Osm let po vydání prvního díla, které zpřevracelo představy o jeho záhadném světě, se stal Naoki Higašida uznávaným autorem. Tento mladý Japonec postižený silným autismem změnil osudy mnoha dětí ve světě, které trpí tímto postižením. Protože má potíže s řečí, má před sebou jakousi abecední mřížku v podobě klávesnice, na níž utváří slova a odstavce, a pomalu tak vyjadřuje své myšlenky.
„Nemohu dost dobře vyjádřit své pocity, protože jsem autista, ale dokážu tímto způsobem komunikovat,“ říká ve své kanceláři ve městě Kisarazu jihovýchodně od Tokia. „Slova nejsou jen prostředkem ke komunikaci, jsou to mí přátelé,“ dodává dvaadvacetiletý mladík, u něhož byla choroba zjištěna, když mu bylo pět let. Díky dlouhým hodinám práce s jedním nezdolným profesorem a matkou ale mohl Naoki začít komunikovat s ostatními. Skládá básně, píše povídky a už ve třinácti letech napsal paměti, které vůbec poprvé vypovídají o autismu zevnitř. Zabývá se v nich takovými otázkami, jako proč autisté mluví tak nahlas a tak zvláštně, proč se vyhýbají očnímu kontaktu a zda je pravda, že nesnášejí, aby se jich někdo dotýkal.
„Byl to pro nás téměř zázračný objev,“ svěřuje se britský spisovatel David Mitchell, který má sám autistického chlapce. Knížku objevil díky své japonské manželce. „Přečetli jsme si jednu kapitolu a pomysleli si, že to je přesně to, co náš syn dělá, že to je jako kdyby k nám promlouval,“ říká autor úspěšného románu Atlas mraků.
Překážky v komunikaci
V roce 2013 se Mitchell rozhodl přeložit Naokiho dílko do angličtiny, aby tak zpřístupnil rodičům na celém světě výpověď autisty a umožnil jim lépe pochopit vlastní handicapované dítě a lépe s ním komunikovat. „Než jsem si přečetl, co Naoki napsal, styděl jsem se říci, co si myslím, a zacházel jsem se svým synem jako s porouchaným robotem,“ přiznává Mitchell. „Pak jsem si říkal, že to není můj syn, kdo má problém, ale že jde pouze o neschopnost vyjádřit, co se děje v jeho duši, která je bohatá a hravá, ale jaksi uvězněná. Naoki není žádný guru ani svatý, ale ví toho hodně o světě v mozku autisty a boří klišé rozšířená o tomto handicapu,“ říká.
Dozvíme se také, že autisté mají velmi rádi společnost lidí, ale že jim nechtějí dělat problémy a znepokojovat je. Proto mají tendenci před nimi utíkat. „Podivné zvuky vycházející z mých úst často působí, že se mi chce zemřít hanbou,“ svěřuje se mladý Japonec, který považuje za nesnesitelné pomyšlení, že „náš život je pro ostatní těžkým břemenem“.
Knížka Naokiho Higašidy byla přeložena do 12 jazyků a vydána ve 20 zemích. On sám napsal 18 dalších dílek, bloguje a pravidelně píše pro japonské vydání magazínu The Big Issue, které prodávají bezdomovci.
Psychiatr Toširo Sugijama jeho talent oceňuje. „Je schopen mluvit jménem jiných autistů. Jeho práce otevírá společnosti okénko do světa autismu,“ citovala jej agentura AFP.
Autismus postihuje podle expertů jedno procento novorozenců. Přesné příčiny vzniku choroby jsou záhadou, studie naznačují genetický a environmentální vliv.
Naokiho matka Miki jeho postižením dlouho trpěla. „Chtěla jsem ho donutit, aby byl jako ostatní děti. Přestala jsem ho pak ale s ostatními srovnávat. Jsem šťastná, že si v psaní našel vlastní svět,“ říká.
-čtk-
