Debata o tom, zda by měla být v Česku povolena eutanázie, a předvolební souboj šéfa rumburské nemocnice Darka Švába (po vyloučení z ČSSD kandiduje za Rumburáky.cz) s lékařem Petrem Vondráčkem (kandiduje za ČSSD). To jsou dva problémy, o nichž se v médiích rozproudila debata poté, co byl v srpnu zveřejněn případ zdravotní sestry, která měla na začátku června v nemocnici v Rumburku připravit o život sedmdesátiletou pacientku. Příčiny toho, proč zřejmě musela žena zemřít (podle policie ani podle samotné obviněné totiž o žádnou eutanázii nešlo), a také následná bezpečnostní opatření nemocnice, která mají do budoucna podobným případům zabránit, ovšem zůstaly na okraji zájmu.
Co se stalo v rumburské nemocnici
Ve čtvrtek 5. června 2014 krátce před půlnocí zemřela v nemocnici 70letá pacientka na srdeční selhání. Sestra, která ji viděla na centrálním monitoru, vzbudila lékaře Petra Vondráčka a pacientku se pokusili resuscitovat. Protože šlo o ženu, která měla srdce v pořádku, odebral Vondráček po smrti krev, v níž byla odhalena vysoká hladina draslíku. Ukázalo se, že obviněná sestra místo aby podala draslík infuzí, píchla ho zřejmě pacientce injekcí, čímž ji zabila. Případ prošetřuje policie, sestře hrozí 10 až 18 let vězení.
V průběhu vnitřního šetření, které proběhlo bezprostředně po zjištění mimořádné události, vedení nemocnice shledalo některé nedostatky. Za zcela zásadní pochybení považujeme neprovedení pravdivých záznamů do zdravotnické dokumentace, v některých případech dokonce neuvedení žádných záznamů, a to včetně záznamu o nežádoucí události. Toto zjištění vedlo vedení společnosti k tomu, že je třeba klást významně vyšší důraz na pochopení smyslu vedení zdravotnické dokumentace jak u vedoucích, tak i u řadových zaměstnanců. Smysl vedení zdravotnické dokumentace vnímáme nejen v případných negativních dopadech na image našeho zdravotnického zařízení, ale především v bezpečnosti péče o pacienty. Z tohoto důvodu došlo k okamžitému rozšíření interní auditní činnosti zaměřené především na záznamy ve zdravotnické dokumentaci tak, aby byly přehledné, průkazné, čitelné, aby popisovaly skutečný průběh vývoje zdravotního stavu a kontinuitu péče o pacienta,“ uvádí ředitel nemocnice v Rumburku Darek Šváb.
Takové opatření by sice mohlo do budoucna zlepšit kvalitu péče v nemocnici, nicméně případu, který se v Rumburku odehrál, by asi nepředešlo. Podle týdeníku Respekt zaměstnanci už v minulosti odhalili, že obviněná sestra podávala pacientům velké dávky léků na spaní, aby měla během noční služby klid – a v takové situaci záznam v dokumentaci stejně dělat nebude. Zatímco pracovníci si od té doby začali na sestru dávat pozor, k vedení nemocnice se prý informace vůbec nedostala.
Pomohly by i testy a kontroly
Druhé opatření, které nemocnice přijala, by již v předejití podobným případům roli hrát mohlo. „V oblasti manipulace s návykovými látkami jsme sjednotili v jednotlivých budovách našeho zdravotnického zařízení postupy příjmu návykových látek od dodavatelů. Do interního předpisu jsme přesně vydefinovali, kteří zaměstnanci jsou oprávněni s návykovými látkami manipulovat,“ doplňuje Šváb.
„Pokud se omezí přístup k chloridu draselnému, který byl použit v tomto případě, sníží se pravděpodobnost jeho zneužití,“ podotýká odborník na kvalitu péče a ředitel Spojené akreditační komise David Marx.
Případ sestry v Rumburku samozřejmě není první svého druhu – v zahraničí má mnoho obdob. Jaká opatření pak přijala daná zařízení? „Jediný lék, který nemůžete zneužít nebo si ho splést, je ten, který nemáte k dispozici. Primární je snažit se minimalizovat zásoby rizikových léčiv – to je obecně krok, který při podobných případech v zahraničí učinili všichni. Řada zařízení zpřísní vstupní testy personálu, psychologické testy, zpřísní proces zapracování a kontroly pracovníka – to všechno jsou běžné manažerské nástroje. I ty ale selžou tam, kde někdo přijde do zařízení s cílem ubližovat. Do určité míry pak závisí na obezřetnosti jeho spolupracovníků a pacientů,“ vysvětluje Marx.
Podle něj by také pomohlo, kdyby sestry chodily po dvou nebo ještě lépe po třech. „Při managementu bezpečí je ale vždy na jedné straně snížení rizika pacientovi a na straně druhé ekonomická životaschopnost. Také proto kontrolu čtyř očí vyhrazujeme pro vysoce rizikové léky, jako jsou třeba opiáty a cytostatika,“ podotýká Marx.
Syndrom vyhoření?
Dalším aspektem případu, na který upozornil Respekt, je náročnost práce na oddělení, kam chodí převážně lidé se špatnou prognózou. „Syndromem vyhoření tam trpíme snad skoro všichni,“ řekl týdeníku lékař Petr Vondráček, který na případ podezřelého úmrtí upozornil. Připomněl také, že když se společně s další sestrou pokoušel oběť resuscitovat, obviněná sestra jen stála vedle a nečinně přihlížela. Policie už prošetřuje, zda motivací jejího činu nebyl špatný vztah k pacientům.
„Je prokázáno, že personál zejména v zařízeních dlouhodobě nemocných nebo tam, kde pacienti často umírají, vyhoří snáz než tam, kde se točí úspěšné případy. To je další odpovědnost managementu takových zařízení, aby zajistily podporu personálu například rotací mezi akutními a dlouhodobě pečujícími lůžky. Přetížení personálu je rizikovým faktorem pro chyby. Čím je člověk unavenější, tím častěji dělá chyby – tady ale asi o chybu nešlo. Do značné míry se zkrátka podobným případům nedá předejít. Jedno z otřelých klišé říká, že žádný systém nikdy nezabrání špatným lidem, aby dělali špatné věci,“ uzavírá Marx.
Michaela Koubová
