V Mnichově neumějí léčit děti a mají zastaralé vybavení – tak by se dala shrnout měsíc stará tisková zpráva pražského protonového centra. Jak Zdravotnický deník záhy ověřil mezi českými odborníky, tvrzení se nezakládalo na pravdě (více se dočtete zde). Nyní se navíc ozvalo i samotné mnichovské centrum. Ohrazení, které má naše redakce k dispozici, přitom paradoxně sepsal bývalý ředitel pražského PTC Manfred Herbst.
„Protonové centrum v Mnichově je popsané jako centrum, které má zastaralé vybavení. To není tak docela pravda. S léčbou jsme začali v roce 2009 a v té době jsme měli vybavení na světové úrovni s nejlepší a vysoce propracovanou technologií. A to se nezměnilo, protože v této oblasti nedošlo v poslední době k dramatickému vývoji,“ píše profesor Herbst, který od působil jako ředitel pro zdravotní péči v mnichovském Rinecker Proton Therapy Center od jeho otevření a v roce 2012 pak nastoupil na stejnou pozici v Praze. Loni z postu odešel a vrátil se do Mnichova.
Podle Manfreda Herbsta mnichovské centrum dosud odléčilo více než 2500 pacientů. „Máme tedy mnoho klinických zkušeností. Jen během posledních dvou let jsme léčili přibližně 80 dětských pacientů – ať už z naší země, nebo ze zahraničí,“ dodává Herbst.
Kromě toho, že PTC v Praze označilo mnichovské centrum za deset let starý prototyp, který neumí léčit žádné diagnózy dětského věku, lhalo také ohledně toho, že v Mnichově odmítají pacienty. „Když se pojištěnec VZP zajímá o protonovou léčbu ve vlastní zemi, je VZP striktně odmítnut a pokud jeho ošetřující lékař trvá na protonové léčbě, je pacientovi nabídnuta jako jediná možnost léčba v Mnichově. Pacient absolvuje martýrium schvalování a některý z nich se dozví, že ho mnichovské centrum do léčby nemůže přijmout. A to je i příběh pacientky, která musí podstoupit protonovou léčbu v Praze. Přesto, že její ošetřující lékař jí doporučil léčbu v Praze, VZP její dokumentaci poslala do Mnichova, ten pacientku odmítl a její rodina se v zoufalé situaci obrátila na PTC v Praze,“ napsalo pražské centrum v tiskové zprávě.
Jenže podle profesora Herbsta je realita jiná. „Pacienty neodmítáme. K tomuto kroku dochází pouze tehdy, když jsou jasné kontraindikace, např. když jsou chemoterapie nebo operace indikovány před radioterapií. Rozhodnuto je ale vždy po dohodě s kolegy, kteří pacienty na léčbu poslali. V některých případech radioterapie předcházela a schopnost zdravé tkáně snášet léčbu je vyčerpaná. V těchto případech nebo v případech, kdy nádor je v příliš pokročilém stadiu, nemá význam znovu radioterapii podstupovat,“ vysvětluje profesor Herbst s tím, že pokud jsou předem zaslány všechny potřebné dokumenty, vydává se rozhodnutí o léčbě během dvou až tří dnů.
Pražské protonové centrum vede už několik let spor s VZP. PTC totiž usilovalo o uznání smlouvy o smlouvě budoucí (uzavřenou v roce 2006 tehdejším nuceným správcem Antonínem Pečenkou, který později do PTC nastoupil jako projektový manažer). Ta měla centru zajišťovat po dobu 15 let 1600 pacientů ročně (přestože se onkologové shodují, že se léčba hodí jen pro desítky nemocných) s úhradou jedné miliardy korun za rok. Loni rozhodčí soud rozhodl, že je smlouva neplatná. VZP i nadále s centrem jedná o uzavření smlouvy, kterou ovšem limitovala 50 miliony korun ročně.
V současnosti jsou pacienti VZP posíláni do Mnichova i do Prahy. PTC ovšem loni na podzim jednostranně zvýšilo ceny, takže požaduje za jednu frakci 55 tisíc korun za dítě a 39 tisíc za dospělého. Oproti tomu v Mnichově platí pojišťovna balíčkovou cenu, která činí v přepočtu 550 tisíc korun bez ohledu na věk pacienta či počet ozařování. „Co se týká nákladů, ty jsou shodné a fixní pro všechny zahraniční evropské pacienty. Za poskytnutou léčbu nejsou obvykle vyžadovány žádné dodatečné náklady. Ty jsou vyžadovány u některých pacientů, například u dětí, které musí zůstat v nemocnici,“ doplňuje k ceně léčby Herbst.
-mk-
