Sdělit i přijmout smutnou prognózu léčby je nesmírně těžké nejen pro pacienta, ale i pro většinu lékařů. Podle různých výzkumů pacienti mohou považovat zdravotníky říkající smutnou pravdu za necitlivé nebo za méně důvěryhodné. V nejnovější studii preferovala většina pacientů s rakovinou při sledování videozáznamu s dvěma různými přístupy komunikace toho lékaře, který dával naději na další léčení, oproti tomu, jenž říkal, že už žádná možnost léčby neexistuje.
Moderní praxe klade v dnešní době důraz na otevřenou komunikaci mezi lékařem a pacientem. Pro pacienty v pokročilé fázi nemoci blížící se ke konci života, je klíčové pro plánování jejich budoucnosti, aby byli plně informováni o svém zdravotním stavu, o prognózách a možnostech léčby. Historicky jsou ale zároveň nepříjemná sdělení a negativní prognózy považovány za zdroj emocionálního utrpení pacienta.
Lékař se při sdělování smutné pravdy pacientovi ocitá ve velmi nepříjemné a stresující situaci, kdy je vystaven do pozice tzv „necitelného člověka“. Samotní lékaři v této otázce stále tápou a často se nepříjemným sdělením vyhýbají.
Pacienti preferují lékaře s dobrou zprávou, považují jej za citlivějšího
Jedna ze studií provedených v roce 2012 uvádí, že 69 % pacientů s rakovinou plic a 81 % s rakovinou tlustého střeva si vůbec nebylo vědomo, že není pravděpodobné, že by chemoterapie vyléčila jejich nemoc. Na tuto studii se odkazuje i nová práce vědců z univerzity v texaském Houstonu a jejich kolegů z Francie, Itálie a Chile. Ta si všímá skutečnosti, že pacienti s pokročilou rakovinou při přijímání informací o možnostech léčení a prognózách nemoci, dávají přednost lékařům poskytujícím optimističtější informace a také je vnímají jako více soucitné a důvěryhodné.
Ve studii vědci pracovali se 100 pacienty s pokročilou rakovinou. Z nich každý sledoval dvě čtyř minutová videa ztvárňující lékaře diskutujícího s pacientem další možnosti jeho budoucí léčby. V prvním videu doktor pacientovi sdělil zprávu, která zahrnovala možnost budoucího léčení, zatímco na druhém snímku byl ukázán lékař sdělující pacientovi méně optimistickou zprávu, kdy bylo řečeno, že žádná možnost léčby neexistuje. V obou případech lékař pacienta informoval velmi empatickým způsobem. Po shlédnutí videí byli pacienti dotázáni, jak empatický jim každý z lékařů připadal. Lékaře, který předal pozitivní zprávu, preferovalo 57 % dotázaných zatímco 22 % preferovalo lékaře s negativní prognózou a 21 % nemělo žádné preference.
Další výzkum směřuje na zlepšení komunikace
Zveřejněné studie ukazují, že pacienti nejen, že preferují lékaře sdělujícího pozitivní prognózu, ale zároveň ho vnímají i jako více důvěryhodného. Podle autorů výzkumu jejich zjištění vysvětluje, proč lékaři ze strachu, že budou vnímáni jako méně soucitní, často váhají pacientům oznámit špatné zprávy.
„Další výzkum a vzdělávací techniky ve strukturování méně optimistického obsahu zpráv by pomohl podpořit lékaře ve sdělování špatných zpráv a snížit břemeno jejich pocitu tzv. nesoucitných lidí. Kvalitnější poskytování informací o léčení a prognóze onemocnění by umožnilo pacientům učinit informovanější rozhodnutí o své budoucnosti,“ shodují se autoři studie.
Jak v předmluvě ke studii napsala Dr. Teresa Gilewski, of Memorial Sloan Kettering Cancer Center, New York, kromě lepšího pochopení toho, jak pozitivní a negativní zprávy sdělené lékařem ovlivňují vnímání soucitu v péči o pacienta, je studie impulsem pro další výzkum. „Zaměřit se například na to, zda by přijal pacient zprávu odlišně v osobním kontaktu, během delší diskuse, v případě bližšího osobním vztahu s lékařem či v jiné fázi nemoci?“ pokládá si otázku dalšího zaměření Teresa Gilewski.
zk
