Odškodňovací fond pro lidi postižené vedlejšími účinky očkování, informační servery pro veřejnost či intenzivnější příprava mediků v oblasti vakcinace. To jsou některé z bodů, které by podle hlavního hygienika Vladimíra Valenty měly do budoucna zlepšit situaci na poli očkování v ČR. V posledních letech totiž ubývá lidí, kteří využívají dobrovolné hrazené očkování, praktičtí lékaři pro děti a dorost se navíc často setkávají také s tím, že rodiče vakcinaci odmítají nebo ji chtějí v jiném schématu. Důvodem je mimo jiné internetová smršť informací poskytovaných lidmi, kteří očkování vesměs odmítají.
Diskuse týkající se očkování se paradoxně naplno rozjela kvůli novele zákona o ochraně veřejného zdraví, který se problematikou zabývá okrajově a příliš nového do ní nepřináší. Ministerstvo proto dostalo od sněmovního zdravotnického výboru za úkol, aby zřídilo pracovní skupinu, která se bude problémem zabývat. Návrh jejího složení dostal ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček na stůl toto pondělí. Ministerstvo se ovšem očkováním už nějakou dobu zabývá – důvodem je tvorba národního akčního plánu, který má být hotový v polovině letošního roku. Právě v jeho rámci jsou definovány nedostatky současného systému a postup, díky kterému by se měla situace zlepšit.
„Uvědomujeme si, že tu chybí systém odškodňování nežádoucích událostí, je tu nedostatečná interpretace výsledků hlášení nežádoucích událostí po očkování a chybí státní politika v oblasti vakcinace. Proto také provakcinační plán vzniká,“ uvedl na včerejším semináři o očkování v poslanecké sněmovně hygienik Valenta s tím, že na rozdíl od předchozích strategií, které se nepodařilo naplnit, budou tentokrát jasně dané termíny a týmy, které budou na plnění dohlížet.
S čím tedy akční plán přichází? Počítá se s vytvořením informačního serveru pro odborníky týkající se přípravy výukových programů tak, aby se zvýšila informovanost odborné veřejnosti o možnostech očkování. Změnit by se měla také výuka na lékařských fakultách. Dále by měla vzniknout masmediální strategie, jejíž součástí bude interaktivní server pro veřejnost, který by podával informace o rizicích i přínosech očkování.
„Dalším bodem je zavedení funkční specializace ve vakcinologii, protože máme málo odborníků. Není to totiž jednoduchá problematika, kterou lze řešit informacemi vytaženými z Google. Jde o velmi náročný medicínský obor a je potřeba k němu přistupovat na základě evidence-based medicíny a uplatňovat požadavky na tomto základě,“ vysvětluje Vladimír Valenta.
Zlepšit by se mělo také hlášení a monitorování nežádoucích účinků i jejich vyhodnocování lékovým ústavem, měl by vzniknout on-line komunikační systém epidemiologických informací a pravidelně by se měl upgradovat seznam používaných laboratorních metod. Novinkou bude také validní model monitorování proočkovanosti populace. „Model současný vychází z administrativní kontroly u praktických lékařů. Chtěli bychom ve větší míře využít systém zdravotního pojištění, který data má a je schopen je poskytnout v mnohem širší míře, rychleji a objektivněji,“ dodává Valenta. Problém je podle něj také to, že u nás chybí provádění klinických studií ve státním zájmu tak, abychom nebyli odkázáni jen na komerční studie.
Méně antigenů i píchnutí
Pro to, aby se proočkovanost v ČR zvýšila, bude hlavně třeba vysvětlovat problematiku laické veřejnosti a poskytovat jí validní informace, které pomohou vyvrátit mýty, jež kolem očkování panují. „Nikdy jsme netvrdili, že očkování nemá problémy – máme jich celou řadu a problematika není vůbec černobílá. Jsou tu vakcíny s 99 procentní účinností, ale i takové, které ji mají výrazně nižší – např. proti TBC a optimální není ani vakcína proti černému kašli, který se v tuto chvíli stává tikající bombou. Musíme si ale říci, proč tomu tak je – dlouho jsme používali celobuněčnou vakcínu a problémy tu nebyly. Volání po bezpečnosti vedlo k vytvoření bezpečnější, ale méně účinné vakcíny,“ vysvětluje šéf vakcinologické společnosti ČLS JEP Roman Prymula. Snaha o co nejbezpečnější a nejšetrnější očkovací schéma je jasně vidět na proměně očkovacího kalendáře – ještě v roce 2001 v něm bylo 21 aplikovaných vakcín s 3249 antigeny, zatímco nyní je vakcín osm a obsahují 60 antigenů.
Podle Prymuly je určitě potřeba vést o problému diskusi, neměla by se ovšem ubírat směrem, zda je očkování vůbec prospěšné. „Setkáváme se s novodobými mesiáši, kteří tu šíří řadu konspiračních teorií. Nepodceňuji rodiče dětí, na jejich straně bych byl také obezřetný. Po internetu se ale šíří množství zavádějících informace, takže rodič neví, podle čeho se má orientovat. Bylo by proto záhodno, abychom informace objektivizovali. My si občas pleteme demokracii s anarchií. Můžeme diskutovat o tom, zda máme mít očkování povinné či ne, ale o tom, že je dobré, si troufám nediskutovat, na to máme dostatek důkazů,“ podotýká šéf vakcinologů.
Norma bez sankcí nemá smysl. Mělo by jich být ale méně
I odborníci se přitom shodnou na řadě bodů, které požadují lidé usilující o rozvolnění českého systému povinného očkování. Autoři petice, která nedávno dorazila do parlamentu, například požadují vznik státního fondu na odškodnění lidí poškozených vedlejšími účinky očkování. O stejnou věc stojí jak vakcinologové, tak praktičtí lékaři pro děti a dorost. „Již léta se snažíme o zřízení fondu pro odškodnění za nežádoucí účinky, protože to leželo na našich bedrech a museli jsme si zřizovat velmi vysoké pojistky, aby bylo možné odškodnění plnit,“ potvrzuje snahu Ilona Hülleová, šéfka Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost.
Petice také chce akceptování rodiče jako právoplatného partnera, což podle Prymuly není problém – na druhou stranu by ale rodiče neměli brát za dané a nezpochybnitelné informace, které si přečtou někde na internetu. Požadavkem petice je také dohled nad vakcinology a dovozci vakcín. Podle Prymuly je ale v odborné obci samozřejmostí, že se zveřejňované práce podrobují pečlivé kritice – často renomovaných odborníků z celého světa.
Dalším bodem, který petice žádá, je zrušení sankcí. „Pokud ale máme nějakou normu, tak bez sankcí nemá smysl. Na druhou stranu nejsem jejich příznivcem a dovedu si představit, že bychom měli jen jednu ve výši 10 tisíc korun. Kalendář sankcí, které může daná instituce dostat, to není to, co bych považoval za vhodné,“ myslí si profesor Prymula.
S pokutami úzce souvisí i otázka vymahatelnosti očkování. „Články o tom, jak budeme odchytávat děti v mateřských školkách a všechny očkovat, nejsou reálné. V případě epidemie či nákazy existuje možnost nařídit, aby se člověk nechal vyšetřit, byl podroben očkování či byl dán do karantény. Neznamená to ovšem, že bychom člověka či dítě násilím odchytili a provedli očkování. Znamená to, že pokud to člověk odmítne, máme pouze zákonem dané možnosti, jak toto vymoci, což je v případě očkování jediná možnost – pokuta 10 tisíc korun a pro dítě omezení možnosti docházky do některých předškolních zařízení. To platilo i dříve a nic se na tom nemění,“ vysvětluje hlavní hygienik Valenta.
V případě, že rodič odmítne dítě nechat povinně očkovat, musí podepsat informovaný nesouhlas čili reverz. „To vyžadujeme vždy a provádíme příslušný zápis do dokumentace. Podle ČLK je přitom vystavování nepravdivých lékařských zpráv trestným činem, proto nemohou být lékaři tlačeni, aby vystavili či potvrdili něco, co neodpovídá skutečnosti,“ doplňuje Ilona Hülleová s tím, že u dobrovolných očkování naopak jeden z rodičů musí podepsat informovaný souhlas.
Individuální očkovací kalendáře? V budoucnu možná podle genů
Posledním a zřejmě nejkontroverznějším požadavkem petice je možnost individuálního očkovacího kalendáře. „Když máme rizikovou populaci, která skutečně je ohrožena, snažíme se snížit zátěž, případně je možné aplikovat jen čtyřkombinaci. To by ale nikdy nemělo být jen na základě dobrovolné záležitosti, co kdo chce. Nedovedu si představit, že bych si nechal udělat individuální daňový plán, protože se mi nelíbí, kolik mám odvádět daní,“ komentuje nápad Roman Prymula. Zároveň se ovšem podle něj možná v budoucnu k individualizaci přistoupí – ovšem jinak, než si představují kritici tradičního očkovacího schématu. „Pokud chceme jít na individuální bázi, měli bychom vědět, jaká jsou rizika pro daného jedince, tedy prostudovat genetickou predispozici, a když hrozí poškození, neočkovat. Na druhou stranu existují lidé, kteří danou chorobou neonemocní, a tam je očkování zbytečné. Když jsme ale tento futurologický přístup před dvěma lety přednášeli, setkali jsme se s velmi negativní reakcí odpůrců, kteří se zlobili, že nejenže je chceme očkovat, ale dokonce mapovat jejich genom. Jenže to o ničem jiném nebude. Nedovedu si představit, že bychom aplikovali schéma, kdy si rodiče vymyslí, že jednu vakcínu dáme v šestém a druhou ve dvanáctém měsíci. Tato schémata nejsou dostatečná a pak nemá smysl očkovat, protože imunitní odpověď může být zanedbatelná,“ dodává profesor Prymula s tím, že očkovací kalendář je optimum, ale i v jeho rámci lze očkování ze zdravotních důvodů posunout i o dva měsíce.
„Z našeho pohledu má dnes téměř každé dítě individuální očkovací kalendář. Praktičtí dětští lékaři vycházejí vstříc rodičům a umožňují jim jak alternativní vakcíny, tak alternativní schéma, pokud je to možné. Rodiče navíc v čím dál větší míře žádají i nadstandardní vakcinaci. Musíme pak sledovat četnost vakcín, jejich odstupy i přeočkování,“ dodává Ilona Hülleová.
O čem by se tedy podle odborníků mělo v rámci očkování diskutovat? „Je to např. otázka šestivalentní či pětivalentní vakcíny či posunu očkování proti hepatitidě B, protože u novorozenců a kojenců je její riziko extrémně nízké. Na druhou stranu bych si netroufal říci, že toto očkování škodí, důkazy na to nemáme. Byly tu diskuse, zda nezpůsobuje diabetes, což se zásadně nepotvrdilo a je to jednoznačně vyvráceno,“ uzavírá Roman Prymula s tím, že v použití vakcín proti černému kašli není shoda ani v rámci Evropy – některé země mají šestivalentní vakcínu, jiné pětivalentní a Polsko dokonce stále používá celobuněčnou.
Michaela Koubová
