Odpovědnost na straně rodiče, anebo lékaře? K této otázce se nyní musí postavit zdravotnický výbor, který v rámci zákona o ochraně veřejného zdraví projednává také pozměňovací návrh na to, aby posudek o zdravotním stavu dítěte mohl pro účast na táboře či škole v přírodě vyplnit místo lékaře rodič. Zatímco pro možnost vyplnění posudku rodičem je Česká rada dětí a mládeže či poslanec Jan Farský (TOP 09), většina členů zdravotnického výboru je toho názoru, že lékařský posudek znamená v případě zdravotních problémů jedinou relevantní informaci o stavu dítěte. Lékařská obec však v tomto není za jedno – například podle primáře Petra Turka z Thomayerovy nemocnice je v současné úpravě řada paradoxních či dokonce protikladných ustanovení a v naprosté většině případů jsou informace v lékařském posudku natolik stručné, že je zvládne vyplnit i rodič.

 

„Dnes všechny děti, které jedou na akci, a je jich asi sto tisíc ročně, musí mít posudek od lékaře, že jsou schopny se zúčastnit. Pokud pořadatel chce i nadále posudek mít, nechť je předkládán. Když je ale mezi ním a rodičem dlouhodobá spolupráce, nic nebrání tomu, aby toto potvrzení v rozsahu, který by stanovil zákon, provedl zákonný zástupce dítěte. Lékařům tím ušetříme zbytečnou administrativu a uspoříme čas i rodičům, kteří si nebudou muset brát dovolenou, aby děti doprovodili na tyto kontroly. Povinně by se potvrzení od lékaře mělo týkat všech dispenzarizovaných dětí bez ohledu na názor rodičů či pořadatele akce,“ popisuje Jan Farský.

Jenže poslanci zdravotnického výboru i hlavní hygienik problém vidí jinak. „Co se týče lékařských posudků, jde o jediný validní doklad o zdravotním stavu, který má jak zdravotník na táboře, tak i lékař, který má dítě ošetřit. Jsou tam základní omezení a medikace. Ne všichni rodiče jsou schopni podat informaci na úrovni, aby nahradila lékařský posudek. Mnohdy není zájem ani schopnost informaci podat. Z toho pohledu je lékařský posudek nenahraditelný,“ vysvětluje hygienik Vladimír Valenta. Tento názor zastávají téměř jednotně i poslanci – lékaři z výboru, kteří o něm téměř nepřipouštějí diskusi.

Mohlo by vás zajímat

Černobílé vidění problému ve zdravotnickém výboru však věc posouvá trochu jiným směrem, než byla zamýšlena. „Návrh poslance Farského by neměl omezit rozsah informací, které má eventuálně přivolaný lékař k dispozici. Jde o to, kdo informaci provozovateli tábora poskytne, nikoli o její rozsah. Informaci typu „dítě se s ničím neléčí, léky nebere a je normálně očkováno“, což je 90 procent případů, může určitě poskytnout rodič. Pokud je dítě nemocné a je dlouhodobě léčeno, rodič to ví. Pokud by si netroufal tuto informaci tlumočit provozovateli tábora sám, nic mu nebrání v tom, aby požádal ošetřujícího lékaře. Pokud by měl provozovatel obavu, že info od rodičů není dostatečné, třeba kvůli vysoké náročnosti akce, nic mu nebrání posudek lékaře požadovat. A mimochodem, od koho čerpá informace pohotovostní lékař, když se dítěti něco stane ve škole nebo když ho o víkendu musíte vézt do nemocnice? Pochopitelně od rodičů. Navíc už teď závisí jen na rodičích, zda oznámí nebo přiznají změnu zdravotního stavu dítěte – posudek totiž platí jeden rok,“ vysvětluje primář Petr Turek.

Podle něj by přijetí Farského pozměňovacího návrhu pomohlo odstranit některá nesmyslná opatření. „Posudek teď musí napsat registrující pediatr. Jenže u dětí dispenzarizovaných/léčených si ho často netroufne sám napsat a vyžaduje posudek specialisty, který dítě léčí. Ten ale není oprávněn posudek napsat přímo. Díky úpravě by se rodiče/provozovatel v případě potřeby obrátili přímo na toho, kdo je schopen stav dítěte posoudit. Další věc je, že by lékaři jiných specializací nemuseli posílat své vlastní dítě pro potvrzení k pediatrovi. Absurdní také je, že posudek podléhá správnímu řízení a rodiče se proti němu mohou odvolat. Ale vzala byste na tábor dítě, kterému pediatr napsal „nedoporučuji“, nicméně rodiče ho následně převálcovali v rámci odvolání na ministerstvu zdravotnictví? A na závěr – posudek musí provozovatel archivovat šest měsíců, ale zároveň ho musí rodičům vrátit,“ vypočítává nedomyšlená opatření Petr Turek.

Nezodpovědní rodiče versus  přebírání odpovědnosti

Kdo by tedy měl nést odpovědnost? „Ne všichni rodiče jsou stejně odpovědní. Celou dobu se bavíme o právech rodičů, ale nenadřazujeme je někdy právům dítěte?,“ ptá se poslankyně Soňa Marková (KSČM).

Opačný názor zastává Jan Farský. „Na výboru zaznělo, že lékaři mají zájem na zdraví dítěte. Já si ale myslím, že jsou to předně rodiče, kteří mají zájem na zdraví dítěte. Vždyť dítě, které užívá lékařem předepsané léky, těmi léky na akci stejně ve finále vybavuje rodič, to lékař neudělá. Je mi nepříjemné, že přebíráme odpovědnost rodičů a organizátorů. Proč bereme rodičům právo, aby se vyjadřovali ke stavu svého dítěte a nesli za něj odpovědnost? Nastavujeme do pozice, která je příliš ochranářská,“ argumentuje Farský.

Změní se sankce?

Pokud v současnosti nemá pořadatel v pořádku papíry o bezinfekčnosti a lékařské posudky, hrozí mu až desetitisícové pokuty. „Dosud byl ale přístup hygieniků vcelku rozumný – neslyšel jsem o případu, kdy by kontrola zpochybňovala platnost razítka či vyjádření, spíš šlo o to, zda provozovatel potvrzení a bezinfekčnost vůbec měl a vedl pořádně dokumentaci. Pokud kontrola našla nepořádek, pohybovaly se sankce v řádu cca 500 až 2000 korun,“ uvádí Petr Turek.

V novele zákona o ochraně veřejného zdraví, kterou od podzimu výbor projednává (a na konci ledna v tom bude pokračovat), je např. za to, že by pořadatel přijal neočkovaní dítě, stanovena pokuta až 100 tisíc korun. „Tyto sankce by se měly v každém případě upravit: částky v řádu stovek tisíc jsou pro většinu dobrovolnických organizací pracující s dětmi likvidační, rozhodně nehrají roli výchovnou či preventivní! Přitom jde o sankce za správní delikty, kde nikdo nebyl ohrožen, natož poškozen. Rodiče jsou ovšem v sankcích zmíněni snad jen v souvislosti s odmítnutým očkováním. Činit provozovatele odpovědným za to, že má na táboře jen očkované děti, považuji za zcela bizarní nápad. Stát by měl vyšší proočkovanosti dosáhnout jinak – třeba propagací očkování a budováním důvěry v opatření státu,“ uzavírá Petr Turek.

Michaela Koubová