Opilce a agresory statut úřední osoby neodradí, nám by naopak zvýšil výši postihů za pochybení. Tak odpovídají záchranáři na nedávný rozhovor ministra Svatopluka Němečka (ČSSD) pro Haló noviny, který na webu ministerstva vyšel pod titulkem Udělení statutu veřejného činitele záchranářům má logiku. Požadavek již za vlády Petra Nečase prosazoval například jihomoravský hejtman Michal Hašek (ČSSD), pro byli dříve i někteří ředitelé záchranek. Po prodiskutování problému ovšem od nápadu ustoupili. Ani ministr Němeček ho nebude prosazovat.
„Minulý týden jsme osobně za asociaci záchranných služeb s doktorem Slabým s panem ministrem diskutovali na toto téma se závěrem, že podobná aktivita pro nás nemá význam zejména proto, že rozhodně nesníží počet napadení našich posádek, ke kterým dochází téměř výhradně pod vlivem psychotropních látek, hlavně alkoholu,“ uvedl pro Zdravotnický deník šéf středočeské záchranky Martin Houdek, který v minulosti za návrhem stál. „Když ho (statut) mohou mít myslivci, tak si myslím, že záchranná služba by ho měla mít stoprocentně,“ řekl ještě loni v létě pro ČT. Nebyl to tehdy ojedinělý podnět a tak i ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček uvažoval, že by ho nechal posoudit experty a případně pomohl záchranářům prosadit.
Dnes už nejen Martin Houdek, ale ani ředitelé dalších záchranek, nejsou statutu úřední osoby nakloněni. „Musím se přiznat, že nejsem přílišný příznivec tohoto opatření. Domnívám se, že trestní sazbu za napadení záchranáře lze zvednout i bez tohoto institutu a lidé, kteří nás fyzicky napadnou, by nás napadli i s tímto statutem. Navíc ti, kteří ho chtějí, citují pouze dva paragrafy z trestního zákona, které říkají, jak bude potrestán ten, kdo napadne, ale zapomínají citovat ty paragrafy, ze kterých vyplývá postih veřejné soby, když způsobí cokoli nebo jen nesplní některé své povinnosti. Obávám se tedy, že by byl tento institut pro záchranáře spíše nevýhodou a rizikem, než přínosem,“ domnívá se ředitel jihočeské záchranky a předseda Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR Marek Slabý.
Osud nápadu byl zpečetěn na schůzce s ministrem. „Jestliže oni k tomu mají výhrady, tak já to určitě prosazovat nebudu,“ řekl Svatopluk Němeček Zdravotnickému deníku.
Zákon zpřísňuje postihy pro obě strany
Co tedy zákon o statutu úřední osoby (dříve veřejného činitele) říká? Tomu, kdo užije násilí v úmyslu působit na výkon pravomoci úřední osoby, hrozí až čtyři roky vězení. Pokud použije zbraň, ublíží-li na zdraví nebo způsobí větší škodu, je stanoven trest ve výši šest měsíců až šest let za mřížemi. V případě, že se pachatel dopustí těžké újmy na zdraví nebo škody velkého rozsahu, je stanoven trest tři až dvanáct let vězení, v případě zabití je pak stanoveno osm až 16 let za mřížemi (paragraf 325 trestního zákoníku). Pokud někdo vyhrožuje úřední osobě ublížením na zdraví, usmrcením nebo způsobením značné škody, může dostat až tři roky, má-li při tom zbraň, může být trest ještě o dva roky vyšší (paragraf 326 trestního zákoníku).
O co přísněji jsou ovšem trestáni ti, kdo na úřední osobu zaútočí, o to přísněji je také při případném prohřešku trestána ona. „Úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, takže vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu, překročí svou pravomoc nebo nesplní povinnost vyplývající z její pravomoci, bude potrestána odnětím svobody na jeden rok až pět let nebo zákazem činnosti,“ uvádí paragraf 329 trestního zákoníku. Při značném prospěchu či škodě nebo vážné poruše a zneužití pak pachateli hrozí tři až deset let, v případě velkého rozsahu škody je trest pět až 12 let či propadnutí majetku.
V současnost mají statut úředního činitele např. soudci, státní zástupci, poslanci, senátoři, zastupitelé, policie, soudní exekutoři či osoby určené mysliveckou či rybářskou stráží. „Úřední osoba je úředník vykonávající na základě pověření určité úkony státní správy a moci. Jaké úkoly státní správy proboha vykonává řidič sanitky anebo doktor? Mícháme páté přes deváté, jako by zrovna tohle záchranky nějak spasilo. Ví vůbec ti bojovníci za krásnější úřední zítřky, že kýžená zvýšená ochrana, o kterou tady kráčí při snaze udělat ze záchranářů „veřejného činitele“, je v případě zdravotníků dávno součástí trestního zákoníku a v reálu nevedla vůbec k ničemu?“ píše na webových stránkách Záchrannáslužba.cz záchranář Ondřej Franěk. Jeho názor zcela sdílí i Roman Gřegoř, ředitel záchranky Moravskoslezského kraje.
Útokům lze zabránit přípravou
Mimo jiné z důvodu vyšších sankcí a zodpovědnosti se proti statutu úřední osoby u záchranářů dlouhodobě vyslovuje ředitel pražské záchranné služby Zdeněk Schwarz. „Proti statutu úřední osoby mluví několik faktorů. Hlavním je, že před napadením vůbec nechrání, což dokazují rostoucí počty napadení strážníků a policistů, kteří statut mají. On totiž agresor v momentě útoku ani neví, že někdo má nějaký statut a že bude potrestán – nic ho nezastaví a zaútočí. Mnohdy to je i z důvodu ovlivnění toxickou látkou nebo duševní poruchou. Dále si řada zastánců statutu si také neuvědomuje, že z toho vyplývá zodpovědnost, kterou mnozí záchranáři zrovna nechtějí. Jedná se např. o vyšší trestní sazby v případě porušení zákonů nebo nemožnost jiného pracovního poměru či podnikání atd. K tomuto problému vždy uvádím jiné profese, které jsou mnohem častěji napadány. Patří sem prodavači večerek a benzínových pump, pokladní bank či taxikáři, kteří byli již i zavražděni nebo mnohokráte ohrožováni zbraní. A oni statut nemají a ani nepožadují,“ podotýká Zdeněk Schwarz.
Podle Schwarze navíc útoky k práci záchranářů patří a za velkou část si mohou sami, protože nebyli na situaci připraveni. Právě vyhodnocení rizika a případné přijetí opatření může podle šéfa pražské záchranky 90 procentům útoků zabránit.
„Případy napadení jsme analyzovali před více než 10 lety a zjistili jsme, že za mnohé útoky si můžou dotyční sami. Nepředpokládali napadení ani v momentech, kdy jeli k opilci, psychicky nemocnému nebo na místo proběhlé či trvající agrese. Také jsme zjistili, že většina zaměstnanců se neumí bránit. Na základě těchto zkušeností jsem tehdy zavedl povinné školení záchranářů v sebeobranném chování. Tehdy jsme také zavedli do povinné výbavy obranné pepřové spreje a do všech vozidel se instalovaly alarmová tlačítka s on-line propojením na dispečink i hlukové sirény, které mají upozornit veřejnost, že se něco děje. Od té doby nám počty napadení stále klesají. V loňském roce jsme měli nejnižší počet napadení, tj. 9 (v r. 2013 to bylo 16). A to jsou všechna napadení, tj. i verbální, kdy nedošlo k žádnému kontaktu. Zastávám navíc názor, že napadání k naší profesi prostě patří, protože se setkáváme s pacienty, kteří jsou agresivní, intoxikovaní nebo psychicky nemocní. Jakožto profesionálové musíme umět takové případy zvládat. Proto máme nastavena pravidla a postupy, kdy při sebemenším podezření, že je na místě agresivní osoba nebo jinak vyhodnocené rizikové prostředí, vyjíždí policie nebo městská policie současně, případně naše posádky čekají až na jejich přítomnost. Podstatou je, že naši zaměstnanci nemají být vystaveni riziku poškození zdraví nebo života,“ uzavírá Schwarz.
-mk-
