Petr Novák je právník specializující se na odškodňovací žaloby pacientů postižených nesprávným postupem lékařů. Působí ve společnosti Vasenaroky.cz, která za provize vymáhá pro poškozené odškodnění. Jak podle něj změnil nový občanský zákoník situaci pacientů, které poškodili svým postupem lékaři a co přinesl a ještě přinese nemocnicím a lékařům?
Od prvního ledna platí nový občanský zákoník. S ním nastal konec vyhlášky, která taxativně vymezovala výše částek pro odškodnění lidí, kteří byli například poškození špatným postupem lékařů. Výše odškodnění přestala být paušální, měla se individualizovat, a proto také všichni od této změny očekávali zvýšení odškodnění pro poškozené pacienty. Naplnila se tato očekávání?
Zatím uběhla od legislativní změny poměrně krátká doba, aby bylo zvýšení potvrzeno především v rámci rozhodovací činnosti soudů. Budeme tak muset ještě vyčkat, jak se vyvine soudní praxe a jak bude tato oblast judikována především ze strany soudů vyššího stupně. Nicméně odborná veřejnost a všechny zúčastněné subjekty si už pomalu zvykají a je vidět jasná tendence, že odškodnění poškozených bude navýšeno. Očekávání poškozených by se tak měla začít postupně čím dál více naplňovat.
Máte nějaký konkrétní příklad, který by tuto změnu deklaroval?
Případy náhrady újmy na zdraví patří mezi složitější a tomu odpovídá také delší doba rozhodování soudů. Není mi tak bohužel ještě znám nějaký podstatnější případ, který by se stal v letošním roce a byl pravomocně rozsouzen. Nicméně už dříve soudy v řadě věcí našly odvahu a přiznaly odškodnění, které se vymykalo tehdejším tabulkám stanoveným vyhláškou. Je tak možné vycházet z těchto dřívějších rozhodnutí. Nedávno Obvodní soud pro Prahu 10 nepravomocně přiznal odškodnění ve výši 30 milionů korun v případě špatného postupu při porodu malého Vojtíška. Každý případ je samozřejmě individuální, ale tendence ke zvýšení náhrady za bolestné a ztížení společenského uplatnění je zde patrná.
Změna zákona přinesla i větší právní povědomí o právech pacientů a o možnostech odškodnění ze strany chybujících lékařů a nemocnic. Je to tak, že teď lidé více domáhají odškodnění?
Ano, toto mohu určitě potvrdit. Myslím si, že díky medializaci změn lidé získali větší přehled, jaká jsou jejich práva a čeho se mohou domáhat. Určitě by se mělo v rozšiřování povědomí dále pokračovat, ale to se týká i řady jiných oblastí, kde občané přesně neví, jaké jsou jejich nároky. Nicméně pořád jsou poškození při uplatňování svých nároků opatrní a rozhodně neexistuje žádné zneužívání institutů odškodnění. Naopak lidé mají často pocit, že není správné se postavit proti lékaři nebo zdravotnickému zařízení. Toto vnímání je samozřejmě pochopitelné, protože poslání lékařů je jedinečné a zaslouží si tak náležitý respekt. Na druhou stranu pokud někdo chybuje, měl by za to nést odpovědnost, protože zvláště v oblasti zdraví a lidských životů jsou chyby zásadní.
Jaké jsou nejčastější případy, které řešíte? V jakých oblastech lékaři nejčastěji chybují a lidé se cítí poškozeni?
Případy, kterými se zabýváme, se prolínají celým spektrem lékařské praxe. Nedá se tak říci, že by některá oblast byla častější či dominantní. Řešíme případy pokažených operací, nedostatečné pooperační péče, špatného ošetření či provedení úkonu. Máme tak kauzy týkající se třeba chirurgie, ortopedie, anesteziologie, ORL nebo stomatologie.
Myslíte si, že je právní ochrana pacientů u nás dostatečná? Anebo je to už naopak a v souvislosti s novým občanským zákoníkem teď tahají za kratší provaz lékaři a čeká nás americká cesta, kdy se lékaři budou bát trochu zariskovat, byť třeba ve prospěch pacienta, z obavy ze žaloby, díky které přijdou oni či jejich nemocnice o hromadu peněz?
Určitě je pořád co zlepšovat a ochrana pacientů se může ještě podstatně zkvalitnit. Lidé by především potřebovali dostatek informací, jaká jsou jejich práva a co mohou požadovat. Největší prostor pro zlepšení vidím v tom, že pacient se nedokáže zorientovat v odborných medicínských záležitostech. To přímo souvisí i s případným uplatňováním náhrady újmy na zdraví. Pokud se totiž pacient domnívá, že lékař nepostupoval správně, tak to nedokáže posoudit. V drtivé většině případů to nedokáže posoudit ani přímo soudce. Stanovení oprávněnosti nároku pacienta tak často závisí na posudku soudního znalce. Jenže znalecký posudek může být poměrně nákladný a jeho výsledek je nejistý. Řadu pacientů tak tento fakt odradí, což je špatně. Měl by tak existovat nějaký institut, který by pacienty dokázal ochránit a dal by jim alespoň předběžnou odpověď, zda jejich nárok může být oprávněný.
Nechtěl bych říkat, kdo může tahat za kratší konec, ale je neoddiskutovatelné, že lékaři mají ve své odbornosti výhodu. V popředí by měl být vždy zájem o pacienta a jeho zdraví. Jestliže se lékař pokusí zariskovat ve snaze pacientovi pomoci, tak by za to neměl být trestán, to by nebylo správně. Je však potřeba vždy odlišit excesy, které se „zdravým riskováním“ nemají nic společného.
Nemocnice jsou pro tyto případy pojištěny. Nemůže se stát, že v případě, kdy budou soudy pacientům přiznávat vyšší odškodnění, toto pojištění stoupne?
Myslím si, že vzhledem k nárůstu výše odškodnění újmy na zdraví se dá očekávat i úměrné navýšení pojistného. Nemělo by to ovšem být nic dramatického. Pojištění by právě mělo být prostředkem k tomu, aby se nemocnice stavěly k nárokům pacientů vstřícně.
Jaká je teď vůbec úspěšnost žádostí o odškodnění pacientů chybným postupem lékařů? Kolik procent lidí se skutečně domůže finanční kompenzace?
Co se týká mimosoudního řešení, tak by úspěšnost mohla a měla být daleko vyšší. Bohužel lékaři nebo zdravotnická zařízení na výzvy pacientů příliš neslyší a snaží se své odpovědnosti zbavit. Nejčastěji argumentují tím, že bylo postupováno správně a nic nezanedbali. Poškozený se potom právě v důsledku nedostatku odbornosti ocitá v nejistotě, protože neví, zda by se svým nárokem mohl uspět u soudu.
Primárně je vždy snahou se domluvit mimosoudně a preferujeme tuto variantu. Je to pro všechny strany jednodušší, rychlejší, jistější a úspornější. Ze strany nemocnic však ochota k tomuto řešení není příliš velká a po neúspěšném mimosoudním jednání nezbývá, než se obrátit na soud.
Jaká je vůbec nejčastější výše finanční kompenzace pro poškozené pacienty?
Zde je to hodně individuální. V některých málo závažných případech se jedná řádově o tisíce nebo pár desítek tisíc. Naopak v těch vážných, kde došlo k podstatnému poškození zdraví s trvalými následky, jsou to už statisíce.
Co byste poradil lékařům a managementu nemocnic v případě, že se pacient cítí poškozen jejich postupem?
Poradil bych, aby se snažili komunikovat s pacientem a chápali jeho postoj. Pokud lékař ví, že udělal nějakou chybu, tak je vhodné to s pacientem probrat. Pacient bude mít v takovém případě pochopení a bude si vážit přístupu lékaře. Je potom velice pravděpodobné, že mezi nimi dojde k domluvě. Byl bych rád, kdyby se změnil postoj k vyřizování nároků poškozených. Na pacienty je bezpochyby nutné nahlížet jako na klienty, a proto by měl tomu odpovídat přístup nemocnic, jejichž snahou by krom jiného měl být také spokojený klient – pacient.
A co pacientům? Přeci jenom, jste právník, který se na tyhle případy specializuje.
Pacientům bych doporučil, aby bránili svá práva. Pokud cítí, že něco nebylo v pořádku, tak to nenechat být. Jde zde nejen o odškodnění jim způsobené újmy, ale také o to, aby se něco podobného nestalo někomu dalšímu.
Leoš Kyša
