Podle vládního návrhu novely zákona č. 218/2000 Sb. o rozpočtových pravidlech by zdravotní pojišťovny měly povinnost převést své bankovní účty k České národní bance. Jde o návrh z dílny ministerstva financí, o kterém jako první informoval Zdravotnický deník. Ministerstvo svůj záměr zdůvodňuje tím, že zdravotní pojišťovny hospodaří s veřejnými prostředky, a tak by měly své bankovní účty mít vedeny u ČNB stejně, jako státní instituce. S veřejnými prostředky ale hospodaří také soukromí lékaři, kteří mají uzavřené smlouvy se zdravotními pojišťovnami. Bude tedy stát nutit i je, aby měli bankovní účet u ČNB?
Zdravotní pojišťovny například přijdou na úrocích podle odhadů o 131 milionů korun, tedy o přibližně o jednu třetinu z celkových příjmů do fondů prevence. Dále to přinese náklady, které souvisí pouze se samotným převedením účtů ze stávajících bankovních ústavu k naší centrální bance. Pojišťovny o změně budou muset také informovat své klienty, což odhadem bude stát dalších 50 milionů. Nehledě na to, že náklady to bude znamenat také pro pojištěnce.
Za co, pane ministře, za co?
Zajímavější je podívat se na důvody, které mohou k této snaze ministerstvo financí vést. Existují přinejmenším dva:
- Andrej Babiš tak dostane pod svůj drobnohled finanční toky ve zdravotnictví,
- Andrej Babiš tím chce zlepšit likviditu státních financí.
Důvod první nemusí být tak podstatný, neboť ministr Babiš se do finančních karet prakticky všech subjektů, které mají bankovní účet, může podívat již nyní prostřednictvím Finančního a analytického útvaru. Ano, to je ten FAÚ, kterým ráda, nikoli však planě, straší opozice. Daleko důležitější je tedy důvod druhý.
Stát může využít financí zdravotních pojišťoven ke zlepšení řízení své likvidity. Je poměrně známé, že na účtech zdravotních pojišťoven leží průběžně přibližně 20 miliard korun, se kterými dnes mohou zacházet v podstatě libovolně. Důležité je pouze to, aby v daný okamžik měly na svých účtech dostatečné množství peněz pro průběžné proplácení svých závazků (například plateb za jim vyúčtované zdravotnické úkony). Je to podobné, jako když očekáváte, že například v červnu musíte ze svého účtu zaplatit pojistku na svůj automobil ve výši 10 tisíc korun. To ovšem neznamená, že těch 10 tisíc musíte mít na bankovním účtu již od ledna. Nyní by s touto rezervou mohl začít disponovat někdo jiný, v případě zdravotních pojišťoven stát. Pro stát by to znamenalo, že si právě o oněch 20 miliard korun půjčí méně na finančních trzích, a ministr Babiš se pak pochlubí, jak (na cizí účet) snížil státní dluh. Fakticky by ho však nesnížil, pouze by mírně snížil tempo jeho růstu. Šlo by vlastně pouze o jistý účetní trik. Podobný trik, který ministr Babiš provedl již v loňském roce, kdy snížil rezervy pro umořování státního dluhu o 50 miliard korun.
I kdyby se díky zmíněným 20 miliardám podařilo něco málo (a v dnešní době nízkých úrokových sazeb opravdu velmi málo) ušetřit na úrocích ze státního dluhu, hrozí zde nebezpečí, že by podobný postup vytvořil precedens, který by se za pár měsíců mohl rozšířit i na další sféru, možná i soukromou. Navrhované opatření velmi nápadně připomíná Vládní nařízení č. 100/1966 Sb. o plánovitém řízení národního hospodářství, které ukládalo povinnost podnikům odvádět „odvody z odpisů základních prostředků“. Tímto opatřením si tehdejší vláda opatřovala dodatečné zdroje pro státní rozpočet, což se ovšem tragicky odráželo na investiční (ne)schopnosti státních podniků, které často ještě v 80. letech používaly kapitálové vybavení z první republiky.
Je třeba zde zdůraznit, že Česká národní banka plní roli centrální banky, která je ve standardních demokratických zemích s tržní ekonomikou a právním státem ukotvena tak, aby prováděla monetární politiku státu, dohlížela na bankovní sektor a regulovala jej. V žádném případě nelze centrální banku chápat jako jakousi superbanku, která má za úkol centralizovat peněžní toky všech institucí, které hospodaří s veřejnými penězi. Mimochodem, obce také mají své bankovní účty vedeny u soukromých bank.
Petr Musil
Článek vyšel na našem sesterském webu Ekonomický deník
