavky, pokud jde o personální zabezpečení. Stačí, když je farmaceut na telefonu nebo přítomný do jedné hodiny od vyžádání. V podobném duchu se v rámci připomínkového řízení k věci již vyjádřilo Ministerstvo zdravotnictví. „K fungování OOVL sdělujeme, že regulace jejich vzniku, kdy OOVL lze zřídit v obci nebo v městské části, kde není poskytována lékárenská péče a kde je zdravotnické zařízení poskytující ambulantní zdravotní služby, je dostatečná a naplňuje účel předloženého návrhu,“ uvedl resort.
Oddechový čas dochází
Hampel doplňuje, že je připraven na diskuzi o možnostech řešení nedostatku lékáren v odlehlých oblastech jak s hejtmanem Jihočeského kraje Martinem Kubou, tak s Ministerstvem zdravotnictví. Přestože má k návrhu Jihočechů výhrady, souhlasí, že je potřeba problematiku řešit. „Mít ekonomiku lékáren postavenou na klesajících úhradách od zdravotních pojišťoven je dlouhodobě cesta do slepé uličky. Zavedení signálního kódu to před deseti lety zachránil, tím jsme ale jenom získali ,oddechový čas’. Po příštích parlamentních volbách bude třeba si sednout a říct, jaký model vlastně chceme,“ dodal závěrem Hampel.
-fk-
