400 milionů korun – to je částka, kterou by měly dát evropské farmaceutické firmy a asociace na výzkum týkající se černého kašle. Ačkoliv totiž na nemoc existuje vakcína, její účinnost je dočasná (podle typu tři až 12 let). Navíc zřejmě došlo k proměně původce, takže zatímco dříve se nemoc vyskytovala nejčastěji u malých dětí, nyní je nejvyšší výskyt ve věkové skupině 15 až 19 let. U adolescentů sice choroba – s výjimkou chronicky nemocných – nebývá tak nebezpečná, ovšem pokud jsou v rodině malé děti, mohou je mladiství infikovat. A právě u miminek do jednoho roku je při nákaze 50 až 75procentní riziko, že skončí v nemocnici, přičemž jedno až dvě ze sta dětí nemoci podlehnou. Jak tomu zabránit? Neodmítat očkování a ujistit se, že nemoc nechytí ani nikdo z rodiny.
Peníze na komplexní výzkum a diagnostiku černého kašle půjdou v rámci výzvy programu Innovative Medicines Initiative (IMI 2), který se během příštích deseti let zaměří na řadu projektů specializovaných na celosvětová zdravotní rizika. Rozpočet celého programu, ze kterého téměř 400 milionů korun směřuje na výzvu pro boj s černým kašlem, je 90 miliard korun. Cílem výzvy přitom je stanovit a upřesnit vznik a průběh onemocnění černého kašle, což ve svém důsledku umožní zdokonalení stávajících vakcinačních programů a urychlí vývoj a testování nových, efektivnějších vakcín. Projekt by měl probíhat příštích pět let, kdy se zaměří na prohloubení vědeckých znalostí o základních mechanizmech imunitní reakce na černý kašel v populaci, zkoumání rozdílů mezi využívanými vakcínami a posílení technologických prostředků k testování nových účinných látek. Podle Jakuba Dvořáčka, výkonného ředitele Asociace inovativního farmaceutického průmyslu, která u nás zastupuje evropskou federaci EFPIA, odstartuje první část projektu už počátkem tohoto roku.
Ačkoliv je ovšem výzkum na poli černého kašle (jinak nazývaného pertuse, dávivý nebo stodenní kašel) nepochybně důležitý, ještě důležitější je osvěta v rámci již existujícího očkování. Chorobou ještě před zavedením povinné vakcinace v roce 1958 onemocněly jen v Česku ročně desítky tisíc dětí, z nichž stovky zemřely. Šlo zároveň o jednu z nejčastějších příčin úmrtí u dětí. Díky očkování se pak výskyt onemocnění podařilo srazit na úroveň, kdy se zhruba od roku 1975 do 90. let objevovaly pouhé desítky případů. Od té doby je bohužel trend méně povzbudivý – zatímco ještě v roce 2000 byly v ČR nahlášeny necelé dvě stovky případů, v roce 2010 jich bylo už 662 a za prvních deset měsíců loňského roku dokonce 2188.
Nahlášená čísla jsou ovšem jen vrškem ledovce. Podle studie vedené vědeckým sekretářem České vakcinologické společnosti ČLS JEP Romanem Chlíbkem je onemocnění u dospělých velmi podhlášené. Podle přítomnosti protilátek proti černému kašli ověřovaných na vzorku dvou tisíc dospělých odborníci odhalovali nenahlášené případy onemocnění za poslední rok. Zjistili přitom, že počty nemocných v dospělé populaci mohou být 200násobně vyšší, než se domníváme. Choroba se totiž může objevit v mírné podobě, někdy i bez typického kokrhavého kašle, takže pacient ani nenavštíví lékaře. Každý dospělý tak onemocní během života černým kašlem průměrně dvakrát či třikrát. Problém ovšem je, že zhruba po dobu jednoho až dvou měsíců může chorobou nakazit kohokoliv vnímavého – včetně malých dětí, u nichž se vyskytuje vůbec nejvyšší riziko komplikací. Kojenci se přitom vůbec nejčastěji, zhruba v třetině případů, nakazí od matky, pětina od sourozenců a šestina od otce.
Odmítnout vakcínu znamená 23krát vyšší riziko
Proč je u malých dětí choroba tak nebezpečná? Vedle těžšího průběhu je to zejména proto, že ještě nemají vyvinutý kašlací reflex. Do čtyř měsíců je navíc nechrání očkování – to totiž zabírá až po druhé dávce hexavakcíny. Právě proto je třeba očkovací schéma neposouvat a zbytečně neprodlužovat období, kdy dítě není proti bakterii chráněné. Podle coloradské studie rodiče, kteří odmítnou své potomky nechat očkovat, zvyšují riziko nákazy černým kašlem 23krát.
Do doby, než vakcína zabere, je ovšem dítě třeba chránit jinak – čtyři úmrtí na černý kašel, k nimž v ČR došlo od roku 2005, totiž byla právě u dětí do čtyř měsíců. Jen za prvních deset měsíců loňského skončilo v péči lékařů více než šest desítek malých dětí, nejčastěji právě v době, kdy ještě nemohly být chráněny. Základem je proto tzv. cocoon strategie – tedy jednoduše to, aby se novorozenci nesetkali s osobami, které mohou být nakažené. V překladu: okolí by se mělo nechat přeočkovat. K tomu slouží kombinovaná jednodávková vakcína proti tetanu, záškrtu a černému kašli. Díky tomu se snižuje riziko nákazy u dětí do tří měsíců o 70 procent. „Tato ochranná strategie funguje a daří se snižovat počet dětí nemocných černým kašlem. V některých zemích, jako např. v USA, Kanadě a Velké Británii, dokonce strategii doplňují i o očkování těhotných žen,“ upozorňuje epidemioložka Státního zdravotního ústavu v Praze Kateřina Fabiánová. Podle ní se tak totiž přenesou protilátky z mateřské krve do pupečníkové, což může představovat nejúčinnější cestu, jak před černým kašlem ochránit novorozence. Protilátky ovšem mezi čtvrtým a osmým týdnem života mizí, proto je třeba nechat dítě od šestého týdne nechat očkovat hexavakcínou.
Jak vypadá černý kašel u novorozence
Jedna z matek, jejíž dítě onemocnělo černým kašlem ve dvou týdnech po narození, se podělila o svou zkušenost na internetu. Když se u jejího syna kašel objevil, lékař rodičům pouze poradil, aby hlídali horečku. Ta se nedostavila, zato se matce dítě málem udusilo v náručí. Na pohotovost vzala rodina i výše uvedený záznam, přičemž otec trval na testech na černý kašel – k nimž se zdravotníci příliš neměli s tím, že jde o výjimečnou nemoc. Diagnóza se nakonec potvrdila a rodina byla přesměrována do nemocnice, kde se nakonec dítě uzdravilo. Vzkaz matky pod videem je jednoznačný: nechte se očkovat. Může to zachránit život.
-mk-
