Dosud byli mnozí odsouzeni k čekání na rozvoj jaterní cirhózy, rakoviny či dokonce selhání jater. Nyní ale přichází pro pacienty s hepatitidou C, u nichž dříve léčba nezabrala, naděje na vyléčení. Dostupná je totiž terapie, která obvykle během 12 týdnů zbaví choroby 90 až 100 procent nemocných. Ačkoliv zatím kvůli ceně není dostupná úplně pro všechny, lidé s cirhózou, kontraindikacemi ke starým lékům či čekající na transplantaci by ji měli dostat už nyní.
„Jde o revoluci ve vývoji nových léků, kterou jsme tady minimálně v hepatologii ještě neměli – a myslím si, že jde o důležitou událost i ve farmakologii vnitřních nemocí obecně,“ řekl na včerejším Klubu Zdravotnických novin Václav Hejda z 1. interní kliniky LF UK a FN Plzeň.
Hepatitida C vešla ve známost v roce 1989, kdy byly objeveny virové protilátky. O tři roky později přišla možnost testování, které umožnilo hlavně zabránění přenosu choroby krevními deriváty – do té doby se totiž nemocí nakazila řada hemofiliků či lidí po transfuzi krve. Vědět, že mají hepatitidu C, však pro pacienty dlouho nemělo příliš význam.
„Praktičtí lékaři i dnes občas nesprávně říkají pacientům, že se virové hepatitidy C nezbaví. To byla pravda do 90. let, kdy bylo možné pacienty jen sledovat a dát jim některá doporučení – kauzální léčbu jsme ale neměli. V polovině 90. let se objevily konvenční interferony, což byla injekční léčba, která se na imunitním podkladě snažila vypudit virus z těla, tedy zvýšit imunitu tak, aby se člověk sám viru zbavil. K interferonovým injekcím se později přidružily prášky ribavirin a podávala se kombinace. Tímto způsobem jsme byli schopni vyléčit pacienty až v 60 procentech případů. Zbytek buď na léčbu nezareagoval vůbec, nebo částečně, případně s opětovným návratem infekce,“ popisuje Jiřina Hobstová z Centra pro léčbu virových hepatitid na Interní klinice 2. LF UK a FN Motol.
Nepříjemné vedlejší účinky a nejistý výsledek
Smůlu až do nedávna měli všichni pacienti, kteří nesnesli interferon, malá naděje na vyléčení byla také u lidí s jaterní cirhózou. Léčba navíc nebyla vůbec nic příjemného. Své o tom ví pacientka Ivana Vanišová, která se chorobou nakazila v 70. letech, kdy jako zdravotní sestra pracovala v pražském IKEM s pacienty s hepatitidou. „Byla to doba, kdy nebyly jehly na jedno použití a ani sterilní rukavice,“ vzpomíná pacientka, která žila s chronickou hepatitidou C čtyřicet let. První interferonovou léčbu nesla velmi špatně – nemohla ani vyjít z domu, trpěla dušností a neustálou únavou. Když během dvou měsíců zhubla 15 kilo, musela být hospitalizována v Motole, kde jí lékaři nasadili speciální dietu. Jedenáct měsíců utrpení však nebylo k ničemu – léčba nezabrala. Po letech to lékaři zkusili podruhé, tentokrát v kombinaci injekcí interferonu a tablet ribavirinu. Jenže tentokrát trpěla Ivana Vanišová ještě více – vedle chudokrevnosti a dušnosti jí chytaly nesnesitelné bolesti kloubů a lékaři nakonec po osmi měsících neúspěšnou léčbu předčasně ukončili.
Proč mají starší léky tak nepříjemné vedlejší účinky? „Interferon je látka, která v těle vzniká a je mu vlastní – jde o protein, kterým se tělo brání virovým infekcím. Proto se příznakům říká chřipkové – my do těla dodáváme velké množství interferonu, který způsobuje imunitní odpověď a udržujeme tak stav podobný chřipce,“ vysvětluje doktor Hejda. „Anémie je způsobena podáváním ribavirinu, který vyvolává rozpad červených krvinek. To způsobuje i dušnost. Nejsou navíc postiženy jen červené krvinky – interferon způsobuje útlum krvetvorby v kostní dřeni, takže klesají i bílé krvinky a krevní destičky,“ doplňuje Jiřina Hobstová.
Od stimulace imunity k čelnímu útoku na vir
Zlom v léčbě hepatitidy C začal v roce 2011. „Tehdy přišly na trh první proteázové inhibitory, což jsou přímo působící antivirotika, která zasahují do metabolismu a replikace viru hepatitidy C. Šlo o velký přelom v účinnosti léčby, která stoupla na 80 procent. Tyto tablety se ale ještě braly v kombinaci s interferonem a ribavirinem a měly ještě větší množství nežádoucích účinků. U cirhotiků navíc byla úspěšnost stále pod 50 procent,“ přibližuje doktorka Hobstová s tím, že i v tomto případě terapie trvala rok.
Zásadní změna ovšem přišla v minulém roce. Tehdy se totiž objevily léky působící přímo proti replikaci viru, a to hned na několika úrovních a bez kombinace s interferonem. „V buňce jsou tři klíčová místa, kde se virus upravuje a množí se. Na každé místo máme řadu preparátů, které blokují virovou replikaci. Používá se tedy trojkombinace léků, která je téměř bez nežádoucích účinků. Terapie, která dříve trvala 48 týdnů, tak trvá osm až 12, vzácně 24 týdnů. Ve všech segmentech pacientů přitom úspěšnost přesahuje 90 procent, a to i u cirhotiků,“ chválí doktor Hejda. „Terapii je možné ušít každému pacientovi na míru – podle toho, zda má cirhózu, kontraindikaci interferonu, zda byl dříve léčen a tak dále. Léčbu dáváme pacientům, kteří nezabrali na předchozí léčbu. Ideální by samozřejmě bylo dávat ji i těm, kdo ještě léčeni nebyli, to je ale otázka financí,“ doplňuje Jiřina Hobstová s tím, že 12týdenní léčba vyjde pojišťovnu na 1,5 milionu korun. Oproti tomu tradiční léčba stojí 300 až 400 tisíc ročně.
„Léčba je velmi drahá, čemuž se věnuje pozornost celosvětově. Kdyby totiž měli dostat léčbu ve stejnou chvíli všichni pacienti, kteří ji potřebují ve Velké Británii, tak by tamní Národní zdravotní služba (NHS) zbankrotovala. Probíhají tedy jednání s farmaceutickými firmami, odbornou společností a zdravotními pojišťovnami a postupně se to uvolňuje. Logicky to ale nejde najednou. Pro ty, kdo terapii potřebují nejvíc, tedy lidi s cirhózou, před transplantací a podobně, je léčba po schválení revizního lékaře v současnosti dostupná. Během letošního roku by se měla dostupnost zvýšit i pro ostatní segmenty pacientů. Preparátů je totiž na trhu více, což znamená konkurenci,“ podotýká Václav Hejda. Léčba se přitom týká i pacientů, kteří kvůli hepatitidě C transplantaci jater už podstoupili – pokud totiž choroba není vyléčena, začne likvidovat i nová játra.
Šťastná chvíle nastala i pro Ivanu Vanišovou. Tu lékaři kontaktovali, zda nechce zkusit třetí kolo léčby s tím, že tentokrát půjde o terapii experimentální a bez injekcí interferonu. Ačkoliv totiž pacientka navzdory letité diagnóze neměla cirhózu jater, nemoc u ní způsobovala stálou únavu a bolesti kloubů. „Léčba tentokrát nebyla problém, mohla jsem dokonce sama jet na chatu – předtím jsem vůbec nevyšla z domu. Musela jsem jen myslet na to, kdy si mám vzít jaké léky,“ vypráví Ivana Vanišová, která zanedlouho mohla rodině sdělit, že její nemoc je konečně po desetiletích pryč.
Michaela Koubová
