Na stárnutí populace nejsme v Česku připraveni, pomohla by komunitní sestra?
V roce 2060 bude jedna třetina všech obyvatel ČR starší 65 let. Kvalitní služby pro seniory nelze zajistit bez úzké spolupráce sociální a zdravotní péče. Tato provázanost však v Česku stále chybí. Odborníci se shodují, že ke zlepšení situace je zapotřebí i vstřícnější nahlížení na lidi s omezenou soběstačností, seniory a handicapované. Také mají za to, že je třeba zachytit problém starých lidí včas a tak zabránit jejich zbytečné „institucionalizaci“. Pomoci by v tom mohla po britském vzoru tzv. komunitní sestra.
Stále častější požadavek ze strany seniorů zní, zůstat co nejdéle doma. Naše společnost je však orientovaná převážně na ústavní péči. A to, i když si devět z deseti seniorů přeje zemřít doma. Ve skutečnosti jich 9 z 10 umírá právě v některé z institucí.
Odborníci se shodují, že situaci je nutné změnit zejména v oblasti poskytování terénní péče, hospiců či domácí hospicové péče. Kvalita společnosti se měří i podle toho, jak se chová ke svým seniorům. Jednou z cest, jak pomoci současný stav zlepšit, je posílení role samosprávy v oblasti koordinace sociálních a zdravotních služeb a zlepšení edukace mladé generace. Tato problematika byla diskutována na konferenci s názvem Podmínky pro rozvoj integrovaných sociálních a zdravotních služeb v obcích, pořádané Institutem důstojného stárnutí Diakonie Českobratrské církve evangelické pod záštitou výboru pro sociální politiku.
Mohlo by vás zajímat
Právě podpoře rozvoje komunitních zdravotně-sociálních služeb se dlouhodobě věnuje Diakonie, jejíž projekt je zaměřen na vytvoření uceleného systému podpory a vzniku komunitních služeb pro seniory a osoby se zdravotním znevýhodněním zejména v oblasti geriatrické a paliativní péče.
Je třeba jednat
Péče o seniory je vesměs považována za rodinnou povinnost spíše než za závazek státu, i proto pomoc a péče o seniory vypadá v různých zemích velmi odlišně. Základní potřeby starších lidí jsou však všude stejné, patří k nim nezávislost, soběstačnost, neméně důležitým prvkem pro podporu jejich zdraví je i prevence osamělosti a izolace. Podle zkušeností není pravda, že se rodiny nechtějí o své členy starat a že je odkládají do institucí. Mnohem častěji rodiny pečovat chtějí, ale nevědí jak, nebo nemají reálné možnosti.
S rostoucím průměrným věkem počet seniorů narůstá, přibývá i počet křehkých a dlouhodobě nemocných seniorů se sníženou soběstačností a zdravotním postižením. Dnes má například více než třetina osob nad 75 let nějaký druh postižení a více než 20 proicent z nich se musí vyrovnat se závažným omezením. Ačkoli se o tomto jevu mluví několik desetiletí, zdá se, že společnost je tím nyní zaskočena. Například posledních téměř 10 let se jedná o podpoře neformální péče v terénní oblasti. V praxi se ale zatím stále nic neděje.
Jak se shodují odborníci, z pohledu na demografický vývoj je zřejmé, že času moc není a je zapotřebí jednat rychle. „Demografický vývoj ukazuje, že v roce 2060 bude v ČR přes 3 miliony lidí starších 65 let, což je jedna třetina z celkového počtu obyvatel. Lidí ve věku nad 85 let je nyní asi 200 000, v roce 2060 jich bude téměř 800 000,“ uvádí Radka Soukupová, ředitelka odboru sociálního začleňování ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV).
Podle odborníků je největším nedostatkem současného systému nepropojenost zdravotnických a sociálních služeb, roztříštěnost služeb, nízká informovanost o dostupných službách a nedostatek mobilních a terénních služeb.
Národní plán na podporu zdravého stárnutí
„Stářím se na našem ministerstvu zabýváme poměrně důkladně. Klademe si otázku, jak nejlépe provázat státní politiku s místní samosprávou. Existují obce, někde i kraje, které tuto oblast považují za nesmírně důležitou, ale i ty, kde tato oblast selhává. Neexistuje však žádný koordinovaný rámec mezi ministerstvem, kraji a obcemi, což bychom rádi změnili,“ vysvětluje Radka Soukupová.
Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí je základní strategií, snažící se pomoci seniorům. Jeho snahou je podporovat samosprávy, státní správu a propojenost mezi resorty v rámci vybudování pozitivní ho obrazu stárnutí. Tento dokument byl v březnu schválen vládou a nastavuje základní rámec pro tuto oblast v ČR.
Národní akční plán má osm stěžejních oblastí, patří sem například ochrana práv starších osob, celoživotní učení, zaměstnávání starších pracovníků a seniorů, dobrovolnictví, zdravé stárnutí a péče o seniory s omezenou soběstačností. Jeho součástí je i projekt určující, jak s plánem mohou jednotlivé samosprávy pracovat a jak jej využívat. Ze státních zdrojů bylo pro tento plán schváleno ročně 20 milionů, měl by vzniknout i nový dotační program, do něhož se mohou samosprávy se svými projekty hlásit.
Klíčová je role samosprávy
“Zdravotní a sociální péče se od sebe oddělovat nedá. Za posledních 20 let se o této problematice bavíme, ale bohužel jsme nepokročili tam, kam by bylo třeba,“ říká náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Iva Merhautová. Jak ale dodává, od loňského roku pracuje meziresortní skupina zabývající se problematikou dlouhodobé péče, v níž jsou kromě ministerstva zdravotnictví a sociálních věcí zastoupeny kraje, poskytovatelé, odbory a profesní organizace. V současné době jsou přijaty varianty řešení, které by měly být prezentovány v květnu. Materiál obsahuje jak krátkodobá, střednědobá i dlouhodobá řešení. K dlouhodobým pak patří zejména nový návrh zákona o zdravotně sociální péči.
Touto problematikou se zabývají i v rámci Rady vlády pro seniory a stárnutí populace čtyři pracovní skupiny: skupina na ochranu práv seniorů, podporu zaměstnávání, podporu vzdělávání a podporu rozvoje služeb pro seniory. Další iniciativou v tomto rámci je Národní plán Alzheimer či Národní plán podpory občanů se zdravotním postižením. Například v rámci tohoto programu má obec možnost žádat o dotaci v rámci programu mobility na bezbariérové přístupy do lékáren či zdravotnických zařízení a ulehčit tak seniorům přístup ke zdravotní péči.
Na pomoc obcím vydalo ministerstvo zdravotnictví ve spolupráci s Fakultou humanitních studií Bedekr aktivního stárnutí, který by neměl chybět žádné obci. Jsou v něm jednak shrnuty dosavadní poznatky, ale hlavně jde o pomůcku pro obce, města a jejich občany, jak podporovat aktivní a zdravý život starších občanů tak, aby mohli zůstat ve svém prostředí. Obcím pomáhá v oblasti zdravotní péče, sociálních služeb, trávení volného času, vztahů mezi generacemi či dobrovolnictví.
Institut komunitní sestry
Velký význam by podle odborníků mělo zavedení institutu komunitní sestry do praxe. Právě komunitní sestra, jako zaměstnanec obecního úřadu, by mohla být obci zodpovědná za přehled o úrovni, dostupnosti, ucelené zdravotně sociální i další podpoře lidí s omezenou soběstačností, za vedení agendy, přehled o klientech, za komplexní a kompletní poradenství. Fungování district/ community nurse má například dlouhou a osvědčenou tradici ve Velké Británii.
„Z hlediska vzdělání je komunitní sestra zdravotnický pracovník s vyšší kvalifikací, který může samostatně poskytovat, organizovat a metodicky řídit ošetřovatelskou péči, včetně vysoce specializované ošetřovatelské péče, podílet se na preventivní, léčebné, diagnostické, rehabilitační, neodkladné nebo dispenzární péči o jednotlivce a skupiny osob ve vlastním sociálním prostředí,“ uvádí geriatr a gerontolog MUDr. Zdeněk Kalvach, který se této problematice podrobně věnuje v publikaci Podpora rozvoje komunitního systému integrovaných podpůrných služeb.
Cílem všech současných odborných aktivit je vytvořit fungující rámec zdravého stárnutí, který by pro seniory otevřel možnost dostatku ucelených informací, delší samostatný život, rozšíření nezávislosti, participování na životě společnosti a důstojného stárnutí. Jak ale odborníci podotýkají, každý musí začít sám u sebe, od dětství je třeba budovat vědomí, že je člověk zodpovědný za vlastní osud a včas myslet například na vhodné bydlení, snažit se být co nejdéle aktivní, ale naučit se i pokoře a umět přijmout případné narůstající množství péče.
Zdena Kolářová
Tomáš Cikrt
