Narušování biologického času se podepisuje na výkonnosti i na zdraví

Zvonící budík může být zdraví nebezpečný. Na negativní důsledky častého rozdílu mezi vnitřními biologickými hodinami každého z nás a časem, kdy bychom podle konvencí moderní společnosti měli začít být ráno naplno aktivní, upozorňuje profesorka Martha Merrowová z institutu psychologie lékařské fakulty univerzity v Mnichově.

Největší obětí fenoménu, který podle únavy spojené s cestováním přes několik časových pásem popisuje jako “sociální jet-lag (pásmová nemoc)”, jsou přitom studenti, říká Merrowová. Adolescenti a mladí lidé totiž podle ní potřebují spát déle než malé děti či starší dospělí. A často jsou také tím, čemu se říká večerní chronotyp “sovy”, ve srovnání s ranními “skřivany”, kterým časné vstávání nevadí.

“Ze studií to zná skoro každý – chodí se spát pozdě a také se, pokud to jde, pozdě vstává. Někdo si může myslet, že to tak je kvůli bujarému nočnímu životu. Ale ono je to naopak – studenti chodí na mejdany, protože tak mají nastavené své vnitřní hodiny,” míní profesorka.

Mohlo by vás zajímat

Protest praktiků považuje Němeček za předvolební vydírání

Ale protože pak ráno musí stejně vstát a vyrazit do školy, používají studenti budík pravidelněji než ostatní části populace. Merrowová poukazuje na loňskou studii, kterou spolu s její univerzitou prováděli vysokoškoláci z nizozemského Groningenu. Na vzorku 741 jedenácti až osmnáctiletých studentů nizozemských škol si ověřili, že studenti-sovy skutečně mají u zkoušek nejhorší výsledky v ranních a dopoledních hodinách. Jejich výkon ale v průběhu dne stoupá a s kolegy-skřivany, kteří se naopak postupně zhoršují, se vyrovnají krátce po poledni.

“Přesto zkoušky začínají obvykle časně ráno. Je to velmi nefér,” míní německá profesorka. Jedna z nizozemských škol, které se projektu účastnily, už podle ní souhlasila s tím, že začátek vyučování posune o hodinu později.

Podle Merrowové, která tento týden vystoupila v Evropském parlamentu na veřejném slyšení o důsledcích existence letního času, toto každoroční posunování ručiček hodin sociální jet-lag jen dále prohlubuje. Lidem s večerním chronotypem trvá vyrovnání se se změnou údajně až čtyři týdny.

Když lidé většinou pracovali venku za přirozeného světa a chodili “spát se slepicemi”, protože prostě padla tma, nebyly rozdíly mezi sovami a skřivany obvykle větší než tři hodiny. Pro vnitřní biologické hodiny, optimalizující lidský metabolismus, práci kardiovaskulárního systému i potřebu odpočinku, jsou světlo a tma základním ukazatelem. Nyní mohou rozdíly mezi chronotypy v extrémních případech, v důsledku zvyku pracovat při umělém osvětlení, dosahovat až 12 hodin, upozornila Merrowová.

Velmi komplikované je ale změřit dopad rozdílu mezi vnitřními hodinami jednotlivce a společenským očekáváním například na ekonomiku. “Odhady většinou pracují s projekcemi nákladů na zdravotní péči, s výkonnostním deficitem,” uvádí profesorka. Letní čas přitom podle ní po sedm měsíců v roce celý problém ještě o hodinu prohlubuje.

Důkazy ale spojují chronický sociální jet-lag s civilizačními chorobami, které nyní trápí západní svět, včetně například obezity, varuje Merrowová. V Evropské unii by to mohlo znamenat nárůst nákladů a úbytek výkonnosti týkající se každoročně asi procenta hrubého domácího produktu, tedy 131 miliard eur (asi 3,6 bilionu korun) napříč EU.

-čtk-