Polygamie, polyamorismus a mužské srdce. Lék na ebolu je na světě. Ožije mamut? Tenhle výtah není pro tlustý.
Mohlo by vás zajímat
Příliš mnoho žen – mužova smrt
Mít více než jednu ženu může způsobit vážné problémy se srdcem a to nikoliv v přeneseném slova smyslu, ale zcela doslovně.
Saúdskoarabský výzkum naznačuje, že muži, kteří žijí v polygamním manželství, čelí čtyřikrát většímu riziku ucpání srdečních cév ve srovnání s muži v manželství s jednou ženou.
„Našli jsme souvislost mezi rostoucím počtem žen a závažností a množství koronárních blokád,“ uvedl spoluautor studie Amin Daoulah, kardiolog v King Faisal Specialist Hospital a výzkumném středisku v saudskoarabské Džiddě. Podle jeho názoru by tyto problémy mohly být způsobeny udržováním několika domácností, cože může být nákladné nejen finančně, ale i emociálně.
Podle Koránu mohou muži mít až čtyři manželky, ale o každou se musí postarat stejně. „Zdá se pravděpodobné, že stres z toho, jak zabezpečit spravedlivě několik manželek a několik domácností s dětmi je značný,“ podotkl Daoulah. Výzkum nicméně nebere v úvahu další skryté faktory jako jsou genetické dispozice, stravovací návyky nebo úroveň intimity v manželství.
Těžko říct co na tento výzkum říkají třeba polyamoristé: On potká ji, zamilují se a vezmou se. Potom potkají tu druhou, zamilují se a žijí šťastně vespolek a tak zas a znova dokud nezazvoní zvon umíráček. Tak by se ve stručnosti dalo shrnout učení polyamoristů, vyznavačů spíš mnohopartnerství než mnohoženství.
“Naše komunita se rozrůstá rychleji, než si kdokoliv z nás dokázal představit,” vysvětlil šestatřicetiletý londýnský umělec Graham Nicholls, proč před dvěma roky založil ústřední webovou prezentaci polyamorismu. Na té se lze dočíst, jak si v rámci mnohopartnerství poradit se žárlivostí, nebo jak poznat, co je řádné mnohopartnerství.
Lék na ebolu je na světě, ale…
Američtí lékaři úspěšně otestovali zkušební verzi léku proti ebole. Pomocí nové látky se jim podařilo uzdravit opice nakažené kmenem viru Makona, jež během poslední epidemie v západní Africe usmrtil přes 10 000 lidí.
Trojice opic, kterým byl podáván přípravek účinný proti kmenu Makona, vědci po osmadvaceti dnech pokusů prohlásili za vyléčenou. Zatímco kontrolní trojice neléčených opic do devíti dnů uhynula.
Lék působí tak, že blokuje vybrané geny a takto brání replikaci viru. Preparát vyrábí společnost Tekmira Pharmaceuticals může prý být upraven pro jakýkoliv kmen eboly. Jeho příprava trvá zhruba dva měsíce.
Experimentální verze léku TKM-Ebola-Guinea zatím nebyla vyzkoušena na lidech. Ebola je jednou z nejsmrtelnějších forem virového onemocnění, proti němuž zatím neexistuje očkování ani oficiálně schválený lék. V současnosti mezinárodní lékařské týmy zasahují i proti epidemii na západě v Afriky, která propukla v Guineji, Sierra Leone a Libérii. Na místě jsou desítky zahraničních a stovky místních spolupracovníků, kteří se starají o léčbu nemocných, identifikaci a kontrolu lidí, kteří s nimi přišli do styku, stejně jako o osvětu o nemoci, možnostech ochrany a potřebě včasného vyhledání zdravotnické pomoci. Virus ebola byl poprvé zjištěn během propuknutí krvácivé horečky v Zairu (dnešní Demokratické republice kongo) v roce 1976. Z 318 tehdejších případů jich 280 zemřelo – a to velmi rychle. V tom samém roce se virem nakazilo 284 lidí v Súdánu, z nichž 156 nepřežilo.
Virus ebola má pět druhů: Bundibugyo, Pobřeží slonoviny, Reston, Súdán a Zair – pojmenované podle místa, odkud pocházejí. Čtyři z pěti druhů vyvolávají onemocnění u lidí. Druh viru Reston také může lidi nakazit, ale nebyla u něj hlášena žádná onemocnění nebo úmrtí.
Virus ebola byl poprvé zjištěn už před téměř 40 lety, Foto
Podařilo se rekonstruovat celý genom mamuta
Vědcům Kalifornské univerzity se podařilo proniknout hluboko do genetického kódu dvou jedinců vyhynulého druhu chlupatých chobotnatců. Získané informace jsou mnohem úplnější, než ty, které genetici rozluštili v roce 2008.
Genetici analyzovali DNA mamuta, který žil před 45 tisíci lety na severovýchodní Sibiři. Druhý zkoumaný exemplář žil před 4300 roky na Wranglerově ostrově, jenž leží v Severním ledovém oceánu. Wranglerův ostrov je podle současných poznatků posledním místem, kde mamuti krátce před svým vyhynutím dožívali a zachovalo se tu také poměrně hojné množství jejich tělesných pozůstatků.
Genetický materiál vědci získali ze zubů a měkkých částí těla. Pravěké zvíře se ale zatím oživit nechystají. Prozatím chtějí DNA mamutů vložit do kmenových buněk slonů. Doufají, že se jim touto cestou podaří získat mnoho cenných poznatků o vyhynulých mohykánech. Mimo jiné i to, čím se od současných slonů lišili a jaký mechanismus jim umožnil přizpůsobit se mrazivým podmínkám doby ledové. Britský bulvární Daily Mail už vidí běhat mamuty po Londýně, my buďme střízlivější.
Zákazem používání výtahů proti obezitě
V Edirnské provincii na západě Turecka tamní guvernér Dursun Ali Şahin usoudil, že lidem prospěje trocha pohybu. Aby je „zvedl ze židlí“, zakázal ve veřejných budovách používání výtahu v prvních třech podlažích.
Z nařízení platí některé výjimky: nebude se vymáhat v nemocnicích a od chůze po schodech mají být i v ostatních budovách osvobozeni staří a nemocní. Şahin o prospěšnosti svého nápadu pro zdraví Turků nepochybuje a v budoucnu jej chce uplatnit také v soukromých objektech. Aby jeho vůli nikdo neobcházel, vznikne funkce tzv. výtahových dohlížitelů, kteří zajistí, že výtahy nebudou zneužívat zdraví, leč pohodlní občané. Opatření má nejen zlepšit kondici obyvatel, ale i podpořit osvětu o zdravém životním stylu a ušetřit energii.
U guvernéra přitom nejde o jediný krok tímto směrem. Už dříve zakázal v kavárnách sladit tradiční tureckou kávu více než jednou kostkou cukru. Lidé si ale určitě najdou cestu, jak jeho bizarní zákazy obejít. V případě výtahového embarga jeden z komentářů na sociálních sítích zněl: „Lidé prostě vyjedou do čtvrtého patra, a pak jen sejdou níž.“
Bude jistě zajímavé jak by se s tímto nařízením Turecko vyrovnávalo po případném vstupu do evropského právního prostoru. Obezitu je totiž v EU možné za určitých okolností považovat za zdravotní postižení, kvůli kterému nelze někoho propustit z práce ani ho jinak diskriminovat. Rozhodl o tom Soudní dvůr Evropské unie a jeho usnesení je závazné pro všechny členské země.
Soud se zabýval případem Karstena Kaltofta z Dánska, který tvrdí, že před čtyřmi lety přišel kvůli přílišné nadváze o zaměstnání.
O rozhodnutí, zda obezita může být vnímána jako zdravotní postižení, požádala soud EU dánská justice. Ta teď bude muset s ohledem na verdikt posoudit Kaltoftův případ znovu.
Soudní dvůr Evropské unie uvedl, že obezitu je možné pokládat za zdravotní neschopnost, pokud pracovníkovi brání v plném a účinném zapojení do profesionálního života na stejné úrovni jako ostatní pracující.
Ondřej Fér, Ekonomický deník
