Tento týden se veřejnost dozvěděla senzační zprávu o případu 92leté ženy, která v těle nosila 50 let mrtvý plod, jenž „zkameněl“ přesněji řečeno zvápenatěl. Podobné příběhy známe z historie medicíny, ale dosud o nich veřejnost příliš nevěděla. V poslední době však média přicházejí s podobným příběhem každý rok. Je to patrně dáno dostupnější a modernější diagnostikou. Od prvního zdokumentovaného lithopedionu před zhruba 400 lety lékaři popsali necelých 300 dalších. Co stojí za tajemstvím kamenných dětí?
Pojem lithopedion vznikl z řeckých slov litho=kámen a pedion=dítě, používá se k označení plodu, který zemřel po mimoděložním těhotenství, a následně zvápenatěl. Plod je totiž příliš velký na to, aby se vstřebal a tak se organismus ženy snaží nějak chránit před infekcí z mrtvé tkáně. Obranná reakce organismu zahrnuje i kalcifikaci, což je proces, při němž se do této do tkáně ukládají vápenaté soli.
Lithopedion vznikne, pokud se plod ocitne v oblasti břišní dutiny. Statistika říká, že na 11 tisíc těhotenství připadá jedno v břišní dutině a z toho lithopedion vznikne 1,5 až 1,8 procentech případů. V lékařské literatuře je popsáno za více než 400 let méně než 300 případů.
Nadále je to velice vzácný jev. Na jednu stranu sice stoupá počet mimoděložních těhotenství z důvodu zánětlivých pánevních onemocnění a některých gynekologických operací, na druhou stranu proti tomu stojí lepší diagnostika a dostupnost zdravotní péče a tedy možnost předcházení či včasného odhalení těhotenství v břišní dutině i samotného lithopedionu.
Podle medicínské literatury je věk žen velmi různorodý – od 23 do sta let, přičemž 2/3 z nich jsou starší 40 let. Také doba od úmrtí do odhalení plodu je velice variabilní (čili doba, po kterou žena plod nosí ve svém břiše), pohybovala se od 4 až do rekordních 65 let. Ke smrti plodu dochází ve 20 procentech případů mezi 3 až 6 měsícem těhotenství, ve 27 % v 7 až 8 měsíci a v 43 % 9 měsících. Těhotenství v dutině břišní nastává po prasknutí vejcovodů, nebo vaječníků. Po smrti plodu tkáň vysychá, což ukládání vápníku.usnadňuje
Mnoho případů zůstává po dlouhá léta bez příznaků, ale může se objevit bolest v pánevní oblasti, tlak v břiše či projevy útlaku močového měchýře, a konečníku. Vážnější komplikacemi jsou pak například roztržení močového měchýře a konečníku, pronikání částí plodu přes břišní stěnu, konečník i pochvu a zneprůchodnění nebo zauzlení střev.
Nejužitečnějším pomocníkem při diagnostice lithopedionu je rentgen. Je třeba přitom odlišit lithopedion od jiných kalcifikovaných útvarů jako jsou nádory vaječníků nebo močového měchýře. Protože ke komplikacím může dojít až po mnoha letech, doporučuje se lithopedion chirurgicky odstranit. Operace je většinou jednoduchá, nebylo v souvislosti s ní zaznamenáno žádné úmrtí, dokonce, i když zákrok podstupovaly i starší ženy.
Rekordmani mezi lithopediony
Nejnovější případ se objevil v Chile. 92letá žen upadla a podstoupila proto běžné rentgenové vyšetření. Lékaři identifikovali zhruba dvoukilový mumifikovaný plod, který žena zřejmě nosila 50 let. Podle ředitele místní nemocnice byl plod „velký a vyvinutý“ a pravděpodobně zemřel v sedmém měsíci těhotenství. Kvůli věku pacientky lékaři nepřistoupili k chirurgickému zákroku a propustili jí po několika hodinách domů. Vloni byly hlášeny tři případy: v Kolumbii, Indii a Brazílii.
Nejdéle nosila zkamenělé dítě Číňanka Huang Yijunová, a to 65 let. Když u ní byl plod v roce 2013 objeven, tvrdila, že od roku 1948, kdy údajně zemřel, neměla dost peněz na jeho chirurgické odstranění. Je také znám jediný případ dvojčat lithopedií. Pacientka v Indii se domnívala, že je v roce 1999 potratila. Trpěla bolestí břicha následujících 8 let a vyhledala pomoc až když došlo k roztažení střev, zvracela a měla zácpu.
Nejstarší podrobně popsaný případ pochází z roku 1582. Colombe Chatriová poprvé otěhotněla ve 40 letech, ale neporodila, přesto, že se u ní dostavily porodní bolesti a odtekla plodová voda. Další tři roky byla upoutána na lůžko, během této doby si myslela, že má v břiše nádor a trpěla pak bolestmi břicha a únavou po celý zbytek svého života, celkem od onoho otěhotnění 28 let. Když zemřela, požádal její manžel dva lékaře, aby prozkoumali její tělo. Objevili plně zformované tělíčko zkamenělé dívky se zbytky vlasů a jedním zubem.
Ještě starší, ale krátkou zprávu o lithopedionu podal v desátém století španělsko-arabský lékař a chirurg Albucasis. Ale ani tento lithopedion nebyl první. Archeologové našli zkamenělé děti z doby 1100 před Kristem a dlouho se myslelo, že jsou vůbec nejstarší. V roce 1990 však američtí archeologové z Texasu nalezli ženu s mumifikovaným dítětem, jak se později ukázalo, byl to lithopedion 3100 let starý.
-cik-
