Pražské onkologické centrum se potýká s přílivem pacientů z jiných krajů. Na peníze z EU ale nedosáhne

Ročně v Česku zabije kolem 27 tisíc lidí, její diagnózu si ale každoročně vyslechne víc a víc pacientů. Jen během let 2001 až 2011 se kvůli stárnutí populace, ale také lepší a včasnější diagnostice zvýšil počet lidí s rakovinou o čtvrtinu. Zatímco však léčba zachraňuje a prodlužuje stále více životů, komplexní onkologická centra (KOC), kterých máme v Česku 14, praskají ve švech. V tom pražském, které je umístěno ve VFN, na Bulovce a v Thomayerově nemocnici, se přitom léčí každý devátý pacient a jde tak o největší KOC u nás. Jenže zatímco nemocných přibývá, s penězi je to horší. Doposud se dařilo situaci držet a sem tam zvýšení financí “zařídit”. Onkologové i ředitelé nemocnic však upozorňují, že pokud se problém nebude řešit, mohl by jim za nějaký čas přerůst přes hlavu.

„Péče nekončí vykonáním nějakého typu léčby – pacienti vyžadují další sledování. Každý devátý pacient v ČR je léčen v našem KOC. Od toho se odvíjí vysoká zátěž i náklady,“ uvádí Miloslav Pála, primář Ústavu radiační onkologie Nemocnice Na Bulovce.

Proč je třeba léčit zvláště pokročilé onkologické pacienty v komplexních centrech? „I u zhoubných nádorů platí, že kdo daný typ onemocnění léčí často, léčí ho dobře. Nechci podceňovat nemocnice okresního charakteru, ale když tam lékař dělá operaci slinivky dvakrát za rok, nelze od něj dostatečnou praxi požadovat,“ vysvětluje Hana Honová, vedoucí Radioterapeutického oddělení Onkologické kliniky 1. LF a VFN. „U některých diagnóz, mezi něž patří zhoubné nádory prostaty, vaječníků, průdušnice a plic nebo Non Hodkinův lymfom dosahujeme statisticky významně delšího přežití pacientů, než je mediánová hodnota ČR,“ doplňuje profesorka Jitka Abrahámová, primářka Onkologické kliniky 1. LF a Thomayerovy nemocnice.

Mohlo by vás zajímat

Šarlatánem snadno a rychle. Radí profesor Ernst

Komplexní onkologická centra jsou navíc jedinými místy, kde lze podávat cílenou terapii. „Biologická léčba se používá až na výjimky u pokročilých pacientů. Jejich příchod k nám je proto obrovský. A jestliže je pacient pokročilý, je také drahý a hospitalizačně náročný. Na druhou stranu biologická léčba způsobuje delší přežití pokročilých onemocnění za dobrých životních podmínek, takže je více léčených. Nároky na přístrojové, personální a prostorové vybavení tak za chvilku nestačí,“ říká Jitka Abrahámová s tím, že zátěž pokročilými nádory hrtanu, děložního hrdla a štítné žlázy je v pražském KOC už téměř neúnosně vysoká.

Dnes se tak většina nádorových onemocnění stává nemocemi chronickými – i když je lékaři nevyléčí, pacienti mohou s chorobou žít řadu let. KOC se přitom stará o léčbu i ve chvíli, kdy už jsou všechny terapeutické možnosti vyčerpány. „Musíme mít i sociální pracovníky, kteří začnou zařizovat následnou péči a hospice,“ upozorňuje profesorka Abrahámová.

Pražští pracovníci mají se vzděláváním z fondů EU smůlu

Komplexní onkologická centra v Praze (vedle výše zmíněného složeného KOC Praha je ještě jedno v Motole) se ovšem potýkají s více problémy, než centra ve zbytku republiky. Protože je Praha bohatý region, nemá v podstatě nárok na prostředky z evropských fondů. „Pokud už nemocnice mohou peníze čerpat, tak pouze do výše podílu mimopražských pacientů. Je tu navíc povinná účast přímo řízených organizací ve výši nejméně 30 procent, což je zcela neúměrná ve srovnání s ostatními kraji a komplexními onkologickými centry, která jsou mimopražská. Další nerovnost je, že veškerá péče v KOC je hrazena z prostředků veřejného zdravotního pojištění hlavního města Prahy. Dvě pražská centra přitom zvládají celou oblast Prahy plus celý Středočeský kraj, kde žádné KOC není, přičemž některé typy léčby jsou vázány pouze na centrovou péči,“ konstatuje profesorka Abrahámová. Podle ní se omezený přístup k evropským penězům podepisuje také na vzdělávání. „Z fondů byla hrazena školení pracovnic Národního onkologického registru, ale devět pracovnic z Prahy k tomu nemělo přístup, protože to bylo jen pro mimopražské,“ dodává Abrahámová.

Celkově bylo v roce 2012 nahlášeno v ČR necelých 89 tisíc nových nemocných, z toho Praha a Středočeský kraj patří mezi čtyři kraje s nejvyšší incidencí – vůbec nejvíce, celkem 10 446 pacientů bylo v Jihomoravském kraji, kterému stála hned v patách Praha s 10 394 pacienty, následoval Moravskoslezský (10 042 pacientů) a Středočeský kraj (8920 pacientů). Např. i Liberecký kraj s 3400 novými pacienty má ovšem na rozdíl od Prahy přístup k evropským penězům.

Jenže největší KOC se nestará pouze o pražské a středočeské nemocné. Protože mají pacienti v ČR možnost zvolit si pracoviště, kde budou léčeni, dojíždí do Prahy řada lidí z celé země, zejména pak z Vysočiny, Jihočeského, Ústeckého, Karlovarského a Libereckého kraje. Podle analýzy Bulovky, Thomayerky a VFN, které od roku 2007 do 2013 měly přes 109 500 pacientů se zhoubným nádorem, se přitom zjistilo, že pacienti odjinud než z Prahy a Středočeského kraje tvořili celkem 15,6 procenta, ti ze Středočeského kraje pak 28 procent. „Na to, aby mohla jedna z nemocnic požádat o evropské fondy, by musela mít 51 procent mimopražské klientely. To celkově nelze splnit, a pokud to někde splníme, tak ve specializované péči,“ říká Jitka Abrahámová. Největší český KOC je přitom na prvním místě v počtu léčených všemi typy léčby vyjma radioterapie. „To je dáno tím, že třeba Bulovka potřebuje už dlouho vyměnit akcelerátor – jde zkrátka o lokální těžké problémy, které máme s dotacemi,“ dodává profesorka.

Regionálním správcem onkologických pacientů pro Prahu je Thomayerova nemocnice, pro Středočeský kraj VFN. „Tato místa dostávají ročně příspěvek od ministerstva, pokud ho tedy vymámíme. Když ale nestačí, dotahují to tyto nemocnice,“ podotýká profesorka Abrahámová.

Největší dopady má přidružená léčba

Celkově tak zejména růst počtu pacientů vede k významnému navyšování nákladů na péči. Zařízení přitom mají nasmlouvané paušály, takže pak vzniká nutnost jednat s pojišťovnami o jejich navyšování. „Je úkolem nás, managementu, chvíli chodit plakat na ministerstvo, chvíli po pojišťovnách. Faktem ale je, že ačkoliv je léčba těžce finančně dostupná, musím uznat, že pokud dojde na imunologické preparáty, chemoterapii či centrovou léčbu, neznám zdravotní pojišťovnu, která by ji ve finále nezaplatila – stavějí se k tomu velmi vstřícně, i když někdy máme trochu časové problémy,“ přiznává ředitelka Nemocnice Na Bulovce Andrea Vrbovská.

„Na druhé straně chci říci, že kdyby pokračoval trend, kdy by pacientů přicházelo víc a víc, mohli bychom se dostat do výrazného problému. Je přitom jednodušší problémům předcházet, než je pak hasit,“ doplňuje ředitel Thomayerovy nemocnice Zdeněk Beneš.

Problém ovšem podle Vrbovské není ani tak ve financování léčby jako takové, ale v péči okolo – diagnostice, léčbě komplikací či následné péči. „Právě to je to, co nemocnice s KOC bolí. Centrová léčba je jedna věc, léčba dopadů terapie či pozdních příchodů věc druhá. Peníze tak od začátku nejdou za pacientem,“ uzavírá Vrbovská.

Michaela Koubová