Miloš Zeman štěpí nejen národ, ale i lékařský stav. Značně unavený prezident by potřeboval lékaře, kteří ho budou léčit. Oni ale buď ze sebe dělají kašpárky na tiskovkách Hradu, nebo proti němu metají diagnózy z barikád v podhradí.
Každý lékař by si měl ujasnit, zda chce dělat politiku, nebo medicínu. Obě disciplíny není radno mixovat dohromady. Doktor, který mává svým lékařským diplomem, aby pošpinil politika, by měl tohle svaté lejstro vrátit alma mater, protože tak špiní především medicínu.
Doktor, nebo politik
Odstrašujícím příkladem je Martin Jan Stránský. O prezidentu Zemanovi vloni v létě říkal, že je dementní a trpí kognitivní dysfunkcí (na info.cz zde), tento týden přišel s tvrzením, že prezident mrká levým okem nějak divně a mohl třeba prodělat malou mrtvičku, kromě toho prý mu hlava „selhává“ (opět na info zde). Stránský neopomene zdůraznit, že tyto tipovačky jsou „pohledem neurologa“. Zemana nikdy nevyšetřoval, soudí pouze z televize. Stránský je recidivista. Prezidenta takto na dálku diagnostikuje mnoho let, předtím se o cosi podobné pokoušel u Václava Klause. Není jediný, soudnost ztrácejí v poslední době i pomazanější lékařské autority. Miloš Zeman přitom intelektuálně nadále pohodlně přečnívá průměr politické scény a jeho politické kroky, jakkoliv se nám můžou nelíbit, jsou promyšlené a efektivní. Martin Jan Stránský může mít tisíc dobrých důvodů, proč by se měl současný prezident vrátit na Vysočinu. Musí se mu ale postavit jako politik a ne se schovávat za medicínu. Problém tkví asi v tom, že se Stránský skutečně snažil opakovaně v politice prosadit a byl zcela neúspěšný.
Konzilium se kvůli zdravému člověku neschází
Na druhé straně ovšem máme lékaře, kteří se Zemanem sympatizují a neváhají přitom parodovat sami sebe. Byl to věru smutný pohled, když před plakáty s nápisy „Zeman znovu“ napochodoval lékař, exředitel Všeobecné fakultní nemocnice a exministr zdravotnictví v jedné osobě Martin Holcát, spolu s onkologem profesorem Lubošem Petruželkou, aby sdělili národu, že císař není nahý, ale zcela zdráv. Zaštítili svými, dosud ctihodnými, jmény předvolební taškařici, moderovanou šéfem komunikace Zemanovy volební kampaně a nikoliv mluvčím Hradu. Sekundoval jim k tomu údajně ošetřující lékař 76letý Miloslav Kalaš, který v Nemocnici Na Homolce vede Oddělení smluvních vztahů a revizí a žádné pacienty už dávno neléčí. V této souvislosti si dovoluji upozornit na článek Jak se lékař stejného jména a věku jako ten Zemanův stal spolupracovníkem StB.
Měla to být tiskovka konzilia, ale to bylo několik měsíců předtím rozpouštěno. Ustanoveno bylo původně v roce 2013, vedl ho Martin Holcát, mělo 12 členů, mezi nimiž figuroval například i fyzioterapeut Pavel Kolář. V lékařství je konzilium chápáno jako porada s jiným lékařem o dalším postupu léčby, nebo jako porada lékařů mnoha specializací. Obvykle se týká situací, kdy nemocného postihla nějaká komplikovaná nebo málo známá choroba. U prezidentů pak má svolání konzilia smysl, pokud je jejich stav skutečně vážný. Když byl takto nemocen Václav Havel, bylo ustanoveno konzilium pod vedením právě Martina Holcáta, veřejnost znala další členy konzilia, vesměs skutečné kapacity, a byla informována poměrně podrobně a otevřeně o vývoji choroby i dalším postupu zdravotníků. Dokonce i nad jinak zdravým Václavem Klausem se sešlo konzilium pěti lékařů, kteří byli k dispozici profesoru Dunglovi, jenž mu operoval kyčel. Pokud je prezident v podstatě zdráv, pak stačí lékařská zpráva ošetřujícího lékaře, takto je postupováno ve Spojených státech, kde je přímá volba prezidenta přirozenou součástí politického systému. Sám Holcát kdysi tvrdil, že konzilium bude svoláváno jen v případě nějakého většího zdravotního problému. „Když pomyslím na okolnosti, při nichž by konzilium zase začalo pracovat, můžeme říci, že je štěstí, že se dnes nescházíme,“ uvedl před rokem pro Lidové noviny.
Proč onkolog hodnotil dokumentaci?
Jenže nakonec bylo svoláno konzilium, aby nám sdělilo, že je prezident zcela zdráv. A ono to vlastně nebylo konzilium, tento pojem byla kamufláž zoufalosti. Před novináře 9. ledna předstoupil šéf rozpuštěného konzilia, ošetřující lékař, jenž neléčí a pak onkolog, který zdůraznil, že není členem konzilia a že prezidenta nevyšetřoval. Novinářům nebyla poskytnuta žádná zpráva a neměli dovoleno se na nic ptát. Profesor Petruželka řekl, že si pouze prostudoval dostupnou dokumentaci a v té nenašel nic, co by nasvědčovalo onkologickému onemocnění. To je krajně divný potup. Pokud plyne pouze a jen z běžné dokumentace, že dotyčný netrpí onkologickým onemocněním, tak to přeci mohl poznat i ošetřující lékař. Nebo tam byla speciální vyšetření cílená na ověření, že Zemanovy potíže by mohly mít onkologické pozadí? Pak by druhý názor a interpretace výsledků těchto vyšetření z dostupné dokumentace snad měla smysl. Úplně nejlogičtější a přirozené by však bylo, kdyby Zeman u profesora Petruželky absolvoval komplexní cílené vyšetření, indikované ošetřujícím lékařem z důvodu nějakého (lékařského) podezření. Nebylo-li podezření, pak ani nebyl důvod, aby se případem zabýval onkolog.
Profesor Petruželka i doktor Holcát Zemana podporují jako politika a přejí si jeho znovuzvolení. Klidně nechť tedy vystupují na jeho předvolebních akcích, ale ať přitom proboha přímo na místě neordinují. Výsledkem je hluboká nedůvěra k tomu, co novinářům říkají.
Nepleťme medicínu do politiky
Kdo chce porazit Miloše Zemana, musí použít politické zbraně. Rádoby lékařské rady voličům, aby nevolili dementního alkoholika, se zcela míjí účinkem. Jeho příznivce takový argument nezajímá. Přesvědčování hradním neexistujícím konziliem o tom, že je prezident zcela zdráv, zase vyvolává v kavárně jenom úšklebky a u skalních fandů přeci jenom pochybnosti. A volit Zemana „takticky“ s nadějí, že je to pouze na krátký čas, je nejenom nechutné, ale i riskantní. České zdravotnictví je vážně kvalitní, dokáže i polomrtvé udržet několik let při životě.
Tomáš Cikrt
O tématu jsme psali:
Zdravý i nemocný prezident: mlžení, fámy a otázky
Trump je narcis, a Zeman? Psychiatrické diagnózy do politiky nepatří
Lékařská zpráva o zdravotním stavu Baracka Obamy: Ostatní padesátníci mohou závidět
Zdraví prezidentů: jaké informace by lidé měli mít právo znát?
