Nemocnice se za posledních sto let proměnily k nepoznání. Dříve žily z darů a poskytovaly levnou péči a útěchu. Dnes jsou součástí zdravotnického byznysu a točí se v nich velké peníze. Pokud mají být v neziskovém režimu, musí být velmi dobře nastaven, což není vůbec jednoduché. Pokus ministerstva zdravotnictví se zatím jeví jako poněkud rozpačitý. Zejména proto, že zakládá nerovnost právních forem ve vztahu k úhradám. Ilustrační foto: Flickr

Ministerstvo vypustilo testovací balónek zákona o neziskových nemocnicích

Má to být jeden z nejdůležitějších zákonů, které bude vládě a následně parlamentu předkládat ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček. Norma, která se stala ikonou předvolebních slibů ČSSD. Nyní se zdá, že bude tvrdším oříškem, než se původně zdálo. Na veřejnost se dostal první návrh zákona o neziskových nemocnicích. Jenže on to vlastně není návrh zákona, dokonce ani jeho věcný záměr. Jsou to teze, bez bližšího vysvětlení. Naznačují možná úskalí zákona a vyvolávájí otázku: stihne ministr předložit kabinetu paragrafové znění zákona do června letošního roku, jak předpokládá legislativní plán vlády?

 

Nejistý je už samotný název zákona. Až dosud se vždy hovořilo zjednodušeně o neziskových nemocnicích, případně o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních. Ostatně pod tímto složitějším názvem vznikl zákon, který kdysi prosadil ministr David Rath. Poté, co ústavní soud zrušil jeho klíčové paragrafy a učinil z něj ryze dobrovolnou záležitost, zákon zůstal nenaplněn. Nemocnice o tento status, respektive tak jak byl poněkud nešťastně napsán, nestály (pomiňme následné snahy Davida Ratha, už jako hejtmana Středočeského kraje dostat tamní nemocnice do režimu zákona a spor s pravicovými ministry zdravotnictví, kteří mu v tom bránili).

Nový pojem: Veřejná zdravotnická organizace

Legislativní plán vlády hovoří o „Návrhu zákona o veřejných neziskových poskytovatelích lůžkové zdravotní péče.“ A konečně materiál, který se tento týden objevil mezi odbornou veřejností, nese název „Teze návrhu zákona o veřejných zdravotnických organizacích.“ Podle informací Zdravotnického deníku jsou tyto teze určeny odborům a unii zaměstnavatelských svazů, jimž byly slíbeny při jednání tripartity. Kolují však dnes už na mnoha dalších místech a lze očekávat, že se ministerstvu vrátí sprška připomínek. Stále však nejde o standardní materiál a běžné připomínkové řízení. Vypadá to tedy na pokusný balónek, po němž bude následovat běžný legislativní proces. Času však není nazbyt, vezmeme-li v úvahu, že by – kromě řádného připomínkového řízení a jeho vypořádání – měla zákon posoudit legislativní rada vlády. A to za předpokladu, že je vlastně už napsaný v paragrafovém znění a teze představují jenom jakýsi informativní výtah. Dva měsíce na potenciálně kontroverzní zákon jsou každopádně šibeniční.

Daňové úlevy a jistota úhrad, ale ne pro všechny

Veřejná zdravotnická organizace (VZO) bude podle představy ministerstva zdravotnictví právnickou osobou, jejíž hlavní činností nebude podnikání, ale služba obecného hospodářského zájmu. Bude zvýhodněna proti ostatním právním formám zdravotnických zařízení dvojím způsobem. Za prvé její příjmy plynoucí z hlavní činnosti budou osvobozeny od daně z příjmů (a zároveň budou posouzeny další možnosti osvobození od daňové povinnosti). Za druhé zdravotní pojišťovny budou mít povinnost uzavřít s VZO smlouvu o poskytování a úhradě hrazených zdravotních služeb z veřejného zdravotního pojištění.

V další tezi se ovšem praví, že zakladatelem VZO může být stát, nebo územní samosprávný celek (kraj, obec). Z toho ovšem plyne, že na novou právní formu nemůže dosáhnout jiný provozovatel, například ani církev. A to bude asi nejproblematičtější prvek celého zákona. Daňové úlevy a automatický přístup k penězům ze zdravotního pojištění budou garantovány pouze státním a samosprávným organizacím. Ministerstvo si tím zadělává na humbuk při projednávání zákona i na případné stížnosti na nedovolenou podporu k evropským institucím, pokud by v takové podobě prošel.

Rozhodující slovo má ve VZO zakladatel.  Zakládá, ruší, slučuje nebo rozděluje VZO. A také jmenuje a odvolává ředitele a členy správní rady. Správní rada je „kontrolním“ orgánem, k některým rozhodnutím je třeba jejího souhlasu. „Členové správní rady, kteří způsobili VZO porušením právních povinností při výkonu působnosti správní rady škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně, a to v celém rozsahu způsobené škody,“ píše se v tezích.

Za závazky ručí zakladatel. „VZO sestavuje vyrovnaný rozpočet na kalendářní rok, a to s přihlédnutím k případné ztrátě za minulý rok,“ píše se doslova v materiálu. VZO má využívat zisk po zdanění nejprve k úhradě případné ztráty z minulých období a dále k podpoře hlavní činnosti.

Osobní příplatky 200 procent

VZO je povinna podrobovat se hodnocení kvality a bezpečí poskytovaných zdravotních služeb podle § 98 a násl. zákona o zdravotních službách (tzv. externí hodnocení). Měla by spolupracovat s vysokými školami i dalšími typy škol. Za tímto účelem uzavře s příslušnou školou smlouvu. Tímto způsobem budou patrně řešeny fakultní nemocnice.

Na odměňování zaměstnanců se použijí ustanovení zákoníku práce o platu. „Zaměstnavatel bude moci poskytnout zaměstnancům zařazeným do 10 až 16 platové třídy osobní příplatek až do výše 200 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě, do které je zaměstnanec zařazen (podle stávající právní úpravy je výše příplatku omezena na 100 %),“ slibuje ministerstvo zdravotnictví ve svých tezích a zároveň připouští, že „zaměstnavatel bude moci sjednávat se zaměstnanci smluvní plat tak, jak to bylo možné do 1. ledna 2015, tj. do nabytí účinnosti novely zákoníku práce.“

Materiál ministerstva zdravotnictví neobsahuje žádné vyčíslení nákladů souvisejících s uvedením nového zákona do praxe.

Tomáš Cikrt