Nedostatek základních znalostí o fungování lidského těla, nekritičnost médií vůči „alternativní“ medicíně i stále větší specializovanost lékařských oborů, to všechno nahrává rostoucí popularitě nejrůznějších šarlatánských metod. Přesvědčit někoho o tom, že má v těle klubko exotických parazitů, které se dá zničit popíjením bazénové desinfekce, je totiž mnohem snaží než předat informace o vzniku vážného onemocnění a nabídnout léčbu postavenou na důkazech. Ukazují to i zkušenosti Lovců šarlatánů, skupiny mladých lékařů, mediků a vědců, kteří se rozhodli bojovat proti pseudovědě zdravým rozumem. I když často mají pocit, že se pustili do boje s větrnými mlýny.

 

„Na jeden rozumný článek pro laiky připadá tak deset pseudovědeckých nesmyslů,“ popisuje neradostný poměr mezi kvalitními informacemi a balastem Kamil Knorovský, mladý lékař a jeden z Lovců šarlatánů.  Na webu www.lovcisarlatanov.sk a facebookové stránce www.facebook.com/LovciSarlatanov spolu se svými kolegy vyvrací nejrůznější mýty a nesmysly, kterých je „alternativní“ medicína plná. Podle něj je za rostoucí popularitou všech možných šarlatánských metod jejich pozitivní obraz v médiích. Návody na to, jak žít bez škodlivé „chemie“ jsou nezbytnou součástí snad všech ženských časopisů, stejně jako pochvalné články o tom, jak se uzdravit bez „nebezpečných“ lékařů. „Vždy je zajímavější informovat o tom, že léčitel vyléčil nemoc, u které klasická medicína selhala, než napsat, že onkologickému pacientovi zabrala chemoterapie,“ popisuje mladý lékař. Taková zpráva je příliš nudná, zato příběh „zázračného“ léčitele je přímo senzací. Články o úspěších „alternativní“ medicíny jsou navíc plné silných emocí, a tak vytváří dojem, že došlo takřka k zázraku. „Apel na city musí být, proto je nutné popsat, že lékaři boj s nemocí vzdali a pacient se zmítal v beznaději, než se objevila naděje v podobě ‚alternativní‘ medicíny,“ přibližuje obvyklou kostru článků Knorovský.

Osobní zkušenost je nulový důkaz

Mohlo by vás zajímat

Platí to i o „zázračných“ vyléčení z rakoviny a jiných závažných diagnóz, kterých je internet doslova plný a mnoho lidí je používá jako „důkaz“ toho, že „alternativní“ medicína opravdu funguje. Bez ohledu na to, jak přesvědčivě a dramaticky tyto příběhy působí, nejsou výsledkem racionálního poznání, ani nepopisují skutečnost. Jen ukazují nemoc a její léčbu tak, aby působila dostatečně „chytlavě“ a co nejvíce lidí uvěřilo, že právě toto je cesta i pro jejich uzdravení. Tyto příběhy přitom mají stejný vzorec. Pacient má problémy, které dlouho ignoruje. Jeho stav se náhle zhorší, objeví se u něj podezření na onkologické onemocnění, případně je mu tato diagnóza potvrzena a před ním stojí nutnost absolvovat náročnou operaci, chemoterapii či radioterapii. Pacient se však od léčby odvrátí nebo ji dokonce vůbec nenastoupí. Podepíše reverz, vrhne se na samoléčbu a po jistém čase nadšeně popisuje, jak se „přírodně“ vyléčil. Samozřejmě, že si své štěstí nemůže nechat pro sebe, a tak své poselství šíří spolu s útoky na moderní medicínu.

„Osobní zkušenost je ale nulový nebo v lepším případě minimální důkaz čehokoliv v medicíně a vědě. Je zatížená mnoha chybami úsudku, logického myšlení a pozorování. Zkušenost jednoho či třeba pěti případů vám absolutně nic objektivně nedá. Je to možná hezký příběh, nikoliv důkaz o účinnosti šarlatánské metody,“ přibližuje Knorovský. Nemluvě o tom, že mnoho takto „zázračně“ vyléčených pacientů zatají prostý fakt, že prodělali onkologickou léčbu či absolvovali operaci před tím, než se rozhodli léčit sami. Stejně tak časová souslednost ještě nemusí znamenat, že za zlepšením zdravotního stavu je skutečně „alternativní“ medicína a naopak, že příčinou zhoršení zdravotního stavu jsou lékaři v bílých pláštích.

K nekritickému přístupu většiny médií navíc patří i zavírání očí nad případy, kdy léčitelé, nejrůznější poradci či terapeuti nemocné skutečně poškodí. V „lepším“ případě oddálí odhalení skutečné diagnózy a sníží šance na úspěšnou léčbu, v horším pak znemožní nemocnému se účinně léčit a jeho stav se výrazně zhorší. V krajním případě za to pacient zaplatí životem. „V médiích vzniká dojem, že chyby dělá jen klasická medicína a jsou to lékaři, kteří chybují a svým konáním pacienty poškozují. Naopak léčitelé, poradci a terapeuti se hřejí na mediálním výsluní, aniž by se někdo zajímal o fatální selhání, kterých se dopouští,“ je přesvědčený Knorovský.

To není rakovina, to jsou paraziti

Pod vlivem pozitivních příběhů v médiích a na internetu, které samozřejmě obsahují varování před lékaři a léky, jenž předepisují, snadno vzniká dojem, že vydat se k léčiteli je spolehlivější cesta k uzdravení. „Pravidelně se setkáváme se situací, kdy je pacientovi nově diagnostikován tumor, on se právem zhrozí a nechce se s diagnózou smířit. Snad si pak nechá namluvit, že rakovinu vlastně nemá a zaplatí nemalé peníze za vyšetření na pseudopřístrojích typu Salvia nebo Oberon, které vyloučí onkologický nález a potvrdí parazitální zátěž,“ popisuje další z Lovců šarlatánů Marek Vícha. Měření na podobných přístrojích přitom připomíná scénu z filmu Pelíšky, kdy malý Péťa obdrží hračku „Vyděržaj pijoněr“. Vyšetření je přitom nabízeno jako zázrak moderní techniky či dokonce kosmických technologií zpravidla z Ruska, ačkoliv účinnost těchto přístrojů nikdy v medicíně prokázána nebyla. Stejně jsou nesmyslné závěry a to sice, že nemocný nemá rakovinu, ale je napaden parazity.

„Medicína se může mýlit, ale v dnešní době, kdy je nález hodnocen pomocí zobrazovacích metod, mikroskopicky při biopsii, DNA analýzou a podobně, je šance na omyl značně zredukována. Navíc pochybuji, že by patolog nerozeznal karcinom plic třeba od svalovce, jak se často dočítáme od šarlatánů,“ vysvětluje Vícha. Příkladem této značně šílené teorie, že rakovina je ve skutečnosti parazitální zátěž, je třeba kniha Deník poradce od Hany Bláhové. Tato žena provozuje soukromé Centrum zdraví postavené na měření údajné bakteriální, virové a parazitální zátěže. „Existuje slušná pravděpodobnost, že nebudete mít nádor, ale obyčejnou parazitární cystu, nepotřebujete chemoterapii, ale antihelmentika,“ tvrdí na svém webu. Jako detoxikační poradce je autorem dalších překvapivých myšlenek, například, že lymfom je ve skutečnosti klubko vlasovců a leukémie je vlastně malárií. „K tomu navádí, aby dospělý člověk „vzal nohy na ramena“ a utíkal z nemocnice, jinak řečeno nepodstoupil konvenční terapii, která má u dětských pacientů vynikající prognózu až v 90% případů, u dospělých pak o něco méně a aby místo toho by užíval pelyněk, MMS, bazénovou desinfekci, a samozřejmě antimalarika,“ přibližuje Vícha.

Nijak neobvyklé nejsou ani případy, kdy šarlatáni sami diagnostikují rakovinu, aniž by pacient byl skutečně nemocný. Jednoduše pomocí zázračného přístroje, kyvadélka, pohmatem či vnímání energií sdělí vyděšenému pacientovi, že má v těle nádor. Nemocný se pak vydá ke svému lékaři, který však podvodnou diagnózu nepotvrdí. „Vystrašený pacient ztratí důvěru v lékaře, protože nepoznal to, že má rakovinu, a svěří se do rukou alternativního odborníka. Ten za tučnou odměnu předepíše kapky, bylinky, čaje, drahé lampy, plazmové generátory, vitamíny a celkově využije naivity pacienta pro svůj prospěch,“ popisuje celkem běžný postup Vícha. Pro pacienta to má obvykle jednoduchý výsledek, utratí pár tisíc za to, že mu bude opravdu špatně, neb si vyzvedne „zázračné“ kapky, tinktury, bylinky či pilulku a jejich divoká směs způsobí, že se bude cítit skutečně mizerně, což bude přičítat údajné detoxikaci, a následně se s lehčí peněženkou dozví, že se uzdravil, aniž by tušil, že jeho nádor nikdy neexistoval. „Léčit smyšlenou onkologickou diagnózu je pro šarlatány perfektní reklama,“ dodává Vícha.

Když já tomu nerozumím, doktore

Ochota pacientů věřit šarlatánům navíc prudce roste s nevědomostí. Mnoha lidem chybí i ty nejzákladnější znalosti o fungování lidského organismu, a tak jsou ochotni uvěřit nejrůznějším nesmyslům. “Vždy je lehčí někomu sdělit ezoterické vysvětlení vzniku rakoviny, než mu vysvětlit, že se tumor supresorový gen poškodil, a proto u něj došlo ke klonální proliferaci buněk,“ shrnuje Kamil Knorovský. Lidé, kteří nemají znalosti biologie ani na úrovni základní školy a to bez ohledu na to, jakého formálního vzdělání dosáhli, snadno podlehnou nesmyslům. Třeba věří tomu, že rakovina jsou vlastně paraziti, i když se s nimi ve střední Evropě nikdy nemohli setkat, nebo, že očkování nijak neovlivnilo výskyt infekčních onemocnění a naopak stojí za nárůstem autoimunitních chorob. „Pokud lékař praktikuje medicínu založenou na důkazech, řídí se nejnovějšími odbornými doporučeními a výsledky studií, pacienti mu většinou nerozumí a jednoduší je pro ně paranoidní vysvětlení, že si spiknutí farmaceutických firem vymyslelo chorobu, na jejíž léčbě chtějí vydělat. Přesvědčit takového pacienta je prakticky nemožné,“ dodává lékař.

Moderní medicína se jednoduše stala příliš specializovanou a nesrozumitelnou na to, aby se dala jednoduše vysvětlit. Dvojnásob to platí o závažných diagnózách, na jejichž vyléčení nestačí pár tabletek, které by nemoc dokázaly jednoduše odstranit, ale pacient musí podstoupit náročnou a pro něj příliš komplikovanou léčbu. „Věda, technika a vědomosti lidstva předběhli schopnost určité skupiny lidí jim rozumět. Ti pak utíkají za jednoduchými vysvětleními, kterým jim nabízí šarlatáni. Konečně získají pocit, že svému zdraví rozumí,“ vysvětluje Knorovský. I vzdělaným lidem je tak snadné namluvit, že očkování je zlo, protože prostě nejsou schopni pochopit, jak vakcíny doopravdy fungují a raději dají přednost jasným spikleneckým teoriím. „Maminka na mateřské dovolené těžko bude číst studie z impaktovaného medicínského časopisu o vztahu očkování a autismu. Pak je ale na lékařích, aby byli schopni své poznání srozumitelně předat, i když je to mnohdy téměř marné,“ uzavírá Marek Vícha.

Ludmila Hamplová