Vědci z pennsylvánské univerzity prozkoumali 826 milionů příspěvků na sociální síti Twitter. Analýza dokázala, že lidé, kteří si často stěžují a nadávají, jsou častějšími oběťmi srdečních příhod a mozkové mrtvice.
Výzkumníci rozdělili území Spojených států na 1300 okrsků, přičemž na základě geolokačních údajů každému přiřadili padesát tisíc a více jednotlivých tweetů. Pak provedli obsahovou analýzu jednotlivých sdělení na základě klíčových slov vztahujících se k emocionální zátěži. Vyhledávali nejen slova jako láska, přátelství a víkend, ale také dramatičtější vyjádření jako hádka a rozchod a končili zkoumáním výskytu nadávek. Mimochodem, těmi nejčastějšími jsou pro oblast agresivity „fuck“ a jeho odvozeniny. Pro nenávist v osobních vztazích je to kupodivu „drama“ následované „hate“ a obligátním „fuck.“ Pro nudu a únavu jsou charakteristická slova „bored,“ „tired“ a různé varianty slůvka „so,“ lišící se od sebe počtem opakování hlásky „o.“
Mohlo by vás zajímat
Takto získaný soubor dat potom na pennsylvánské univerzitě srovnali se statistickými údaji o zdravotním stavu obyvatel v odpovídajících okrscích. Ze srovnání vyplynulo, že například u uživatelů Twitteru, kteří často používají kombinaci slov „bed“ – „tired“ – „ready“ – „sleep“ (na obrázku je tento shluk klíčových slov zcela vpravo dole) se pravděpodobnost srdeční nebo mozkové příhody oproti průměru zvyšuje o dvacet procent. Nejohroženější třeba infarktem tedy jsou uživatelé, kteří se vyjadřují se silnou agresí (na obrázku zcela vpravo nahoře, o sedmadvacet procent vyšší pravděpodobnost srdeční nebo mozkové příhody).
Srovnání skutečné (vlevo) a na základě vyjádření na sociální síti Twitter předpokládané úmrtnosti na srdeční příhody. Foto: Psychological Science / University of Pennsylvania.
„Lidé, kteří tweetují, samozřejmě nejsou zcela totožní s těmi, kteří umírají,“ soudí autoři studie. Pozoruhodná shoda mezi reálnými daty by se ale přesto mohla stát základem pro webovou diagnostiku zdravotního stavu uživatelů. To je přitom směr, o kterém se stále častěji mluví jako o budoucnosti medicíny. Obecně řečeno se tato větev vývoje skutečně jeví jako vcelku nadějná. Je totiž založená na pravdě, která je nevyvratitelná už nesmírně dlouho: Kdo se rozčiluje, škodí tím především sám sobě. Moderní technologie by tuto pravdu mohla změnit v zajímavý diagnostický nástroj. Je tu ale také riziko. Shromažďování dat ze sociálních sítí by dost pravděpodobně vyvolávalo otázky o tom, jak a kým jsou tato data shromažďována, spravována a zda jsou využívána opravdu jen k deklarovanému účelu.
Ondřej Fér
