Malé velké zprávy o ebole, makacích, vojácích a dalším živočišstvu
Malý krůček pro makaky. Jiné vzpomínky. Pěna pro zraněné vojáky. Opatrně s optimismem v medicíně.
Mohlo by vás zajímat
Zkušební dávka nového léku proti ebole u makaků zabrala
Američtí vědci z University of Wisconsin–Madison vyvinuli novou vakcínu, která pracuje s celým deaktivovaným virem. Díky tomu dokáže ochránit hostitelský imunitní systém před všemi virovými proteiny a geny.
“Pokud jde o účinnost, poskytuje vynikající ochranu,“ uvedl vedoucí výzkumného týmu Jošihiro Kawaoka, profesor patobiologických věd na fakultě veterinárního lékařství na University of Wisconsin–Madison. Nová vakcína byla s úspěchem otestována na makacích jávských, kteří jsou velice citliví na ebolu. Ebola je jednou z nejnebezpečnějších chorob na světě. Je vysoce nakažlivá a může zabít až 90 % nemocných. V zasažených komunitách vyvolává hrůzu a paniku. V současnosti zasahují i proti epidemii na západě v Afriky, která propukla v Guineji, Sierra Leone a Libérii. Na místě mají nyní desítky zahraničních a stovky místních spolupracovníků, kteří se starají o léčbu nemocných, identifikaci a kontrolu lidí, kteří s nimi přišli do styku, stejně jako o osvětu o nemoci, možnostech ochrany a potřebě včasného vyhledání zdravotnické pomoci. Více si o ebole můžete přečíst v článcích Zdravotnického deníku ZDE.
Přepsat vzpomínky je možné, zatím u myší
Francouzským vědcům pod vedením Karima Benchenanea z pařížské Ecole Supérieure de Physique et de Chimie Industrielles se podařilo přenést do mozku myši abstraktní vzpomínku, na jejímž základě zamířila v kleci na konkrétní místo, kde jí, jak se domnívala, čekala odměna.
Vědci využili toho, že mozek během spánku nezahálí, ale zrychleně si opakuje informace, které nasbíral během dne, což je důležité pro jejich zapamatování si. Elektrickým impulsem stimulovali její centrum libých pocitů ve chvíli, kdy myslela na konkrétní místo, takže se příjemný pocit spojil s konkrétním místem.
Není to jediný výzkum z poslední doby týkající se přepisování vzpomínek. Podle Jasona Chana z Iowa State University lze provést změnu vzpomínek jednoduchým postupem: Nejdříve vzpomínku u člověka takzvaně reaktivujete – jejím vyvoláním, třeba zavedením hovoru na související téma. Tím se stane znovu tvárnou. Následně mu předáte protichůdné informace, což způsobí, že si onu vzpomínku v budoucnu vyvolá daleko obtížněji.
Chan mimo jiné testoval, jaký časový odstup může být mezi vyvoláním a přepsáním vzpomínky. Ukázalo se, že bezprostředně po vyvolání je vzpomínka velmi náchylná pro modifikaci, naopak po 48 hodinách je už dodání nových informací bez efektu. Doba, po kterou dodané informace mohou dříve vyvolanou vzpomínku změnit, je prý asi 6 hodin. Jakmile tato doba uplyne, nová související informace už na původní vzpomínku nemá efekt.
Dobrá zpráva pro globální kanónfutr
Vědecký tým Arsenal Clinic ve spolupráci s organizací DARPA vyvinul pěnu, která dokáže zastavit vnitřní krvácení na více než hodinu.
Vědci při výrobě použili dva různé kapalné polymery. Při jejich kontaktu dochází k silné reakci a vytvoří se pěna. Výsledná hmota má 30násobně větší objem než původní složky, takže i malé množství vpravené do břišní dutiny může bezpečně pokrýt veškerý prostor, kde by mohla unikat krev. Hmota je však lehká a odolná. Dokonale navíc opisuje tvar vnitřních orgánů, takže nedojde k jejich nepřirozenému stlačení či dalšímu poškození. Pěna je zatím vhodná jen k použití při krvácení do břišní dutiny.
Vědci testovali vlastnosti speciální pěny na prasatech. Aplikovali jehlou oba polymery, které se v břišní dutině spojily a reagovaly. Pěna se šířila proti proudící krvi a během velmi krátké doby zastavila krvácení. Pěna následně ztuhla a vytvořila pevný blok, aby se dala lékaři snadno vyjmout z pacientova těla. Podle vědců se to chirurgům podařilo během jediné minuty. Podle výsledků testů se navíc zjistilo, že pěna snižuje ztrátu krve až šestinásobně a doba zastavení krvácení přesahuje jednu hodinu. Procento zachráněných zvířat se tak zvedlo na 72 procent.
Použití pěny je zatím cíleno především do bojových linií, kde se vojáci velmi často potýkají s vnitřním krvácením. Na těchto místech je velmi obtížná rychlá evakuace zraněných a mnoha vojákům již lékaři tedy nedokážou pomoci. Pěna by tak mohla být použita jako okamžitá první pomoc, díky které by měli lékaři čas přesunout pacienty do bezpečí. Do budoucna by se však mělo použití rozšířit i na civilní obyvatelstvo.
Při zveřejnění této studie se objevilo několik obav týkajících se aplikace. Především zda samotná aplikace nemůže být pro zraněného příliš bolestivá, když se hmota rozšiřuje břišní dutinou. A zda nebude vyvíjet přílišný tlak na bránici. Pravdou však je, že i dnes existuje několik velmi bolestivých lékařských zákroků, které byly schváleny, díky své účinnosti a potřebnosti. Pěna by podle vědců navíc měla být velmi lehká a tvarovatelná, takže by obavy z tlaku na bránici neměly být opodstatněné.
Kdyby byly všechny dobré zprávy z medicíny dobré… ale nejsou
Gary Schwitzer z University of Minnesota představil v časopise PLoS Medicine úroveň popularizace medicíny v USA. Výsledek je neradostný a vcelku odpovídá obrázku, který si o všech těch “přelomových výzkumech” myslí autor tohoto digestu.
Závažné chyby a nepřesnosti se vyskytují až ve třech čtvrtinách všech zpráv. Jen necelá čtvrtina zpráv referuje o tom, jak je nový léčebný postup, test nebo samotný lék drahý. Velmi skoupé jsou zprávy na detailnější informace o přínosech léčby. Jen v každé třetí zprávě jsou uvedena i možná rizika. Velmi málo referují novináři o alternativách nového léčebného postupu, testu nebo léku. Zhruba v polovině zpráv není uvedeno, kdo výzkum financoval, a zda hrozí, že za výzkumem dokazujícím přínos určitého léku nestojí jeho výrobce.
Důvody podobných nepřesností jsou někdy vysvětlovány komplotem vědců s novináři. Žurnalista potřebuje svou senzaci a vědec získává dojem, že mu trocha slávy neuškodí. Lékaři a novináři však mají jasně vymezená pravidla profesionální etiky a to by mělo podobným excesům zabránit. Novináři se o to snaží. Pokud dostali od odborníků hodnocení svých článků a zpráv, stavěli se k němu v drtivé většině pozitivně. To platilo i v případech, kdy odborníci vytýkali novinářům závažné chyby.
Kde tedy dochází k tak masovému zkreslování skutečnosti? Ukazuje se, že se za většinou nepřesných či neúplných informací skrývá tlak, jenž vyvíjejí na novináře manažeři a vedoucí redaktoři. Ti nedopřávají řadovým žurnalistům dostatek času na to, aby se s problematikou důkladněji seznámili. Navíc dávají zprávám o vědě a medicíně jen malý prostor. Některá zpravodajství si zakládají na nabídce „minutek o medicíně“ nebo „krátkých zpráv z vědy“. Takové „stručné a přehledné“ informace dopadají při hodnocení bezkonkurenčně nejhůř. Novináři jsou nuceni je doslova chrlit. Přitom vynechávají ze práv tolik podstatného, že objektivní informování prakticky nepřipadá do úvahy.
„Když nemají sdělovací prostředky pro zpracování zprávy dost času a pro její zveřejnění dost místa, pak je lepší, když o ní vůbec neinformují. Neúplné zprávy vytržené z kontextu mohou u veřejnosti napáchat největší škody. Lidé mohou být oklamáni, vystrašeni. Pod vlivem takové zprávy se mohou rozhodnout pro naprosto chybný životní krok,“ konstatuje Schwitzer.
Ondřej Fér, Ekonomický deník
Tomáš Cikrt
