Afektivní poruchy či poruchy nálady postihují až 21 procent lidí, úzkostné poruchy 29 procent, návykové nemoci 15 procent a poruchy chování se objevují u čtvrtiny populace. Některá z forem duševních poruch postihne v průběhu života téměř každého druhého. Jen v letech 2006 až 2010 se například zdvojnásobil výskyt depresí. Také proto je nezbytné, aby se i v Česku konečně rozjela reforma psychiatrie, o níž lékaři sní už dvacet let.
„Trend je takový, že duševních poruch přibývá a i věk jejich začátku se posouvá do časnějších věkových stádií. Nejčastější věk při začátku choroby je v průměru 14 let,“ uvedl v přednášce Psychiatrie a společnost v rámci Týdne mozku prof. MUDr. Jiří Raboch, DrSc, přednosta Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN. Jak dodal, úzkostné poruchy a poruchy chování vznikají již ve věku 11 let, návykové nemoci se začínají objevovat většinou okolo 20 a afektivní poruchy kolem třicátého roku života.
Studie Světové zdravotnické organizace (WHO) zaměřující se na výhled do 21. století ukazuje, že právě afektivní poruchy a deprese budou v roce 2030 lidstvo skličovat nejvíce, až za nimi pak budou kardiovaskulární a onkologická onemocnění.
Podle velké studie provedené v USA se výskyt depresivních poruch zhruba zdvojnásobil. Zatímco v roce 1992 jimi trpělo 3,3 % populace, o deset let později to bylo již 7,6 %. K obdobnému nárůstu dochází i u návykových nemocí, jde zejména o užívání alkoholu a dalších drog.
„Nárůst duševních poruch v populaci souvisí mimo jiné s tím, že jsou velké socioekonomické rozdíly ve společnosti. Obecně platí, že výskyt duševních poruch je častější u nižších sociálně-ekonomických skupin. Může to souviset s tím, že veliké rozdíly, i bída mohou vést k duševní poruše, i s tím, že duševní poruchy začínají v relativně časném věku, okolo 11 let. A pak je tu otázka včasné diagnostiky, kdy je porucha včasně diagnostikována a i správně léčena,“ vysvětluje Jiří Raboch.
I podle nové japonské studie právě velké společenské rozdíly mezi lidmi vedou k tomu, že duševních poruch přibývá. Studie poukazuje na USA, kde počet pacientů s těmito poruchami velmi roste a je jich o hodně více než v Japonsku, kde je společnost více soudržná.
Nárůst počtu duševních chorob souvisí i se změnou životního stylu. „Jíme něco jiného než dříve, jinak spíme, pohybujeme se v prostředí, kde se stále svítí, na Zemi už téměř neexistuje tma, ženy rodí děti daleko později, než tomu bylo dříve, otcové jsou 50ti či 60ti letí, to všechno může mít a určitě má vliv na náš psychický stav.“dodává profesor.
Užívání antidepresiv roste
Podle americké studie z roku 2010 zhruba 10 procent Američanů užívá antidepresiva. Situace u nás není podle Jiřího Rabocha až tak dramatická. Nárůst spotřeby antidepresiv je však i v ČR markantní, zatímco užívání ostatních psychofarmak, jako například hypnotik, zůstává víceméně stabilní. Ještě více antidepresiv než psychiatři předepisují v ČR praktičtí lékaři. Ačkoli před 20 lety patřilo Česko k zemím, kde se předepisovalo velmi málo antidepresiv, od té doby se situace výrazně změnila.
Podle informací Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL) se množství antidepresiv dodaných do lékáren za posledních 20 letech více než ztrojnásobilo. V roce 1994 bylo do lékáren a zdravotnických zařízení dodáno 1,87 milionů balení antidepresiv, v roce 2014 to bylo již přes 6 milionů.
Rostoucí trend spotřeby antidepresiv je způsoben vedle vzrůstajícího počtu lidí trpících některou z duševních poruch, i faktem, že se tyto léky předepisují i pro jiné diagnózy, než jen deprese, například k léčbě nespavosti. Svoji roli tady ale sehrává také skutečnost, že někdy jsou antidepresiva předepisována i v případech, kdy nejsou třeba a kdy již existují specifické léky, které by měli lékaři pacientům nabídnout.
Hon na čarodějnice
V chápání duševně nemocného existovaly v historii dva protikladné trendy. Jeden, který považuje takového člověka za méněcenného, špatného, který by neměl žít s ostatními. Ten převládal od počátku lidstva. Druhý trend říká, že duševní poruchy jsou poruchy zdraví a je nutno je léčit a diagnostikovat.
Duševní poruchu jako nemoc chápal již Hippokrates, který se ji snažil léčit. Ve středověku převažoval výklad, kdy být psychicky nemocný znamenalo být šílený a to se blížilo čarodějnictví. U nemocných se pak pátralo po stigmatech, známkách toho, že postižený byl v nějakém kontaktu s ďáblem. Vlna čarodějnických procesů proběhla v 15 století i u nás. I když v té době sice začala fungovat jistá hospitální zařízení, kde se o pacienty s duševními poruchami starali, z velké části zejména proto, aby je isolovali z tzv. normální společnosti.
V historii psychiatrie jsou problematická dvě období: čarodějnické procesy ve středověku a 2. světová válka, kdy v Německu byly přijaty některé zrůdné zákony, například zákon o eutanázii. Na jeho základě bylo zavražděno 10 000 dětí s mentálním postižením, celkem pak bylo během Hitlerova režimu zavražděno 70 000 pacientů s mentálním postižením.
První psychiatrická léčebna vzniká v 18. století, už se zde praktikuje terapeutický režim a léčba prací. Dochází již ke klasifikaci různých poruch. Později vznikají velká psychiatrická zařízení s kapacitou mnoha set lůžek, a to i v Čechách. Metody léčby bývaly drastické, k častým patřila například šoková léčba. Jedním ze způsobů jejího provedení bylo zavřít pacienta do klece a ponořit pod hladinu moře, přidušením mělo dojít k zabránění přísunu kyslíku a tím vyvolání šoku. Idea, že pacientům lze pomoci šokovou terapií přetrvala až do 20. století.
V roce 1938 se zavádějí do lékařské praxe elektrošoky, metoda, která se i přes všechny peripetie a více či méně oprávněné útoky, používá se až do současnosti. Nyní převládá snaha ovlivňovat činnost mozku méně razantními metodami, například stimulačními metodami, právě ty se podle profesora Rabocha používají stále častěji.
Od přelomu 19. a 20. století se psychiatrie stává součástí medicíny a je uznáváno, že duševní poruchy jsou poruchy zdraví. Nicméně negativní vnímání psychických onemocnění přetrvává až do dneška, což se projevuje zejména tím, že stále existuje názor, že duševně nemocní by měli žít stranou a být izolováni.
„Je třeba zmínit, že mezi lidmi, kteří se dopouštějí trestné činnosti, jich jen jeden až dva ze 100 trpí některou duševní poruchou. Zcela jiná je situace u sebevražd, kde naopak u většiny sebevrahů se nějaká duševní porucha vyskytuje,“ říká Jiří Raboch.
Čekání na reformu
Od 20. století se ve světě začíná uplatňovat psychologický individuální přístup. Používá se například psychoanalýza a stále více různých druhů psychoterapií. Důležitější roli začíná hrát vztah mezi pacientem a terapeutem či ošetřujícím lékařem a pacientem. Od 2. poloviny 20. století dochází k obrovskému rozvoji nových postupů a prostředků.
Zejména v USA jsou stále běžnější sociální přístupy. Ve světě se upouští od velkých zařízení a dává se přednost ambulantní léčbě, vzniká více linek důvěry, krizových center, chráněných dílen, rozvíjí se síť nejrůznějších zařízení a služeb, které pacientům pomáhají duševním chorobám čelit.
„Touto problematikou se dnes zabýváme i my. Přáli bychom si, aby se česká psychiatrie také posunula tímto směrem. Co nejdříve by měla začít reforma psychiatrické péče, která je financována z fondů EU. Trend, který od nás unie žádá je, abychom zmenšili počet psychiatrických léčeben a počet lůžek a vybudovali systém péče převážně ambulantní. Věc, o které u nás sníme již 20 let. Budování služeb mimo nemocniční zařízení je určitě správné, jako i to, že určitá část pacientů by mohla žít mimo léčebny,“ říká Jiří Raboch. Jak ale dodává, i nadále budou lůžka zapotřebí. Ať to budou jedno či více lůžkové pokoje, podle toho, co bude pacient žádat a co bude finančně únosné.
Zdena Kolářová
