Pracovní skupina pro porodnictví, kterou jmenoval ministr Jiří Dienstbier, má být nezávislá a objektivně popsat slabiny i silné stránky českých porodnic a lidí, kteří se v nich a kolem nich pohybují. Jenže její složení má k vyváženosti víc než daleko, byť v ní zasedá hned 23 odborníků na různé oblasti života, včetně statističky, psycholožky nebo právníků. Chybí v ní zastoupení odborných společností, stejně jako největší profesní organizace porodních asistentek. Naopak aktivistky bojující za domácí porody v ní mají hned několik křesel. Jako zástupce rodičů získal místo v komisi antropolog komiksu, záchranáře pak zastupuje odborník na reiki a thajské masáže. Rada vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, pod níž pracovní skupina spadá, však tvrdí, že její složení je naprosto v pořádku, protože zastupuje „všechny klíčové aktéry“. Ti rozhodující však vůbec nebyli přizváni k tomu, aby se na činnosti komise podíleli. Pravděpodobně kvůli tomu, že jejich postoje nejsou dostatečně „alternativní“.

 

 

Jen málokterá oblast českého zdravotnictví je tak výbušná jako právě porodnictví. Vedle racionálních argumentů se ve veřejné diskusi stále častěji objevují intenzivní emoce, osobní útoky i silná prohlášení. Napjatou a mnohdy nejasnou situaci by měla zklidnit Pracovní skupina k porodnictví při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů, jenže ve skutečnosti spíš přilévá olej do ohně a to už svým složením. Velká část jejích členů celkem otevřeně „fandí“ domácím porodům a naopak se staví proti názorům odborných společností.

Mohlo by vás zajímat

 Neonatologové vynecháni, nepodporují domácí porody

„Tato pracovní skupina není a nemůže být důvěryhodná, dokud jsou v ní zastoupeny aktivistky, které berou domácí porody jako náboženství a vydělávají na nich,“ kritizuje složení pracovní komise porodník a poslanec za ODS Bohuslav Svoboda. Podle něj je komise sestavená tak, aby si její členové „dobře rozuměli“. To, že jde o lidi, kteří se mezi sebou znají a zastávají podobné názory, nezastírá ani rada vlády, jenž složení skupiny vybírala. Přesto trvá na tom, že jde o skupinu schopnou popsat a řešit současnou situaci v českém porodnictví a to včetně legislativních změn.

Ostře se proti složení pracovní skupiny postavila Česká neonatologická společnost České lékařské společnosti Jana Evangelista Purkyně, která je odborným garantem kvality péče o novorozence v Česku a současně dlouhodobě odmítá domácí porody jako velmi rizikovou záležitost. „O to více je zarážející fakt, že neonatologická odborná společnost nebyla vůbec vyzvána k účasti na práci Pracovní skupiny k porodnictví při Radě vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Byla absolutně a arogantně vynechána a nepřizvána ke spolupráci,“ stojí ve společném prohlášení odborné společnosti, pod kterým jsou podepsáni předseda Lumír Kantor, místopředseda Martin Čihař a vědecký sekretář docent Jiří Dort. Toto prohlášení má v plném změní redakce Zdravotnického deníku k dispozici. Současnou situaci, kdy neonatologové nejsou v pracovní skupině zastoupeni, považují za „nepochopitelnou a nepřijatelnou“. „Sestavení pracovní skupiny je účelové a názorově nevyvážené.  Je většinově sestavena z osob prosazujících domácí porody. Síla druhé strany je minimální. Výsledek je tak dán dopředu. Mechanismus výběru není znám,“ konstatují neonatologové.

Součástí pracovní skupiny je sice neonatolog Václav Kozák, ten však oficiální stanoviska svých kolegů označil v rozhovoru pro Open Medical Club za „hysterickou propagandu směřovanou proti domácím porodům“. V týmu je také pediatrička Marcela Peremská, působící na Dětském oddělení Nemocnice Teplice, která se spolupodílela se na práci další z členek skupiny psycholožky Michaela Mrowetz s názvem: „Podpora raného kontaktu jako nepodkročitelná norma – chiméra, či realita budoucnosti?“. Ani ona však nebyla nominována odbornou společností. „Členové komise uvedení jako neonatolog a pediatrička nejsou určenými zástupci odborné společnosti, nýbrž soukromými osobami. Byli kooptováni neznámo kým a neznámo proč. Výbor České neonatologické společnosti ČLS JEP se od jejich činnosti v komisi distancuje,“ stojí dále v prohlášení neonatologů. Záchranáře pak zastupuje lékař Robert Pleskot, který nabízí thajské masáže, používá „léčení energií“ reiki a působí na homeopatické klinice Ordinace léčby bolesti.

Königsmarková, Candigliota, Uhl…

Hned dvě zástupkyně a to porodní asistentky Ivanu Königsmarkovou a Marii Vnoučkovou má v pracovní skupině Unie porodních asistentek, která nejmenší profesní organizací porodních asistentek zastupující zejména ty, které asistují u domácích porodů. To je služba nehrazená z veřejného zdravotního pojištění, tedy ji platí rodičky přímo asistentkám. Členkou skupiny je například právnička Zuzana Candigliota z Ligy lidských práv, která mimo jiné právně zastupuje ženy volící domácí porod a to i ve sporu s Českou republikou, jenž se dostal až k Evropskému soudu pro lidská práva. Součástí týmu je také již zmíněná psycholožka Michaela Mrowetz, která se dlouhodobě věnuje problematice domácích porodů a mimo jiné nabízí prožitkový workshop Léčba osobní děložní historie. Zajímavou postavou je také Michal Uhl, zástupce rodičů a člen Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů. Jde o odborníka na atropologii komiksu a současně muže, jehož partnerku při porodu doprovázela Ivana Königsmarková, což zveřejnil v roce 2012 v rámci internetové výzvy Příběhy pro Ivanu, jenž veřejně vyjadřovala podporu tehdy trestně stíhané porodní asistentce. Ta byla původně odsouzena ke dvěma letům nepodmíněně, pětiletému zákazu činnosti a pokutě ve výši 2,7 milionu korun za to, že se následkem porodu, u kterého asistovala, narodilo těžce postižené dítě, jenž po několika měsících zemřelo. Po třech letech soudních sporů ale byla Königsmarková osvobozena.

Se složením pracovní skupiny nesouhlasí ani ministerstvo zdravotnictví, protože jej nemohlo nijak ovlivnit, ačkoliv oblast porodnictví i legislativy, která jej upravuje se právě jej týká nejvíce. „Hlasy zástupců ministerstva zdravotnictví jen třemi z celkového počtu dvaceti tří členů, proto případný nesouhlas ministerstva zdravotnictví může být přehlasován,“ přibližuje Jan Štoll, mluvčí ministerstva. Podle něj skrze své zástupce již ministerstvo poukázalo na nevyváženost složení a také „absenci zástupců relevantních odborných lékařských společností oborů, které se nutně podílejí na poskytování zdravotních služeb o rodičku a novorozence, tedy gynekologové – porodníci, neonatologové a praktičtí lékaři pro děti a dorost“. Přitom spolupráce všech poskytovatelů zdravotních služeb je podle ministerstva základních podmínkou pro případné změny. Navíc obdobné komise již na půdě ministerstva zdravotnictví byly sestaveny, avšak bez výsledku, který by byl pro zastánce domácích porodů uspokojivý. „Hledají tedy jiné cesty, jak tyto postupy legalizovat. Jak potlačováním odborných argumentů, tak ignorováním základního práva novorozence na vstup do života s nejlepší možnou péčí,“ upozorňuje neonatologická společnosti ve svém prohlášení.

Porodní asistentky ano, ale jen některé

Rada vlády ale složení komise hájí s tím, že byla sestavena tak, aby v ní byli také zastoupeni představitelé a představitelky lékařských profesí, ale i další oborů, například sociologie, statistiky, práva nebo ekonomie. „Složení vzniklo tedy na základě nominace klíčovými aktéry a aktérkami zabývajícími se řešením oblasti porodnictví a souvisejícími agendami,“ přibližuje Lucie Zachariášová, která má na Úřadu vlády na starosti rovné příležitosti žen a mužů. Členové a členky komise pak byli jmenováni přímo ministrem pro lidská práva Jiřím Dienstbierem. „Při sestavování Pracovní skupiny byla rovněž zohledněna doporučení některých členů a členek Rady,“ dodává Zachariášová. Právě osobními doporučeními členů komise si lze vysvětlit její složení. Dvě zástupkyně má totiž nejmenší Unie porodních asistentek, která zastupuje zejména soukromé porodní asistentky, které v současnosti stojí mimo systém veřejného zdravotního pojištění a tedy i mimo jistého příjmu v podobě pravidelných plateb od pojišťoven. „Je nejvyšší čas, aby stát narovnal situaci, která je dlouhodobě neúnosná. Roste počet žen, které si uvědomují svá práva a mají ze zahraničí dostatek informací o tom, že 90 % žen, které jsou zdravé a  nemají v těhotenství žádné komplikace, může porodit v péči porodních asistentek,“ popisuje Kateřina Klíčová, výkonná ředitelka UNIPA. Toto občanské sdružení mělo ke konci roku 2013 podle údajů portálu Neziskovky.cz pouze 50 členů. Vzhledem ke složení pracovní skupiny pak Klíčová očekává, že bude přijato koncepční řešení péče o matku a dítě. Spokojenost se vznikem skupiny vyjadřuje i Česká konfederaci porodních asistentek, která je zastoupená víceprezidentkou Alenou Frýdlovou. „Domnívám se, že výsledky práce naší skupiny by mohly být velkým přínosem pro české porodnictví a pro porodní asistentky též, ale zatím jsme na začátku cesty,“ popisuje porodní asistentka, která zastupuje organizace se zhruba 150 platícími členkami.

Zcela mimo zájem pracovní komise i rady vlády ale překvapivě zůstala největší Česká společnost porodních asistentek zastupující zhruba tři sta asistentek, které působí ve zdravotnických zařízeních. O existenci pracovní skupiny se dokonce tato profesní organizace dozvěděla až z médií. „Okamžitě jsme reagovaly a písemně kontaktovaly jak ministra Jiřího Dienstbiera, tak předsedkyni této pracovní skupiny paní doktorku Marii Čermákovou. Bohužel, do dnešního dne, nemáme žádné oficiální stanovisko od představitelů této pracovní skupiny, byť nám bylo, po telefonických konzultacích, přislíbeno,“ přibližuje zkušenosti s pracovní skupinou Ludmila Lukešová, předsedkyně ČSPA. Možným vysvětlením toho, proč nebyly přizvány, je jejich značná názorová odlišnost zejména od UNIPA a také ochota spolupracovat s lékaři. „ČSPA, která má několik stovek členek z celé ČR, se ve svých stanovách hlásí k týmové spolupráci s lékaři a zejména k dodržování doporučených postupů v péči o matku a dítě, které schvaluje Český gynekologicko-porodnická společnost ČLS JEP,“ upozorňuje docent Antonín Pařízek, zástupce pro porodnický úsek Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze.

Porod doma zatím non lege artis

Oficiálně má pracovní skupina provést analýzu současného stavu českého porodnictví a následně nabídnout komplexní řešení, včetně návrhů na úpravu stávající legislativy. Sama však nemůže být předkladatel zákonů nebo jejich novel. „Pracovní skupina by se rovněž v části své činnosti měla zabývat otázkou porodní asistence v České republice. Hlavním tématem Pracovní skupiny není řešení otázky domácích porodů, i když je to jedna ze součástí její náplně,“ přibližuje práci skupiny Lucie Zachariášová z Úřadu vlády ČR. Pracovní skupina se odvolává mimo jiné na Vládní strategii pro rovnost žen a mužů v České republice na léta 2014 – 2020. Ta zahrnuje i cíl v podobě: „Zajištění možnosti rodičů vybrat si způsob, okolnosti a místo porodu, respektive těhotenskou, porodní a poporodní péči a zlepšení postavení porodních asistentek tak, aby mohly vykonávat své povolání v plném rozsahu svých zákonných kompetencí, zejména prostřednictvím jejich včlenění do systému veřejného zdravotního pojištění.“

Volba způsobu, okolností a místa porodu ale také znamená zlepšení podmínek pro plánované domácí porody a porodní asistentky, které u nich asistují. Ty jsou z pohledu celkem 24 odborných společností České lékařské společnosti Jana Evengelisty Purkyně rizikovou záležitostí, u nichž hrozí život ohrožující komplikace, a proto není vhodné, aby nastaly takové legislativní úpravy, které budou domácí porody podporovat. Pracovní skupina však řeší i to, zda je možné domácí porody označovat jako postup non lege artis, tedy takový, který je v rozporu se současným vědeckým poznáním. „Pro poskytování péče v porodnictví je třeba správný výklad zákona a termínu lege artis, tedy postupu, který je na náležité odborné úrovni, je bezpečný a účinný. Tento výklad nesmí být názorovou záležitostí,“ popisuje odborník na zdravotnické právo Ondřej Dostál, který je místopředsedou pracovní skupiny pro porodnictví. Podle něj nemusí být nezbytná změna legislativy, ale spíše úprava sporných bodů na úrovní praxe. Například toho, do jaké míry se rodička může rozhodovat v rozporu s lékařským doporučením, aniž by poskytovatel zdravotní péče musel nést zodpovědnost za následky, či jak dalece smí zdravotníci zasahovat do porodu, aniž by to mohlo být bráno jako porušení osobnostních práv rodičky.

Pracovní skupina by v rámci svých sekcí tak měla řešit například srovnání odborných studií i praxí v Česku i zahraničí, mimo jiné i to, jaká jsou rizika při různých způsobech vedení porodu. Jenže tady je složení pracovní skupiny opět problematické. Jako odbornice na statistiku byla nominována Markéta Pavlíková, ta stojí mimo jiné za blogem biostatisticka.cz a podílí se na aktivitách iniciativy Normální porod či projektu Týden respektu k porodu. „Jak upozorňuje i klinická psycholožka Michaela Mrowetz, rutinní postupy ve velké většině českých porodnic můžeme nazvat přímo porodním násilím, které by na ulici bylo trestným činem, ovšem za zdí instituce se stává legálním. Ve srovnání se skandinávským modelem péče se invazivní zásahy takzvaně ve jménu záchrany života ukazují jako zbytečné, poškozující, dlouhodobě traumatizující a narušující jak integritu těla matky, tak její vztah s dítětem,“ prohlásila Pavlíková při příležitosti loňského ročníku Týdne respektu k porodu.

Porodník a v pracovní skupině oficiálně zástupce Ministerstva zdravotnictví docent Vít Unzeitig však upozorňuje, že na jednání zatím nebyly předloženy relevantní data a argumenty ze strany zastánců domácích porodů. Dokazuje to častý používaný argument, že Česko nedodržuje doporučení Světové zdravotnické organizace k porodnictví, k nimž patří i to, že porody mají vést porodní asistentky. „Je třeba předkládat studie z rozvinutých, nikoliv rozvojových zemí. Rozvojové země nemají doktory a někdy ani porodní asistentky. Tam je každý porod vedený zkušenou porodní asistentkou nadstandardem. A pro tyto země vydává světová organizace gynekologů a porodníků (FIGO) i WHO odborná doporučení – aby se místní vlády měly čeho chytit a podle alespoň základních pravidel zdravotní péči organizovat a zajistit,“ dodává Unzeitig. Oproti tomu studie z rozvinutých zemích podle něj jasné ukazují, že porod ve zdravotnickém zařízení je bezpečnější a méně rizikový.

O vyjádření jsme požádali i další členku pracovní skupiny a poslankyni Janu Pastuchovou (ANO).  „Složení skupiny je podle mého názoru různorodé. To, jestli tam někteří odborníci chybí či nechybí, nedokážu posoudit. U výběru členů pracovní skupiny jsem nebyla, ale z vlastní zkušenosti vím, jak je obsazování podobných pracovních skupin problematické. Aniž by v tom bylo cokoliv účelového, tak se nikdy nepodaří zahrnout všechny odborné společnosti, které by se chtěly k tématu vyjádřit. Co se týče domácích porodů, mají v pracovní skupině zastoupení i jejich odpůrci, já osobně jsem jedním z nich,“ napsala nám paní poslankyně.

Ludmila Hamplová