Možnost mezioborové lékařské konzultace, vzdálená podpora rodiny při paliativní péči či kontroly na dálku. To jsou potenciální přínosy, které by do budoucna mohla praktickým lékařům poskytnout telemedicína. Na nedávném semináři v poslanecké sněmovně to řekl Cyril Mucha ze Společnosti všeobecného lékařství ČLS JEP. Elektronizace však s sebou podle něj nese u řadu rizik – patří mezi ně např. závislost na internetovém připojení, která je ve venkovských oblastech problematičtější, riziko zcizení dat nebo otazník nad formou úhrady péče poskytnuté přes síť.

 

„Hovoří se o tom, že praktičtí lékaři si nerozumí s IT. Ale 40 procent praktiků s ním aktivně denně pracuje, dalších 40 procent s ním pak pracuje poměrně často. Pouze 20 procent je bez přístupu. V našem odborném časopise je rubrika PC a doktor opakovaně nejčtenější. Nedůvěra k IT však může pramenit z jiných důvodů než toho, že ho neovládají. Když vidíme tuneloidní tendence, při nichž unikají velké peníze, nezvyšuje se chuť lékařů s IT spolupracovat. Nedůvěra někam posílat data pramení z toho, že se lékaři bojí o zcizení rodných čísel. Vliv má také prodlužování neklinické práce, takže si lékař někdy připadá spíše jako písař. Když přidáme praktickému lékaři jednu minutu nesmyslného papírování na pacienta, je to za den hodina, za měsíc dva a půl dne a za rok jeden a půl měsíce,“ shrnuje Cyril Mucha. Poslední zmiňovaný problém by se měl ovšem začít zmírňovat – šéf ÚZIS Ladislav Dušek totiž tento měsíc přislíbil, že zruší polovinu klinických výkazů (více jsme psali zde).

Telemedicína by podle Cyrila Muchy mohla pomoci jak při práci s pacienty, tak při komunikaci s lékařskými kolegy. „Praktik trpí určitou izolovaností, protože sedí ve své ordinaci a nemůže provádět poradu s kolegy. Nikdo neví vše a medicína se velmi rychle rozvíjí, takže se lékař často nestačí vzdělávat. Díky telemedicíně by ale mohl konzultovat některé nálezy s jinými odbornostmi, takže by k nim následně nemusel posílat pacienta např. v případech, kdy jsou hodnoty některého vyšetření hraniční a lékař si není jist – v dnešní době, kdy se stále hovoří o žalobách, jinak raději pacienta pošle do špitálu. Kdyby měl možnost elektronické konzultace, měl by větší jistotu,“ podotýká Cyril Mucha s tím, že by díky tomu bylo možné ušetřit náklady. Další zajímavou možností, na které se už částečně pracuje, je podle Muchy elektronická vizita. „V amerických filmech můžete vidět, jak praktik přijde do nemocnice a vede tam léčbu svého pacienta. To u nás nepřipadá úvahu, ale pokud by se mohl dívat, co se s pacientem děje při hospitalizaci, bylo by to pro všechny prospěšné. I to by mohlo uspořit náklady, protože by díky komunikaci lékaři zjistili třeba to, že není třeba dělat rentgen plic, protože se dělal před nástupem do nemocnice,“ doplňuje Mucha.

Mohlo by vás zajímat

Pomoc pro astmatiky i rodiny umírajících

Snad ještě více přínosů by pak telemedicína znamenala pro samotné pacienty, kteří by díky ní mohli v některých případech ušetřit sobě i lékaři návštěvu ambulance. První vlaštovkou jsou v tomto směru komunikační portály, kde se pacient přihlásí a smí částečně nahlížet do své dokumentace. Může si tam také vyzvednout vystavený eRecept nebo si zkontrolovat hodnoty vyšetření. Právě eRecept by přitom díky úhradové vyhlášce pro příští rok měl konečně získat podporu – lékaři, kteří ho budou používat, totiž díky tomu získají vyšší limit na předepsané léky.

„Věc, která se nejvíce nabízí, je telemonitoring např. u glykémie, tlaku (psali jsme zde) a podobně. Může hrát roli i u pacientů s kognitivními poruchami, když známe souřadnice, kde se nacházejí, u astmatiků co se týče měření saturace kyslíkem či znalost polohy těla u epileptiků při záchvatu. Všechno jsou somatická vyšetření, která se velmi snadno dají sledovat za pomoci telemedicíny. Dalším zajímavým oborem je psychiatrie, kde pacient už tím, že je ochoten do počítače něco zadat a vyplnit dotazník, prokazuje, že je na tom psychicky dobře. A pak je tu terminální péče. Většina lidí by chtěla umírat doma, ale realita je jiná. Není to jen chyba systému, ale i rodinní příslušníci jsou plni nejistot a bojí se, že to nezvládnou. Telemedicína by jim mohla dodat chuť i jistotu do toho, aby o blízké v terminální fázi pečovali,“ uvádí Cyril Mucha.

Další potenciál by pak telemedicína měla např. při návštěvě sestry v domácím prostředí – v případě komplikací by mohla kontaktovat lékaře, který by tak mohl poradit, aniž by pacienta viděl osobně. Podobně by se konzultace dala využít i v kožní medicíně.

Veliké plus pak může péče na dálku znamenat i při motivaci pacientů, co se týče hubnutí. Pacienti totiž díky některým aplikacím mohou snáze pochopit, jak jejich tělo funguje, a pak se vyhnout jojo efektům (více jsme psali zde).

Nezaspat dobu

„Lékař by zkrátka mohl díky telemedicíně věnovat více času pacientům, kteří ho potřebují. Pokud je některý pacient s cukrovkou dobře kompenzovaný, ale měl by stejně přijít na kontrolu, tak mu řeknu, ať přijde až za měsíc a raději vezmu někoho, kdo hodnoty nemá dobré. S tím souvisí různé úspory, hlavní je ale ta, že čím déle lékař udrží pacienta v takovémto přijatelném stadiu, tím oddaluje velké výdaje související s hospitalizací, vážnějšími zákroky a rozsáhlejší medikací. Záporem telemedicíny ovšem může být forma úhrady, právní rámec a infrastruktura. Na vesnicích bývá problém s připojením. Pokud nefunguje nebo je nekvalitní, praktiky to zdržuje, protože systém stále padá,“ uzavírá Mucha.

Pomoc při řešení otázky úhrad na semináři přislíbil poslanec Jiří Štětina. „Až vstoupí v platnost zákon o zdravotnických prostředcích, mohli bychom pojišťovny požádat, zda by šlo např. z fondu prevence uvolnit nějaké finanční prostředky na telemedicínu,“ podotkl.

V neposlední řadě by ovšem měli lékaři prosazovat medicínu i proto, aby nezaspali dobu. „Na to, jak je dnes technologický pokrok daleko a na to, co všechno máme k dispozici, nás předbíhají pacienti. Každý dnes používá chytrý telefon napojený na řadu aplikací, které mu mohou dodávat skoro všichni velcí hráči na trhu, a my jako lékaři budeme zaskočeni tím, že pacienti po nás budou chtít, abychom vyhodnocovali jejich data a na jejich základě činili rozhodnutí – což nemůžeme, protože řada aplikací není validovaných a ošetřených ohledně bezpečnosti. Je tedy lepší využít systémů a aplikací, které jsou vytvořeny ve spolupráci s odbornou veřejností,“ zdůrazňuje profesor Aleš Linhart z II. Interní kliniky 1. LF UK a VFN.

Michaela Koubová