Za několik měsíců fungování zařídila navýšení finančních prostředků na lék pro pacienty s Parkinsonovou chorobou a dala podnět k rozšíření spektra lékařů, kteří mohou předepisovat rehabilitační pomůcky pro nemocné s poruchami dýchání. Pacientská rada VZP je vůbec prvním podobným počinem v ČR, kdy zdravotní pojišťovna přijímá v rámci fóra podněty od pacientů. A zatím si ho chválí jak pojišťovna, tak Koalice pro zdraví, která s nápadem přišla.
„Rada nám umožňuje podívat se na řadu problémů z jiného úhlu. Nepochybně půjde zdroj podnětů pro konkrétně zacílené revize, ale i o fórum, ze kterého mohou vzejít užitečné náměty na zlepšení současné legislativy,“ podotýká náměstek ředitele VZP Petr Honěk.
Ačkoliv jiné pojišťovny podobné rady nemají, nejde o první vlaštovku. Vůbec poprvé začala pacientská rada fungovat při ministerstvu zdravotnictví za exministra Tomáše Julínka. I tenkrát přišel podnět ke vzniku od Koalice pro zdraví.
„Vymyslela jsem to proto, že jsem viděla, jak se lidé bezvýsledně dobývají na ministerstvo. Pro pacientskou organizaci, která má specifický problém v souvislosti se svou diagnózou, je komplikované a těžké vyznat se, kdo o tom rozhoduje. Než najde správného člověka, musí obejít třeba deset úředníků. To je frustrující jak pro úředníky státní správy, tak pro samotnou organizaci. Navíc zabere hodně času, než se vysvětlí, o co jde,“ přibližuje impuls k založení rady Jana Petrenko z Koalice pro zdraví.
Organizace současné rady na VZP ale není stejná jako u prvotní pacientské rady při ministerstvu. Nemá totiž pevné složení – na každé zasedání, které se koná podle potřeby, dorazí jen zástupci organizací, které mají nějaký problém k řešení. Jana Petrenko, která podněty předem sbírá a dává dohromady program, pak problémy k projednání předá dopředu i na VZP. Tam se jich ujme příslušný řešitel a na samotné zasedání už jdou obě stany připraveny.
„Oproti původní pacientské radě na ministerstvu tady nesedí lidé, kteří nemají co říci. Jsou tam jen ti, co chtějí něco řešit. Mají přímý styk s úředníkem, nemusí nic vysvětlovat, řeknou jen, o co jde, a rovnou to prodiskutují. Referent pak řekne, jak to vidí a zda je možnost změny příští rok nebo příští měsíc. Ostatní organizace pak dostanou ze zasedání zápis, aby věděly, o čem se jednalo, protože některé problémy jsou společné,“ doplňuje Petrenko.
Pacienti by měli mít možnost diskutovat své problémy i na ministerstvu. Model rady, která běží při VZP, tam začal fungovat už za exministra Martina Holcáta. Jakou podobu bude preferovat současné vedení, zatím není jasné – první zasedání rady se bude konat na konci října, půjde však zatím spíše o seznamovací schůzku, kde by mělo ministerstvo představit zástupcům pacientských organizací své plány.
Zatímco v ČR je spolupráce pacientských organizací se státní správou ještě víceméně v plenkách, v Evropě jde o léta fungující model. Například při Evropské lékové agentuře v rámci výboru pro vzácná onemocnění mají v procesu schvalování léků pacienti stejné hlasovací právo, jako zástupci členských států. U nás však zatím nemají pacientské organizace ani legislativní zakotvení. „Bojujeme za to, abychom se dostali do zákona o službách,“ dodává Jana Petrenko.
Michaela Koubová
