Jsme sto let za opicemi, na konci tunelu se však po letech objevilo světlo, že bychom se mohli hnout z místa. Tak by se daly shrnout názory, které zazněly na semináři k elektronizaci zdravotnictví, který proběhl minulý týden v poslanecké sněmovně. Vůbec poprvé se totiž tematika eHealth začala na ministerstvu zdravotnictví řešit na nejvyšší úrovni a vzniklo také oddělení, které pracuje na strategii elektronizace. Ta by měla být hotová ve třetím čtvrtletí tohoto roku.
„Situace, ve které jsme dnes, je tady vůbec poprvé. Podařilo se totiž najít společné slovo mezi výborem pro zdravotnictví, to znamená legislativní složkou, a složku výkonnou, čili ministerstvem,“ říká Erik Fisher, který zasedá v pracovní skupině pro eHealth na ministerstvu zdravotnictví.
Na ministerstvu loni vzniklo nové oddělení strategie eHealth, kam nastoupili experti přes ICT. Tvorbu strategie má na starosti čtyřčlenný tým, kterému pomáhá širší 36členná skupina odborníků z řady oslovených organizací. Gestorem je náměstek pro zdravotní pojištění Tom Philipp, koordinátorem Norbert Schellong. V řídícím výboru jsou pak zástupci SÚKL, krajů, zdravotního výboru či MPSV. „Dosavadní strategie jsou zdrojem informací a analýz, ale měly jeden problém: jejich přístup nebyl celistvý, zaměřovaly se jen na tu nebo onu oblast, což byl důvod, proč nakonec nebyly naplněny. Tentokrát by se to mělo podařit, protože už máme organizaci. Pracujeme také na portálu, kde budeme všechny výstupy strategie zveřejňovat,“ podotýká Jiří Borej, člen řídícího výboru tvorby eHealth strategie.
Inspiraci přitom mohou tvůrci čerpat z eGovernmentu, který je na rozdíl od eHealth v ČR funkční. „Byly vybudovány základní kameny eGovernmentu, kde se vytvořily pravidla včetně bezpečnosti. Problémy byly na úrovni státu vyřešeny a my teď nemusíme stavět zcela od nuly,“ domnívá se Fares Shima, ředitel odboru informatiky na ministerstvu zdravotnictví.
Důkaz, že vybudovat v ČR eHealth není nemožné, je např. kraj Vysočina. „Zahrnuje výměnu zdravotnické dokumentace, elektronickou ambulanci, mHealth – bezdrátové technologie v nemocnicích a další. Na tomto příkladu je názorně vidět, jak je možné vybudovat eHealth odspodu. Pokud má osvícený politik vizi a dokáže dohlédnout přínosy IT, použije je na místech, kde se projeví úsporami v systému a zároveň zpříjemní život pacientům. To samé platí o privátních sítích zdravotnických zařízení. Zde je sdílení informací v rámci celé sítě i maximální elektronizace procesů přirozeným požadavkem majitele,“ uvádí Jiří Čížek z Platformy pro elektronické zdravotnictví.
Jedna ruka neví, co dělá druhá
Jedním z prvních kroků k vybudování elektronizace, na němž nyní ministerstvo pracuje, je fungování registrů – v současnosti se na ÚZIS pracuje na registru poskytovatelů zdravotních služeb a registru zdravotnických pracovníků. Už nyní je ale kvůli nim potřeba měnit zákon, což bude podle Jiřího Boreje doprovázet i další kroky.
Další překážkou pak je chybějící propojenost aktivit na poli eHealth. Ministerstvo zdravotnictví totiž nemá přehled o tom, co se děje v rámci jiných resortů či na poli Akademie věd. „Na resortizaci narážíme denně – paralelně se tu řeší řada projektů, ale výstupy, které by mohly být sdílené, sdílené nejsou. Přimlouval bych se proto, aby ministerstvo rozšířilo tým např. o Akademii věd, aby poznatky z projektů bylo možno využít,“ navrhuje Zdeněk Pilz z ICT Unie.
Naopak popostrčit by nás mohla podle Farese Shimy komerční oblast – chytré telefony už totiž dnes mívají aplikace, které umí nahrát zdravotnickou dokumentaci. „Pacient přijde do zařízení, bouchne krabičkou a všechna data jsou tam. Přijde do jiného zařízení, bouchne krabičkou a data se vysypou. Zatímco tady běží diskuse, utíká komerční sektor třikrát rychleji. Jde jen o to, aby nějaké osvícené zdravotnické zařízení toto nabídlo jako svou konkurenční výhodu. Komerční subjekty tak mohou udělat velký kus osvěty – lidé to budou znát a chtít po svých vládách,“ konstatuje Shima. Šéf lékárníků Lubomír Chudoba ovšem upozorňuje na ošidnost tohoto přístupu. „Nemůžeme systém postavit na tom, že si pacient bude vybírat, které informace zdravotnickému pracovníkovi dá nebo ne. Státní systém by měl garantovat, že všechny aktuální validní informace k rozhodnutí o dalším postupu budou k dispozici. Pro výchovu a osvětu jsou ale komerční produkty skvělé,“ uznává Chudoba.
Chybí koordinace a hmatatelné výsledky
K tomu, aby celé úsilí bylo úspěšné, potřebují tvůrci strategie politickou podporu, finanční a lidské zdroje. S finančními zdroji by přitom do budoucna mohla vypomoci i EU – elektronizace zdravotnictví je totiž zahrnuta i v operačních programech pro období 2014 – 2020. Co se ale týče lidí, není to navzdory pracovnímu týmu žádná sláva. „Například v Polsku každý den na eHealth pracuje sto lidí. U nás je to maximálně jeden člověk,“ konstatuje Matěj Adam, který se specializuje na zdravotnictví ve společnosti IBM, který zároveň poukazuje na to, že co se týče elektronizace, jsou daleko před námi (pochopitelně vedle vyspělých zemí) vedle Polska i Slovensko. „U nás chybí koordinace. Je třeba, aby tu nebyla zanedbaná silná role koordinátora a nešlo o dobrovolnickou organizaci nadšenců po pracovní době – to nikdy fungovat nebude,“ dodává Adam.
Rozčarování z dosavadních neúspěchů pak na semináři projevily obě komory – lékařská i lékárnická. „Stále se točíme dokolečka. Každý si to řeší po svém a my data potřebujeme začít sdílet. Tyto diskuse už jsme absolvovali mnohokrát a přesvědčujeme o přesvědčeném. Je potřeba mít něco viditelného,“ apeluje Lubomír Chudoba. „Registr tady vzniká padesát let a doktoři jsou z toho zhnuseni. Je třeba, aby se do toho zapojila politická garnitura a dala na to peníze. Lékaři spontánně vyhledávají věci, které pro svou práci potřebují. Vzniká tříšť a každý používá něco jiného. Z ministerstva tu není žádná podpora k tomu, aby se to sjednotilo. Jestli to bude dělat jeden člověk a nebudou na to peníze, k ničemu snaha nepovede,“ potvrzuje Petr Němeček z České lékařské komory.
Michaela Koubová
