Veřejnému zdravotnímu pojištění hrozí miliardový propad. Řada cizinců ze zemí mimo Evropskou unii už nyní náš systém zneužívá. Letos se na vládě schyluje k dalšímu souboji o peníze českých občanů. Občanská sdružení totiž tlačí, aby cizinci, především Ukrajinci, Vietnamci a Arabové, měli stejné podmínky a práva na zdravotní pojištění jako Češi či občané EU a vláda tomu dopřává sluchu.

 

V současné době existují dva právní dokumenty z vládních míst, které se problematice věnují. Usnesením č. 930 ze dne 12. listopadu 2014 k Souhrnné zprávě o plnění priorit a postupů vlády při prosazování rovnosti žen a mužů v roce 2013 byl zadán úkol ministru vnitra a ministru zdravotnictví do konce roku 2015 „revidovat legislativu vztahující se k veřejnému zdravotnímu pojištění tak, aby cizinci nebo cizinky dlouhodobě pobývající na území ČR (zejm. OSVČ, rodinní příslušníci včetně dětí a studující) byli začleněni ve veřejném zdravotním pojištění“. Usnesením č. 992 ze dne 1. prosince 2014 k Analýze zdravotního pojištění cizinců při jejich pobytu na území České republiky vláda rozhodla, že by mělo dojít k celkové revizi zdravotního pojištění cizinců s termínem předložení vládě do 30. 9. 2015. Pojištění by mělo být součástí zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, s tím, že nepůjde o samostatný zákon. Zároveň by měly být mimo jiné vymezeny kategorie cizinců, na které se bude vztahovat systém veřejného zdravotního pojištění.

Podle informace tiskové mluvčí ministra Jiřího Dienstbiera, Jany Balážové, o změnu postoje ČR ke zdravotnímu pojištění cizinců stojí i kancelář veřejného ochránce práv a nyní se čeká na reakci ministerstva zdravotnictví.

Mohlo by vás zajímat

Posudky proti rozšíření okruhu cizinců

Problémem přitom je, že už nyní řada cizinců české zdravotnictví zneužívá a každý rok na ně doplácíme zhruba miliardu korun. Mnozí z nich přijíždějí do Česka, nechají se formálně zaměstnat, vstoupí do našeho systému veřejného zdravotního pojištění a okamžitě čerpají zdravotní péči v řádu stovek tisíc i miliónů korun (viz rastr Jak se podvádí). Tím je nabouráván základní princip solidarity, kdy tito cizinci přispívají do veřejného zdravotního pojištění jenom nepatrnou dobu, ale čerpají zdravotní péči na úkor celoživotně platících účastníků veřejného zdravotního pojištění.

Existuje několik posudků od rlůzných právních kanceláři na toto téma. Ze stanoviska právní kanceláře Oldřicha Choděry vyplývá, že současná právní úprava, podle níž cizinci, kteří jsou OSVČ i jejich rodinní příslušníci,  nejsou účastníky veřejného zdravotního pojištění, je zcela v souladu s právním řádem ČR, mezinárodními závazky o komunitárním právem. „Česká republika v současné době není zavázána k přijetí navrhované legislativní změny,“ píše se v právním stanovisku doslova. Analýza rovněž vypočítává rizika, která by plynula z toho, kdyby cizinci ze zemí mimo EU byli zahrnuti do systému veřejného zdravotního pojištění. Přijetím navrhovaného systému by došlo k prohloubení deficitu na veřejném zdravotním pojištění v důsledku zvýšení výdajů, které by musely být kryty zvýšením pojistného pro občany ČR.

Citovaný posudek není jediný, který varuje před případným zapojením cizinců do všeobecného zdravotního pojištění. Stejně tak před tím varovala  VZP, která si nechala udělat podobný posudek od AK Bradáč již v roce 2009, kdy tuto otázka poprvé nadnesla Rada vlády pro lidská práva (dále jen „Rada“). Ta schválila v únoru 2009 podnět Výboru pro práva cizinců k začlenění vybraných kategorií cizinců, kteří dlouhodobě pobývají v ČR přechodně, do systému veřejného zdravotního pojištění.

V současné době se ze zákona (viz. zákon o veřejném zdravotním pojištění č. 48/1997 Sb.) stává cizinec ze zemí mimo EU účastníkem na systému VZP ČR v případě, že (1) získal povolení k trvalému pobytu na území ČR, anebo že se (2) stal zaměstnancem (legálně, tj. s příslušným pracovním povolením). Podnět Rady navrhoval začlenit do systému veřejného zdravotního pojištění České republiky i některé další kategorie, a to zejména pokud jde o rodinné příslušníky cizinců, kteří jsou zaměstnáni u zaměstnavatele se sídlem v ČR a cizince samostatně výdělečně činné, podnikajících na území ČR, včetně jejich rodinných příslušníků.

Už tehdejší analýza upozorňovala na to, že podnět Rady je nesystematický a z věcného hlediska rovněž nesprávný a zcela neopodstatněný, přičemž se odvolává na to, že už tehdy existovaly poznatky o obcházení zákona hromadným falšováním pojistných smluv. V důsledku této skutečnosti vznikaly českým zdravotnickým zařízení mnohamilionové nevymahatelné dluhy.

Analýza upozorňuje na rozpor návrhu s Ústavou ČR, konkrétně čl. 31 Listiny základních práv a svobod, podle něhož mají občané na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Občany se v této souvislosti nepochybně myslí občané ČR (viz. Čl. 42 Listiny). Navíc podnět Rady nestanoví odpovídající sankce za nedodržení povinností a nezabývá se ani v nejmenším otázkou vymahatelnosti pohledávek v případě, že cizinci nebudou hradit pojistné, avšak bude jim poskytnuta možnost čerpat péči ze systému VZP ČR. „V případě akceptace podnětu Rady by tedy mohlo dojít k nežádoucí solidaritě českých občanů, dlouhodobě financujících české veřejné zdravotní pojištění, s cizinci relativně krátkodobě pobývajícími na území ČR, kteří by mohli za minimální nebo nulové úhrady plně nebo alespoň základně využívat služeb českého zdravotnictví,“ píše se ve stanovisku VZP.

Podnět Rady nepočítá jak s opatřeními pro případ nesplnění povinnosti cizince hradit odvody do systému VZP ČR, tak dále nepočítá s provázaností existence zdravotního pojištění s oprávněností jeho pobytu na území ČR. Vzhledem k tomu, že v sousedních státech EU podobná úprava neexistuje, by navíc zvažovaná úprava vedla k rozšíření rizika tzv. „zdravotní turistiky“. Systém VZP ČR by mohl být ze strany cizinců lehce zneužíván a stal by se pro cizince vyhledávanou destinací pro neomezené čerpání kvalitní a levné lékařské péče, na což by dopláceli nejvíce čeští občané, kteří se na něm paradoxně z největší části podílejí.

VZP rovněž zpochybňuje analýzu Rady ohledně toho, že by zapojení cizinců bylo přínosem pro financování zdravotnictví. Podle výpočtu Rady by začlenění cizinců přineslo okolo čtyř set miliónů korun. Podle VZP je však tento údaj zavádějící, protože nebere vůbec v úvahu dosažení důchodového věku, mateřské dovolené či dlouhodobou pracovní neschopnost. Z korespondence VZP směrem k MZ vyplývá, že jako argument bylo použito srovnání všeobecného zdravotního pojištění s komerčním, což je zavádějící, protože uváděná čísla odpovídají dvěma zcela rizikově odlišně oceněným skupinám pojištěnců. Dopis rovněž uvádí příklad tří společností, u nichž cizinec nastoupil, a okamžitě čerpal miliónovou péči.

Zátěž až tři miliardy?

Ke stejným pochybnostem o profitu ze začlenění cizinců do všeobecného zdravotního pojištění dochází i finanční analýza společnosti Finapp group. Podle této analýzy argumentace vychází z nesprávných údajů o počtu cizinců a jejich rodinných příslušníků, kteří by nově vstoupili do systému všeobecného zdravotního pojištění, o nákladech na zdravotní péči na jednoho pojištěnce i o průměrné výši měsíční platby pojistného. Zároveň nepočítá s dalšími souvisejícími náklady, jako jsou náklady na správu pojistné smlouvy nových pojištěnců, náklady na tzv. státní pojištěnce z řad nových pojištěnců,náklady na vymáhání pohledávek za neplatiči z řad nových pojištěnců, ale i náklady na zdravotní turistiku. „Při zohlednění výše uvedených faktorů přinese začlenění navržené skupiny osob cizinců do okruhu veřejného zdravotního pojištění při započtení rizika tzv. zdravotní turistiky roční zatížení systému veřejného zdravotního pojištění oproti stávajícímu stavu minimálně o 1, 9 mld. Kč ročně, pravděpodobněji však o více než 2,2 mld. Kč ročně,“ tvrdí analýza. Jenom zdravotní turistika by zatížila systém všeobecného zdravotního pojištění dalšími výdaji ve výši 280 mil. Kč ročně. Dalšíriziko by přineslo využití nižšího pojistného v ČR oproti zbylým státům EU

I se započtením dluhové služby ukazují výpočty Finapp, že začlenění cizinců a jejich rodinných příslušníků, kteří mají zájem v České republice žít a pracovat, do systému veřejného zdravotního pojištění, by znamenalo zatížení veřejných rozpočtů v řádu 2,8 mld. Kč ročně.

Dušan Šrámek

[infobox-cela-sirka]

 

STRUČNÝ ROZBOR PROBLEMATIKY VE VYBRANÝCH STÁTECH EU

 

ÚPRAVA ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ CIZINCŮ A VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ V  NEMĚCKU

Německá právní úprava zdravotního pojištění cizinců je obsažená v zákonné normě upravující pobyt cizinců s názvem Gesetz über den Aufenthalt, die Erwerbstätigkeit und die Integration von Ausländern im Bundesgebiet (Aufenthaltsgesetz – AufenthG) (dále jen „Zákon o pobytu“).

Německý Zákon o pobytu v § 4 odst. 1 stanovuje, že pro účely vstupu a pobytu cizinců na federálním území Spolkové republiky Německo je vyžadován titul k pobytu. Titulem k pobytu může být: vízum, povolení k pobytu, povolení k usazení (dlouhodobému pobytu). Pro účely nabytí titulu k pobytu je mj. vyžadováno rovněž doložení skutečnosti, že životní potřeby cizince jsou po dobu pobytu na území Německa zabezpečeny. V § 2 odst. 3 Zákona o pobytu je definován pojem „zabezpečení životních potřeb cizince“, přičemž pojem „zabezpečení životních potřeb cizince“ zahrnuje i zabezpečení „adekvátního zdravotního pojištění“ pro cizince. Disponování adekvátním zdravotním pojištěním je tedy jednou z podmínek pro udělení některého z titulů k pobytu cizinci, který o něj žádá. 

Pokud se týká veřejného zdravotního pojištění, je jeho právní úprava je obsažena v Sociálním zákoníku, části páté (Sozialgesetzbuch Buch 5). Německý systém zdravotního pojištění kombinuje soukromé a veřejné zdravotní pojištění. Německé právo rozlišuje osoby, které jsou ze zákona povinně veřejně zdravotně pojištěny, dále osoby které se mohou dobrovolně stát účastníky veřejného zdravotního pojištění a osoby, které účastníky veřejného zdravotního pojištění nejsou.

Zákon vyjmenovává osoby, které jsou účastníky veřejného zdravotního pojištění značně diferencovaně. Pro naše účely je však důležité zmínit, že osoby samostatné výdělečně činné (OSVČ) a jejich rodinní příslušníci z ciziny nejsou v Německu ze zákona účastníky veřejného zdravotního pojištění. 

  

ÚPRAVA ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ CIZINCŮ A VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ V  RAKOUSKU

 Rakouská právní úprava pobytu cizinců ohledně vydávání titulů pro vstup na území je upravena v zákoně pod názvem Fremdenpoleizeigesetz (dále jen „Zákon o cizinecké policii“). Na základě tohoto zákona jsou víza jedním z titulů pro vstup cizince na území Rakouska.

 Z pohledu zdravotního pojištění cizinců je relevantní § 21 Zákona o cizinecké policii, který se zabývá obecnými podmínkami pro udělení jakéhokoliv druhu víza. V § 21 odst. 1 bodu 3 Zákona o cizinecké policii je stanoveno, že udělení víza nesmí odporovat veřejnému zájmu. V § 21 odst. 5 bodu 1 je stanoveno, že veřejný zájem brání udělení víza v případě, že cizinec nemá uzavřené zdravotní pojištění pokrývající všechna rizika.

 Udělení, odepření a odnětí titulu k pobytu pro cizince, kteří na území Rakouské spolkové republiky hodlají pobývat déle, než po dobu šesti měsíců, upravuje Spolkový zákon o usazení a pobytu v Rakousku (Bundesgesetz über die Niederlassung und den Aufenthalt in Österreich). Pod pojmem „titul k pobytu“ tento zákon rozumí rozličné druhy povolení k pobytu. 

Ustanovení § 11 odst. 3 bod 3 Spolkového zákona o usazení a pobytu v Rakousku stanovuje jako jednu z podmínek k udělení titulu k pobytu (cit.): „cizinec disponuje zdravotním pojištěním pokrývajícím všechna rizika a toto pojištění a povinnost k úhradě je uplatnitelná v Rakousku“. Toto zákonné ustanovení je třeba vykládat tak, že cizinec musí mít sjednáno zdravotní pojištění se stejným rozsahem úhrad, jako v případě veřejného zdravotního pojištění.

 Ze zákonné úpravy veřejného zdravotního pojištění v Rakousku nevyplývá, že by rodinní příslušníci cizinců pobývajících a vykovávajících buď práci pro zaměstnavatele se sídlem v Rakousku nebo provozující samostatně výdělečnou činnost (OSVČ) na území Rakouska, byli součástí systému rakouského veřejného zdravotního pojištění.

 

ÚPRAVA ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ CIZINCŮ A VEŘEJNÉHO ZDRAVOTNÍHO POJIŠTĚNÍ V NIZOZEMÍ

 Od 1.1. 2006 existuje v Nizozemí zákonná povinnost všech rezidentů a osob podléhajících nizozemským právním předpisům z  titulu výdělečné činnosti zaregistrovat se u některé ze zdravotních pojišťoven. Rezidentem se rozumí každá osoba, která pobývá na území Nizozemí a má povolení k pobytu. Rezidenti jsou povinni uzavřít zdravotní pojištění pro sebe, svoje děti a rodiče u Nizozemské zdravotní pojišťovny.

 Osoby, které přicestovaly do Nizozemska, mají povinnost zabezpečit si zdravotní pojištění u nizozemské pojišťovny do čtyř (4) měsíců od svého příjezdu, bez ohledu na to, zda mají uzavřené cestovní zdravotní pojištění z jiné země, jinak budou pokutovány. Povinnost uzavřít zdravotní pojištění vzniká rovněž udělením povolení k pobytu. Rodiče jsou povinni registrovat k pojištění i své dítě.

 Z úpravy veřejného zdravotního pojištění v Nizozemí nevyplývá, že rodinní příslušníci cizinců jsou součástí systému nizozemského veřejného zdravotního pojištění.