O užitečnosti moru a další malé velké zprávy
Mor coby neviditelná ruka pokroku. Komáři a lidské geny. Smartphony skoro horší cigaret. Pavoučí jed coby lék proti bolesti.
Mohlo by vás zajímat
Koho mor nezabije, tomu vylepší život
Analýza kostí z londýnských hřbitovů prokázala, že se díky morovým epidemiím ve středověku zvýšila kvalita života přeživších a snížilo se riziko úmrtí ve všech věkových skupinách.
Zatímco ve stoletích před vypuknutím moru se sedmdesátky dožívala pouhá desetina populace, po této epidemii již to bylo více než 20 procent. „Jedná se o důkaz toho, že se u přeživších stalo něco velmi důležitého,“ uvedla spoluautorka studie Sharon Dewitteová, biologická antropoložka na University of South Carolina. Aby odhadla věkové rozpětí, počet narozených a příčinu smrti středověkých Londýňanů žijících před epidemií a po ní, analyzovala 463 kosterních pozůstatků ze tří pohřebišť datovaných do 11. a 12 století.
I když se název mor v minulosti přeneseně používal obecně pro různé infekční nemoci, které způsobovaly epidemie s vážnými důsledky pro obyvatelstvo, ve skutečnosti se jedná o závažné infekční onemocnění způsobené bakterií Yersinia pestis. Tato bakterie přežívá v trávicím traktu krysí blechy. V minulosti proběhlo v Evropě několik morových epidemií, nejničivější z nich byla epidemie v polovině 14. století, která vyhubila až polovinu tehdejšího obyvatelstva Evropy. Další morové epidemie se pak tady vyskytly v 17. a v 18. století, a v každé z nich padly za oběť řádově statisíce lidí. Z tohoto období pocházejí také morové sloupy, které dali obyvatelé postavit jako díkuvzdání Bohu za konec epidemie onemocnění.
V současnosti se mor vyskytuje pouze v několika endemických oblastech, kde se zdržují jeho přírodní přenašeči – potkany a krysy. Jsou to hlavně oblasti stepí a lesů, přičemž se vyskytuje se jak v tropickém, tak i ve studeném pásmu. Lidská onemocnění jsou sporadická, nahlášeny byli případy ze severní Afriky, Indie, Mongolska, Jižní Sibiře, ale i Spojených států. Naposledy svět vyděsila madagaskarská morová epidemie z února letošního roku.
Někteří lidé mají gen, který “chutná” komárům
Výzkumníci London School of Hygiene & Tropical Medicine zjistili, že chutnost pro komáry mají lidé zakódovanou v genech a že nejspíš souvisí s regulací tělesného pachu.
Vědci podle Live Science oslovili dvojice žen – dvojčat, z nich 18 jednovaječných a 19 dvojvaječných a vystavili je komářím štípancům. Kousance obstarali komáři Aedes aegypti, kteří přenášejí horečku dengue a mnoho dalších nepříjemných infekcí.
Po sérii experimentů vyšlo najevo, že jednovaječná dvojčata jsou si v přitažlivosti pro komáry navzájem podobnější. Dědičnost toho znaku činí 83 procent a podobá se tudíž dědičnosti výšky nebo IQ. Přitažlivost pro komáry máme v genech.
Komáři nahánějí strach coby přenašeči množství závažných chorob. Po probodnutí kůže totiž samička komára do rány vstříkne do krve sliny, které omezují srážlivost krve. Zároveň působí jako analgetikum, aby postižený tvor nevnímal bodnutí a nebránil se. Právě touto cestou se do těla zvířete či člověka dostanou choroboplodné zárodky. Nejvýznamnější z nich je malárie, kterou způsobují zimničky – parazitičtí prvoci rodu Plasmodium. Na lidi je přenášejí výhradně komáři rodu Anopheles, celkem asi 30–40 druhů z 200 tohoto rodu.
Jako přenašeči chorob mohou sloužit i jiné rody, například ptačí malárii běžně přenášejí komáři rodu Culex. Komár Aedes aegypti je hlavním vektorem arboviru žluté zimnice a dalších horečnatých onemocnění. Některé druhy komárů vyskytující se i v Česku mohou pasivně přenášet lymeskou borreliózu. Pasivní přenos znamená, že původce nemoci se v těle komára nemnoží, pouze byl přenesen s čerstvou krví, která komárovi ulpěla na sosáku a na těle. Komár záplavový zase přenáší virus Ťahyňa, který způsobuje valtickou horečku. Nebyl zaznamenán žádný případ přenosu viru HIV komáry – toliko k dobrým zprávám.
Používání chytrého telefonu je návykové jako cigarety
Vědci univerzity v Bonnu zjistili, že chytré telefony mohou vyvolávat stejnou závislost jako kouření. Ohroženi přitom nejsou pouze mladí lidé, kteří jsou nejčastějšími uživateli smartphonů, ale ve stále větší míře i lidé nad 50 let.
Vědci došli k tomuto závěru na základě sledování návyků stovek tisíc uživatelů. K tomu využili speciální aplikaci Menthal, která monitoruje intenzitu používání smartphonu. Ukázalo se, že uživatelé sahají v průměru po smartphonu, aby napsali zprávu, surfovali po internetu nebo hráli hry, každých 18 minut.
Podobnost mezi kouřením a používáním smartphonu není pouze v chování, ale jde hlouběji. Zapnutí telefonu aktivuje u takto závislé osoby stejné mechanismy jako u kuřáka, který si zapálí cigaretový kouř. Jde ale především o závislost psychickou. Ta je u cigaret popsána zhruba takto: Lidé si kouření cigaret povýšili na rituál. V principu nejde o cigaretu jako takovou, ale o uvolnění se, relaxaci. Cigareta ke kávě, cigareta po jídle, cigareta při čekání, při rozhovoru, při pití alkoholu – tyto rituály se pak donekonečna opakují, až se nakonec stanou těžko postradatelnými.
Pokud chce člověk při psychické závislosti přestat kouřit, musí se na situaci předem připravit a najít si náhradní řešení formou změny denního stereotypu.
Když v předcházejícím odstavci nahradíme cigarety smartphonem, není těžké dospět k názoru, že vědci z Bonnu mají ve svém bádání nejspíš pravdu.
Arachnofobiky to nepotěší, ale pavoučí jed působí proti bolesti
Australští vědci tvrdí, že pavoučí jed může obsahovat látky, které dokáží dlouhodobě tlumit bolest. Během laboratorních testů se jim podařilo získat z jedu sloučeniny, jež blokují protein, který má na starost přenos bolesti do mozku.
VIDEO ke shlédnutí zde: https://vimeo.com/channels/uqvnr/121217408
„Pavouci jed používají k omráčení či usmrcení své kořisti. Jed pracuje na výše zmíněném principu. Jeho složky přeruší přenos signálů mezi nervy a mozkem. Pokud by se podařilo tuto složku jedu izolovat a aplikovat ji cíleně, mohlo by to být řešení pro miliony lidí trpících chronickými bolestmi,“ uvádí vedoucí studie Glenn King z Queenslandské university.
Tým vědců podrobil zkoumání jedy od 206 druhů pavouků. Objevil celkem sedm vhodných sloučenin, přičemž jedna z nich je obzvláště silná a vhodná k dalšímu testování.
Ondřej Fér, Ekonomický deník
Tomáš Cikrt
