V lékařských ordinacích přibývají nejen lépe informovaní pacienti, ale i hypochondři, kteří si právě díky internetu přináší nekonečný seznam domnělých diagnóz. Nepsaný virtuální zákon totiž zní, že bez ohledu na vaše skutečné zdravotní potíže, vždy najdete alespoň jeden opravdu katastrofický scénář. Stačí pár kliknutí a dozvíte se, že se za nechutenstvím a únavou klidně může skrývat AIDS a běžná bolest hlavy signalizuje nádor mozku. Mají se snad pacienti a s nimi i lékaři internetu bát?
Jen máloco proměnilo vztah mezi pacienty a lékaři jako právě nástup internetu. Ještě před pár lety měli lékaři monopol na medicínské informace a o jejich kompetentnosti pochyboval jen málokdo.
To, co řekl „pan doktor“ platilo a pacientům nezbýval nic jiného, než se přizpůsobit. Zkrátka věřili, že lékař má pravdu a pokud náhodou ne, stejně neměli moc možností, jak získat více informací o řešení svých zdravotních obtíží. Stačí si pustit úspěšný normalizační seriál Nemocnice na kraji města popisující celkem nedávnou praxi československého zdravotnictví. Ve fiktivním ortopedickém oddělení nemocnice Brod lékaři s pacienty příliš nediskutují, spíš naopak. Diagnóza je nemocným pouze oznámena, stejně jako je stručně sdělen průběh léčby. Na rozhovor o dalších možnostech terapie není čas, prostor a ani nálada. A co víc, seriáloví pacienti ani další informace nevyžadují, spíš jen pasivně přijímají rady odborníků. Když je poslechnou, uzdraví se. Pokud ne, obvykle se jejich stav jen zhorší.
Googluju, tedy jsem
Dnes je ale vše jinak. Stále více lidí se spoléhá na vlastní úsudek a hlavně to, co objeví na internetu. Vyhledávání informací o zdraví online se tak stalo fenoménem, se kterým zápolí jak sami potenciální pacienti, tak lékaři v kamenných ordinacích. K nim mnohem častěji přichází nemocní vybavení informacemi získanými právě přes internet, což může být výhoda a problém současně. Podle amerického výzkumného institutu Pew Research Centre, který pravidelně mimo jiné mapuje chování uživatelů internetu ve vztahu k vlastnímu zdraví, téměř tři čtvrtiny Američanů (72 %), kteří mají přístup na internet, vyhledávali v předchozím roce informace o zdraví. Z toho 41% osob navštívilo svého lékaře a ten potvrdil jejich domnělou diagnózu, u 18 % respondentů ale lékař nesouhlasil s tím, co si sami našli na internetu a nabídl jiné vysvětlení. Současně však 35 % lidí vůbec nevyhledalo odbornou pomoc a spokojili se s tím, co našli na internetu. Častěji přitom vyhledávali informace o zdraví ženy a také lidé s vyššími příjmy i vyšším vzděláním.
Emancipace pacientů
„Online informovaní“ pacienti mají odlišné požadavky než ti, kteří přišli, aniž by si o svém zdraví zjistili něco předem. Dokládá to i studie popisující vliv internetu na vztah mezi pacienty a lékaři, která byla publikována v roce 2006 v žurnálu Patient Education and Counseling. Ten vydává European Association for Communication in Healthcare a American Academy on Communication in Healthcare.
Podle této studie obvykle hledají nemocní informace o svém zdraví ve dvou případech. Často ještě před tím, než se vůbec rozhodnout vyhledat odbornou pomoc. Chtějí vědět, zda je návštěva lékař nutná a pokud nikoliv, zajímají se o to, jak se mohou léčit sami. Do hledání informací se také nemocní pouštěli poté, co už absolvovali vyšetření u lékaře. Buď se chtěli ujistit, že vše proběhlo dobře, anebo naopak se cítili nespokojení s tím, jak probíhalo lékařské ošetření. Případně měli pocit, že je lékař nedostatečně informoval, což není nijak neobvyklá situace ani v českých podmínkách. Na rozhovor s pacientem mají lékaři jen pár minut a sami nemocní se často ostýchají na řadu věcí zeptat, aby nepůsobili „hloupě“. O to víc ale hledají na internetu, kde ale mohou narazit na značně protichůdné informace nebo dokonce naprosté nesmysly. Třeba, že za všechny nemoci můžou paraziti nebo, že nejspolehlivějším lékem na všechno je směs bazénové desinfekce. Bohužel mnoho z nich není schopno rozlišit, jaké informace jsou věrohodné.
Autoři zmiňované studie došli k závěru, že internet proměnil pacienty z „pasivních příjemců informací v aktivní spotřebitele“. Lékaři pak podle nich reagují jedním ze tří způsobů. Mohou se cítit „ohroženi“ a vnímat lépe informované pacienty jako ohrožení své pozice experta na oblast zdraví a medicíny. Vzájemný vztah se ale může díky internetu proměnit ve více partnerský, kdy lékaři spolupracují s pacienty a spolu analyzují informace získané online. Poslední možností je, že lékaři sami svým pacientům doporučí spolehlivé a věrohodné internetové zdroje informací. „Je důležité, aby zdravotníci profesionálové uznali, že pacienti sami hledají informace a znalosti, diskutovali s nimi o tom, co jim sdělují a současně jim doporučili spolehlivé zdroje informací,“ konstatují autoři studie. Jinými slovy, lékaři by se měli srovnat s tím, že před sebou mají někoho, kdo je schopen sám přemýšlet nad svým zdravím, ale často potřebuje navést, kde hledat správné informace.
Online hypochondři
Jenže i v medicíně platí, že internet je dobrý sluha, ale zlý pán. S trochou nadsázky lze říct, že informace získané online mohou zachránit život, ale také zabíjet. Stačí několik kliknutí a už „spolehlivě“ víte, že vás nebolí hlava, protože jste přepracovaní, ale kvůli smrtelnému nádoru na mozku. „Pro lidi, kteří mají těžkosti se snášením nejistoty, může četba stránky o traumatických úrazech mozku vyústit v přesvědčení, že to je důvodem jejich boule na hlavě,“ je přesvědčený profesor Thomas Fergus z Baylor University ve Waco v Texasu, který provedl studii věnovanou kyberchondrii, což je podle něj horší varianta běžné hypochondrie.
Podle něj lidé, kteří špatně snáší pocit nejistoty, může vyhledávání informací o zdraví na internetu, vést k rozvoji úzkostných stavů. Obvykle se nespokojí s jedním nebo dvěma články, ale hledají dál a dál a dozvídají se stále více nepříznivých informací, čímž jejich úzkost roste. Ke strachu o vlastní zdraví se přidávají obavy ze ztráty zaměstnání, zhoršení finanční situace i rozpadu vztahu, což dále zhoršuje jejich psychický i fyzický stav. „Když si vezmete nějakou lékařskou knihu, pravděpodobně neuvidíte všechny možné scénáře vývoje svého zdravotního stavu, online je ale máte na dosah ruky,“ upozorňuje Fergus. Lidský mozek se navíc dá snadno ošálit, a tak hypochondři vnímají pouze ty informace, které odpovídají jejich představě o nemoci, a jiné jednoduše ignorují. Výsledkem je pak vyděšený člověk, který je přesvědčený o tom, že opravdu vážně onemocněl, i když svého lékaře ani nenavštívil. A pokud se k němu vydá, obvykle není spokojený, protože se mu zdá, že není adekvátně léčen. „Pro hypochondry znamenal internet změnu k horšímu,“ tvrdí profesor psychiatrie Brian Fallon, který působí na Colombia University a je spoluautorem knihy o hypochondrii – Phantom Illness: Recognizing, Understanding and Overcoming Hypochondria.
Obav a nechuti vyhledat skutečnou ordinaci pak využívají nejrůznější podnikavci, kteří nabízí „zázračné“ léčení přes internet. Virtuálně se dají koupit jakékoliv léky, od těch na poruchy erekce, přes antidepresiva až po antikoncepci nebo antibiotika. Takový nákup je ale nejen nelegální, ale také extrémně rizikový, protože nepodléhá žádné kontrole. „Může se jednat o padělky, což znamená, že v lepším případě nemusí vůbec fungovat, v horším případě způsobí uživateli zdravotní komplikace,“ upozorňuje Aleš Krebs z České lékárnické komory. Stejně nebezpečné jsou i „zaručené“ návody na samoléčbu, například ty, že rakovinu vyléčí javorový sirup smíchaný s jedlou sodou nebo směs žíravin.
Důvěřuj, ale prověřuj
Na druhé straně, pokud se o své nemoci pacienti díky internetu dozví včas, rozhodnout se navštívit lékaře a dostanou odpovídající péči, mají velkou šanci na úspěšnou léčbou. Stejně tak se mohou setkat s dalšími nemocnými a sdílet svoje zkušenosti s nemocí a vzájemně se tak podporovat, i když v reálném životě by se nejspíš nepotkali. V tomto znamenají obrovský skok dopředu sociální sítě, skrze které se pacienti spojují. Necítí se sami a mohou si popovídat o svých pocitech, na což obvykle v ordinaci není dost času. Přesně takhle fungují stránky o rakovině prsu (www.facebook.com/Nejsinatosama) nebo endometrióze (www.facebook.com/endometrioza), které vytváří samotné pacientky ve spolupráci s odborníky.
Současně se nemocní mohou na internetu dozvědět o dalších možnostech léčby, které jim jejich lékař nenabídl. Pokud umí s informacemi, které získají, správně pracovat a čerpají je z důvěryhodných zdrojů, mohou být i lépe připravení na setkání se svým lékařem a lépe se rozhodovat o svém zdraví. Díky tomu se mohou cítit lépe, protože se aktivně podílí na své léčbě.
Ludmila Hamplová
