Neobvyklé sexuální hrátky? Upevňují vztah a zbavují stresu

Sexuální hrátky, jako je sado-maso a svazování (BDSM), mohou mít příznivý vliv na psychiku. Domnívají se to odborníci z univerzity v severním Illinois, kteří na toto téma provádějí výzkum. Vedle úlevy od stresu a pozměněných stavů vědomí pomáhají tyto praktiky, pokud jsou prováděny se souhlasem obou partnerů, také upevňovat vztah.

Neuropsycholog Christian Joyal publikoval loni společně se svými kolegy v časopise Journal of Sexual Medicine článek s názvem Co vlastně je neobvyklá sexuální fantazie? Autoři přitom nechali celkem 1500 mužů a žen ohodnotit 55 sexuálních fantazií podle toho, nakolik je přitahují. V seznamu byl například sex na veřejných místech, svázání partnera či sledování dvou mužů, kteří se milují. Na špičce žebříčku se usadil orální sex, sex na romantických či neobvyklých místech nebo sex s někým jiným než se svým partnerem. Jen o málo níže se pak objevilo přání být v sado-maso vztahu v podřízené pozici (65 procent žen a 53 procent mužů), být dominantní (47 procent žen a 60 procent mužů) nebo se nechat svázat (52 procent žen a 46 procent mužů).

Výsledky ankety asi nepřekvapí nikoho, kdo četl Padesát odstínů šedi a jejich pokračování. Ať už se o knihách a filmu, který půjde do kin, říká cokoliv, nastartovaly diskuzi na téma svazování, dominance, podřízenosti, sadismu a masochismu, které jsou součástí sexuality celé řady lidí.

Mohlo by vás zajímat

Sjezd “uštvaných vlčáků”: Zaslouží si prý sto tisíc korun měsíčně, ale politici je ignorují

Dopad BDSM aktivit na ty, kdo je provádějí, studuje také výzkumná laboratoř při univerzitě v severním Illinois. Sbírá data z terénu, navštěvuje akce pořádané BDSM organizacemi a získává účastníky, kteří jsou ochotni zapojit se do výzkumu, kde vyplní dotazníky, poskytnou vzorek slin a podstoupí kognitivní testy před a po BDSM aktivitách. Cílem je porozumět tělesnému i psychickému dopadu aktivit a také zjistit, zda se jejich efekt liší mezi submisivními, tedy svazovanými, těmi, kdo poslouchají rozkazy nebo jimž je poskytována stimulace, a dominantními (dávají rozkazy, poskytují stimulaci).

Změněné stavy vědomí

Provedené studie ukázaly, že BDSM aktivity posilují vztah mezi submisivním a dominantním partnerem, snižují stres a dokonce vyvolávají změněné stavy vědomí. Submisivní a dominantní partneři se ovšem odlišují typem změněného vědomí, do něhož vstupují. Ti submisivní se ocitají ve stavu, kdy je dočasně oslabena část mozku mající na starost řídící funkce, přičemž mají pocit plutí, klidu, zkresluje se jim čas a žijí tady a teď. Tento stav koresponduje s teorií psychologa Arne Dietricha vysvětlující skupinu různých stavů vědomí od pocitů běžce přes denní snění až po hypnózu. Oproti tomu dominantní partneři vstupují do stavu vědomí spojených s konceptem proudu Mihalyho Csikszentmihalyi, což je velmi příjemný stav spjatý se soustředěním, ztrátou sebekontroly a optimálním výkonem.

Všechny dopady – redukce stresu, zvýšení intimity i příjemné změny stavu vědomí ukazují na pozitivní vliv, které mohou BDSM hrátky pro vztah mít. Ten je ovšem podmíněn souhlasem obou partnerů. V práci Souhlas vs. donucení Dulcinea Pitagorová definuje souhlas jako to, co odlišuje BDSM hrátky od zneužívání. Podle Pitagorové si BDSM komunita vyvinula řadu mechanismů, jak posilovat souhlas a ochranu pohody zapojených. To zahrnuje tzv. bezpečná slova, tedy předdefinovaný slovní signál k tomu, že je třeba aktivity zpomalit nebo změnit, případně že je hru nutné ihned ukončit. Dalším bodem je následná péče – citlivý kontakt a tichá komunikace mezi dominantním a submisivním partnerem poté, co BDSM scénka skončí. Právě tato část přitom tvoří významnou složku aktivit – například podle studie odborníků z Illinois zabere následná péče čtvrtinu celkového času.

Stejné chutě nejsou potřeba

Jak to vlastně chodí v dlouhodobých vztazích? Odpovědět se snaží Bert Cutler ve své disertaci Výběr partnera, dynamika moci, sexuální vyjednávání a sebedefinice BDSM dvojic. Cutler provedl rozhovory s 33 lidmi v dlouhodobých BDSM vztazích, přičemž našel několik důležitých principů. Zaprvé: sexuální kompatibilita nevyžaduje, aby partneři měli zcela stejné sexuální záliby. Funguje to tak, že si oba partneři určí, co je pro ně přijatelné a zároveň toho druhého vzrušuje. Člověk, který je fixovaný na nohy, tedy nebude kompatibilní s někým, kdo nesnese, aby se mu na nohy sahalo. Oproti tomu osoba, která má ráda, když jí někdo naplácá, může mít uspokojivý sexuální život s partnerem, který jí bude ochoten naplácat – i když třeba výprask není pro druhého partnera přesně to, co by ho uvrhlo do extáze.

Zadruhé: to, díky čemu vztahy fungují, je „sexuální obdarovávání“ – tedy ochota udělat pro partnera to, co má rád. Dan Savage, autor populárních sloupků s radami ohledně sexu, to nazývá GGG – good čili dobré, giving neboli dávání a game, tedy hra.

Zatřetí: páry se po čase ztotožní se vzrušením, které hra představuje pro partnera, takže v ní najdou sami uspokojení.

To vše jsou dobré zprávy pro ty, komu v posteli nestačí jen misionářská pozice. Nepotřebujeme najít člověka, který k nám v sexuálním vkusu absolutně pasuje – sexuální naplnění nevyžaduje partnera s totožnými zálibami. K uspokojení tužeb je třeba spíše ochota říct svá tajemství, vyslechnout tajemství druhého a pomoci mu jeho tužby naplnit.

Autorem článku pro The Guardian je Brad Sagarin, profesor psychologie na univerzitě v severním Illinois.

-mk-