Darujete pár svých buněk a za 18 let vás navštíví cizí mladý člověk s tím, že je vaše dítě. Zdá se vám to šílené? Tak přesně to může způsobit novela zákona o specifických zdravotnických službách, kterou předkládá skupina poslanců napříč politickým stranami. Jejich snahou je výrazně zpřísnit podmínky pro dárcovství vajíček a spermií a jejich následné použití při metodách asistované reprodukce. Stávající anonymita mezi dárcem a příjemcem by tak měla padnout v „zájmu dítěte“ a jeho právu na to znát své biologické rodiče. Podle odborníků v oblasti asistované reprodukce jde ale o krok, který značně zkomplikuje léčbu neplodnosti v Česku.
„Navrhovaná právní úprava poškodí nejen neplodné páry, ale celou společnost, která není vůbec připravena na to, aby se zrušila anonymita dárců pohlavních buněk,“ je přesvědčený profesor Pavel Ventruba, přednosta Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno. Podle něj má návrh zákona celou řadu nedostatků a hlavně neodpovídá situaci, ve které se v současnosti nachází reprodukční medicína u nás. Každý rok v Česku proběhne asi 25 tisíc stimulovaných cyklů umělého oplodnění, z nichž se narodí pět až šest tisíc dětí, což tvoří okolo 5 až 6 % ze všech novorozenců. U zhruba desetiny „dětí ze zkumavky“ jsou použity darované pohlavní buňky, případně embrya. Bez anonymních dárců by však tyto děti vznikly jen velmi obtížně. „Lidé toužící po dítěti si vždy najdou cestu, jak se k němu dostat. Tímto zákonem je ale vyženeme třeba do Rumunska, na Ukrajinu nebo do Indie, kde se budou léčit,“ upozorňuje Hana Višňová, vedoucí lékařka pražského centra asistované reprodukce IVF Cube. Část párů by tak podle ní raději volila zdravotnickou turistiku, jen aby se dočkaly vytouženého dítěte, než by podstoupily umělé oplodnění v Česku, kde by bylo dárcovství pohlavních buněk značně zkomplikované.
Pro dobro dítěte a církve…
Za připravovaným zákonem stojí skupina poslanců a to Jitka Chalánková (TOP 09), Marek Benda (ODS), Nina Nováková (TOP 09), Augustin Karel Andrle Sylor (Úsvit), Vít Kaňkovský (KDU-ČSL) a Martin Komárek (ANO). Byť jsou členy různých politických stran, spojuje je poměrně „tradiční“ pohled na uspořádání rodiny a také blízkost ke katolické církvi. Právě ta umělé oplodnění striktně odmítá a raději neplodným párům doporučuje volit adopci než „nepřirozené“ IVF. „Pro mě jako pro člověka je to důležité, protože jsem věřící katolík a praktikující. Neuznávám umělé rozmnožování člověka a nemám vztah, nebo mám spíše negativní, k potratům a k těmto záležitostem,“ prohlásil poslanec Augustin Karel Andrle Sylor z Úsvitu pro Mf Dnes.
Dvojice, které touží po dítěti, je tak stigmatizována hned dvakrát, a to jak samotným faktem neplodnosti, tak tím, že možné medicínské řešení, je v očích církve „hříchem“. Dokládá to i nedávný výrok poslankyně Novákové pro server iDnes.cz: „Já si vůbec nemyslím, že máme vynakládat obrovské úsilí na to, abychom dělali asistovanou reprodukci. My bychom měli vést populaci k tomu, že by měli mít lidé děti, když můžou. Nemyslím, že potřebuje speciální ochranu tento způsob reprodukování naší civilizace.“ Jinými slovy, děti by měly mít ty páry, které je „přirozeně“ mít mohou a ty, co bohužel nikoliv, by ve svých snahách o reprodukci podporovány být neměly. Jen pro srovnání, neplodnost se týká zhruba 15 % českých párů a jejich počet neustále roste. Darované pohlavní buňky se pak používají v případě, kdy pár nemá vlastní zdravé nebo, pokud je některý z rodičů nositelem závažné genetické vady.
Poslanecký návrh sice přímo nezakazuje umělé oplodnění, ale podle odborníků v oblasti asistované reprodukce značně komplikuje, a to jak neplodným párům, tak dárcům, ale i centrům, kde o dvojice toužící po dítěti, pečují. Mimo jiné by centra měla povinnost zabezpečit, aby z darovaných zárodečných buněk nevzniklo více než 8 embryí. Tím by se mělo zabránit tomu, aby se v populaci vyskytlo příliš mnoho biologických sourozenců, kteří by se hypoteticky mohli v budoucnosti potkat a incestně zplodit dítě. „Současná právní úprava neodpovídá eugenickým, genetickým a etickým zájmům společnosti na zdraví populace, zejména pokud jde o eliminaci umělého oplodnění ze zárodečných buněk biologicky příbuzných osob, sňatků mezi příbuznými v přímé linii a mezi sourozenci,“ stojí v důvodové zprávě k návrhu zákona.
„Jde o neoprávněnou restrikci pro pacienty. Osm embryí v žádném případě neznamená, že vznikne osm dětí,“ vysvětluje Višňová. Podle ní při cestě za jedním dítětem může vzniknout až deset embryí. Ne všechna jsou totiž životaschopná a stejně tak ne všechna úspěšně zvládnou uchycení v děloze a následný růst. Dodržet literu zákona by podle ní tak znamenalo nedat vzniknout ani jednomu dítěti od jednoho dárce. „Jedním z mýtů spojených s asistovanou reprodukcí je to, že takto vzniklá těhotenství jsou spojena s vysokou mírou potratovosti. Příčinou není ale umělé oplodnění jako takové, ale to, že tato těhotenství detekujeme už v časném stádiu, a tedy jsme schopni zachytit i možný potrat,“ popisuje profesor Ventruba. K samovolnému potratu přitom může běžně dojít i po „přirozeném“ otěhotnění, žena se však o svém těhotenství obvykle vůbec nedozví a vnímá potrat jen jako nepravidelnost cyklu či silnější menstruaci.
Žádné úspory, jen nárůst byrokracie
Skupina poslanců argumentuje hypotetickým rizikem incestu a vysokými náklady „na celoživotní péči o geneticky poškozené děti v důsledku incestu“. Ty by novela měla státu ušetřit, například tím, že zavádí povinnost pro centra zkoumat možné příbuzenství mezi neplodným párem a dárcem, tedy nutnost získat kopie rodných listů od všech zúčastněných a také tyto údaje uchovávat po dobu 80 let. Dnes je povinnost archivovat informace o dárcích po dobu 30 let. Současně by centra musela sdělovat matrikám údaje o anonymním dárci, pokud se dítě narodí pomocí umělého oplodnění. Dítě si tak už při svém zrození ponese informaci, že nebylo počato „přirozeně“. „Z pozice českého i mezinárodního práva jde o nadbytečná úpravu, která pouze zavádí novou byrokracii, což povede k nárůstu nákladů. Například tím, že matriky budou mít povinnost evidovat v knize narozených, zda bylo dítě počato pomocí umělého oplodnění a případně, zda byly použity dárcovské gamety,“ vysvětluje odbornice na zdravotní právo Květa Vojtková z advokátní kanceláře Vilímková Dudák & Partners.
Pravděpodobnost, že se potkají dvě děti, které se narodily díky metodám asistované reprodukce a jsou biologicky sourozenci, je mizivá, což dokazují i zahraniční studie. Mnohem pravděpodobnější je, že se setkají „přirozeně“ vzniklí sourozenci, kteří o společných rodičích netuší. „Situace, kdy jeden promiskuitní muž v poměrně časově krátkém úseku oplodní více partnerek a ty porodí několik dětí, není nijak neobvyklá,“ říká profesor Ventruba. Navíc zhruba 5 až 8 % dětí, je ve skutečnosti „kukaččích“ a má odlišného biologického otce, než je muž, který je v rodném listě uveden jako jejich otec. „Svým způsobem jde také o dárcovství spermatu, pouze se liší jeho forma. Přesto nikoho nenapadne připravit zákon, který by toto řešil,“ dodává gynekolog a přední český expert na asistovanou reprodukci.
Právě na ve Fakultní nemocnici v Brně funguje největší a nejstarší česká spermabanka, kterou využívá i několik dalších center pro léčbu neplodnosti. „Mezi našimi klienty je velký geografický, věkový i sociální rozptyl. Spermie navíc mohou být uskladněné i několik desítek let. Pravděpodobnost, že se setkají dva sourozenci je tedy zcela minimální,“ popisuje Ventruba. To, že by kvůli dárcovství pohlavních buněk vznikaly incestně počaté děti, zcela odmítá. V praxi by prolomení anonymity dárců podle něj vedlo k jedinému, dárcovství skončí. „Když se ptáme mužů, kteří se rozhodnou darovat sperma, zda by byli pro zrušení anonymity, drtivá většina z nich odpovídá, že pokud by se tak stalo, s dárcovstvím by skončili,“ varuje lékař. Přitom už dnes funguje pravidlo, že od jednoho dárce může vzniknout pouze sedm dětí. Jakmile se tak stane, je dárce z registru vyřazen.
Mylný je také předpoklad, že dárci jsou zcela anonymní. Současná právní úprava zajišťuje, že jsou pro sebe anonymní dárce a příjemce. Nesmí se tak dozvědět svou identitu. Pro centra pro léčbu neplodnosti ale dárci anonymní nejsou. Naopak o nich shromažďují celou řadu informací. Nejen, že podepisují informovaný souhlas s odběrem biologického materiálu, ale také absolvují konzultaci s genetikem a podrobné genetické testy, které zajistí, aby dál nepředaly některou z geneticky podmíněných vrozených vad. „Dárce musí být zcela zdravý, aby se vůbec mohl stát dárcem. Pouze 22 procent potenciálních dárců spermatu je nakonec přijato,“ upozorňuje lékař. Mezi další podmínky, například patří, že dárce musí mít středoškolské nebo vysokoškolské vzdělání.
Ahoj, tati
Navrhovaná úprava má podle poslanců zajistit právo dětí na rodiče. V praxi by podle psychoterapeutky Jana Březinové, které se věnuje léčbě neplodných párů, ale znamenalo, že nabourá rodiny, které vzniknou díky asistované reprodukci. „Rodina bude neustále žít s představou, že je tu někdo třetí, který jim může do jejich života zasáhnout. Pro neplodné páry je už samotný fakt neplodnosti extrémně stresující a přijetí dárcovské buňky nebo buněk je pro ně značnou zátěží. Jsou ale schopní se s tímto faktem vyrovnat, pokud se pro ně jedná o uzavřenou kapitolu,“ popisuje psychoterapeutka. Podle ní je pro neplodné páry velmi úlevné, když si uvědomí, že svému dítěti nemusí sdělovat, že se narodilo díky darovaným buňkám. „Rodičem je ten, kdo dítěti dává péči a lásku bez ohledu na to, jaké buňky byly použity při vzniku dítěte,“ je přesvědčená Březinová. „Situace, kdy se po letech objeví někdo, kdo se přihlásí k vašemu dítěti, je jen obtížně představitelná. Stejně tak je jen těžko akceptovatelná možnost, že by dárce po letech vyhledali jejich biologičtí potomci,“ dodává. Podle návrhu zákona by dospělý, který se narodil díky umělému oplodnění, měl mít právo získat veškeré údaje o dárci či dárcích a to včetně trvalého bydliště.
„Jistě se objeví nějaký srdceryvný příběh dívky, která bude chtít vyhledat svého pravého biologického otce, protože její otec selhal. Ale proti němu jsou statisíce lidí, kteří by raději zůstali bezdětní, než by riskovali, že by v budoucnu mohli přijít o své dítě,“ uzavírá Hana Višňová, vedoucí lékařka pražského centra asistované reprodukce IVF Cube.
Ludmila Hamplová
