Prodloužení kvalitního života pro pacienty s diabetem mellitem i ušetřené peníze nejen pro pojišťovny, ale také v oblasti sociální péče a invalidních důchodů. Takové jsou přínosy, které by mohly znamenat nové léky proti cukrovce. Ty jsou sice pochopitelně nákladnější než přípravky, které máme na trhu déle, mohou ale pacienty, u nichž klasická terapie nezabírá, ušetřit zdravotních komplikací. Právě ty přitom vyžadují vůbec nejnáročnější léčbu.

 

„Diabetes není nemoc zrádná jen klinicky, ale také ekonomicky. Mohlo by se zdát, že nejlevnější diabetik je ten neléčený, ale to je velký omyl, protože pak nejsme schopni zabránit komplikacím, které jsou pro systém nejnákladnější,“ uvádí Tomáš Doležal z Institutu pro zdravotní ekonomiku iHETA.

Cukrovkou v Česku trpí 860 tisíc lidí (z toho 92 procent má diabetes II. typu) a jejich počet stále roste. Náklady na léčbu této nemoci tak podle Doležala spolknou minimálně deset procent prostředků na zdravotní péči.

Mohlo by vás zajímat

„Diabetologie je jedním z ekonomicky nejnáročnějších oborů a náklady na ni stoupají. To souvisí s tím, že je nemoc u většího počtu pacientů diagnostikována dříve a s příchodem nových typů léčiv je podstatně dražší,“ potvrzuje náměstek ředitele VZP Petr Honěk. Loni tak největší česká zdravotní pojišťovna zaplatila za léky, zdravotnické prostředky, jako jsou inzulinové pumpy, a výkony v ordinacích diabetologů a praktických lékařů celkem 3,499 miliardy korun, z toho celých 2,512 miliardy bylo jen za léky. Pro srovnání: v roce 2007 šlo na léčivé přípravky téměř o miliardu méně. Náklady na subkutánní a perorální antidiabetika se pak oproti roku 2000 ztrojnásobily. Dalších zhruba 3,5 miliardy korun navíc činí dlouhodobé náklady. „Společně s ostatními zdravotními pojišťovnami odhaduji celkovou částku vynaloženou na léčbu diabetu a návazných komplikací na 11,5 miliardy,“ doplňuje Honěk.

Naději na dožití mají kvalitně léčení diabetici stejnou jako ostatní populace

Aby systém do budoucna ekonomickou zátěž v souvislosti s léčbou diabetu unesl, je třeba soustředit se na prevenci, včasný záchyt a kvalitní léčbu nemoci.

„Většina pacientů s diabetem mellitem je ve zralém věku. Dnes je velká pravděpodobnost, že 65letý člověk má před sebou téměř 20 let života. Statistici ale spočítali, že z toho velká část může být v nemoci. Při léčbě diabetu je proto klíčová právě otázka kvality života. Zanalyzovali jsme data asi tři čtvrtě milionu osob, které mají diabetes. Nejhorší prognózu mají pacienti, kteří jsou léčeni pouze inzulinem a často onemocněli už v 10 či 11 letech. Křivky úmrtnosti pacientů léčených všemi způsoby léčby ovšem klesají. Nemocný diabetem, kterému je dnes 65 let a je kvalitně léčen, má stejnou naději, že bude žít oněch dvacet let stejně jako ostatní, a to bez komplikací,“ říká prezident Diabetické asociace ČR profesor Milan Kvapil.

Bodem, odkud podle profesora Kvapila pro pacienty není návratu, je v diabetologii vznik komplikací. Současná medicína má ale naštěstí řadu možností, jak jim zabránit. Čím dál důležitější roli přitom hrají nové léky, které zároveň umožňují individuální přístup k pacientovi. V současnosti jsou na trhu dvě hlavní skupiny těchto léků: gliptiny, které u pacienta přirozenou cestou zvyšují produkci inzulinu, a glifloziny.

„Gliptiny jsou léky, které u nás máme sedm let. Letos se uzavřela kapitola ohledně jejich bezpečnosti – studie Tecos prokázala, že většina gliptinů je bezpečná. Další skupinou nových léků jsou glifloziny, což je skupina antidiabetik, kterou si zatím osaháváme. Přinášejí totiž úplně nečekaný způsob snižování glykémie, protože zabraňují zpětnému vstřebávání glukózy. To vede k zvýšenému odplavování cukru v moči. Léky tedy umožní, aby glukóza, která v těle přebývá a zapříčiňuje vysokou hladinu krevního cukru, odešla z těla močí. Pokud nezačnete víc jíst, tak takto denně ztratíte 70 gramů cukru, což znamená kilo cukru za dva týdny. Navíc je to jediná léčba, která vede ke zhubnutí o několik kilogramů, přičemž váha pacientům vydrží po čtyři roky,“ přibližuje profesor Kvapil.

Nové léky mohou znamenat méně amputovaných nohou i selhání ledvin

Nové trendy v léčbě zohledňuje i VZP, která glifloziny hradí od loňského srpna. V Česku tak tuto novinu vyzkoušelo zatím devět tisíc pacientů.

„Snažíme se, abychom vývoj byli schopni ufinancovat a peníze najít ve skupinách, které nemusí být tak nákladné. Celá řada diabetologických ordinací neléčí pouze diabetes, ale také například vysoký cholesterol, u nějž je základním terapeutickým postupem používání statinů. Jejich cena přitom i díky iniciativě VZP výrazně poklesla, aniž by pacienti museli doplácet,“ podotýká náměstek Honěk. V ročním horizontu se tak podařilo snížit náklady na statiny o 40 milionů korun. Ušetřit se povedlo také na základním léku na cukrovku, Metforminu, a to přesto, že počet jím léčených pacientů vzrostl. Úspora tak dosáhla 26,9 milionu korun, dalších 21,2 milionů se pak povedlo ušetřit na jiném léku na diabetes II. typu, Sulfonyluree. VZP také díky těmto úsporám loni odléčila moderními perorálními antidiabetiky 55 810 svých pojištěnců, výdaje za tyto léky se přitom vyšplhaly na 599 milionů korun.

Hradit moderní léčbu se ovšem podle Tomáše Doležala pojišťovnám vyplatí. „Na diabetes se nelze dívat z pohledu jednoho roku. Pracujeme s modely, kde jsme schopni vývoj, výskyt komplikací a mortalitu diabetiků predikovat na 10 či 20 let od doby záchytu či začátku terapie. Na reálných datech téměř 300 pacientů jsme zjistili, že pokud jsou nové léky dobře a včas nasazeny, dokážou rychle a agresivně snížit glykovaný hemoglobin, který je prediktorem pozdních komplikací. Z pohledu komplikací a nákladovosti nám vyšly údaje, které jednoznačně potvrzují koncept nutnosti včasné agresivní terapie. Když se podíváme na tisíc diabetiků v průběhu dvaceti let od diagnostiky, kteří dostanou novou terapii, protože ta původní kompenzovala nemoc nedostatečně, jsme schopni zabránit komplikacím, které stojí miliony. Pro pacienty se pak získá celkem 310 až 390 let života v plné kvalitě navíc (tj. 0,4 roku kvalitního života na pacienta, pozn. red.),“ uvádí Tomáš Doležal. „V přepočtu na tisíc léčených pacientu by v průběhu 20 let stát ušetřil na nákladech ze zdravotního pojištění kolem pěti milionů korun přímých nákladů na kardiovaskulární komplikace, až 25 milionů na renální komplikace a až 14 milionů korun na diabetickou nohu,“ doplňuje profesor Kvapil.

Tři procenta invalidních důchodů mají diabetici

Kolik tedy vlastně stojí diabetik bez komplikací v porovnání s diabetikem s komplikacemi? Podle studie z osmi evropských zemí na více než sedmi tisících pacientech je průměrná cena roční léčby diabetika 2834 eur – ovšem zatímco ten bez komplikací vyjde na 1505 eur, pacient s mikrovaskulárními komplikacemi (tj. diabetická nefropatie, retinopatie či neuropatie) vyjde na 2563 eur, s makrovaskulárními komplikacemi (infarkt, mrtvice, ischemie) na 3148 eur a s oběma typy komplikací dokonce na 5226 eur.

Pokud se podíváme do ČR, pak hemodialýza, kterou potřebuje 11 tisíc diabetiků, přijde ročně na 800 až 900 tisíc korun na pacienta. Počet cukrovkářů, kterým selhávají ledviny, se přitom v letech 2000 až 2010 zdvojnásobil. Pokud by nárůst stoupal stejným tempem i nadále, znamenalo by to za deset let nárůst nákladů pro zdravotní pojišťovny o devět miliard za rok.

Co se týče dalších zdravotních problémů pacientů s diabetem, má více než 100 600 pacientů postižený zrak, 2200 dokonce osleplo. Více než 40 tisíc diabetiků trpí syndromem diabetické nohy a přibližně 10 tisíc muselo podstoupit amputaci dolní končetiny. Výskyt infarktu myokardu u lidí s cukrovkou je až pětinásobně vyšší než v běžné populaci. Z těchto čísel je jasné, že tíži nákladů na péči nenesou jen zdravotní pojišťovny, ale také sociální systém.

„MPSV se s diabetem setkává v okamžiku, kdy pacient navštíví lékařskou posudkovou službu a požádá o nejrůznější dávky nebo invalidní důchod. Tři procenta ze všech invalidních důchodů jsou vypláceny právě nemocným s diabetem, z toho 17 procent je těch nejtěžších, což jsou lidé, kteří mají jen 30 procent funkčních schopností pracovat. Diabetes má tedy velký dopad do pracovních schopností a ovlivňuje i děti do 18 let, kdy jen v roce 2013 přibylo asi tisíc diabetiků, o nichž se ví, že do budoucnosti nebudou moci plně pracovat. Naopak lidé s diabetem nad 65 let jsou často příjemci příspěvku na péči a potřebují už podporu nejen finanční, ale i pečující,“ uzavírá náměstkyně ministryně práce a sociálních věcí Iva Merhautová.

Michaela Koubová