Přichází náhle a často končí smrtí. Třetina pacientů cévní mozkovou příhodu nepřežije. Ale ani ti, kteří přežijí, nemají vyhráno. Třetina umírá do jednoho roku a výhled pětiletého přežití má zhruba polovina pacientů. Pětina z nich pak trpí poruchou chůze, 45 % je ochrnutých na polovinu těla a 40 % pacientů je závislých na pomoci druhých. Cévní mozkové příhodě se přitom dá předejít, stačí věnovat pozornost svému zdravotnímu stavu a nepodceňovat jeho zhoršení.
Nepatří k onemocněním, kterého se Češi bojí. Nepředpokládají, že by právě je mohla „mrtvice“ potkat. Přitom jde o druhou nejčastější příčinu úmrtí, spolu s dalšími kardiovaskulárními onemocněními jsou pak společně největším zabijákem. „Srdečně cévní choroby jsou hlavní příčinou úmrtí ve všech zemích západní civilizace, Českou republiku nevyjímaje. Tato onemocnění jsou vnímána jako sice závažná, ale léčitelná, a tak je lidé nevnímají jako něco, co by je přímo ohrožovalo na životě,“ konstatuje profesor Richard Češka z Centra preventivní kardiologie 3. interní kliniky 1. LF UK a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Cévní mozková příhoda (CMP) je ale jedno z nejzávažnějších onemocnění, které může obyvatele vyspělých zemích potkat. Nejen, že pro třetinu pacientů je takřka okamžitě smrtelné, ale i pro ostatní má velmi těžké následky.
Češi jsou na tom hůř, než je evropský průměr
Cévní mozková příhoda je časté onemocnění. Každoročně si tuto diagnózu vyslechne asi 40 tisíc českých pacientů, s tím že zhruba 11 tisíc osob zemře, což je více než 30 úmrtí denně. „O úmrtí na cévní mozkovou příhodu se mlčí a my je prakticky nevnímáme, pokud se nedotknou někoho z našich blízkých. Tragická nehoda autobusu s několika desítkami mrtvých je ale něco, co zasáhne nás všechny,“ dodává profesor Češka. Česko přitom ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi pokulhává. Případů cévní mozkové příhody je u nás víc, než jinde na světě. Evropský průměr je 90 nemocných žen a 141 nemocných mužů na 100 tisíc obyvatel, v USA je pak průměr zhruba 200 případů na 100 tisíc obyvatel. Český průměr je ale víc než dvojnásobek evropského. Výskyt CMP je u nás 300 nemocných na 100 tisíc obyvatel. Léčba nemocných navíc znamená značnou zátěž pro zdravotnický systém. „Hospitalizací s touto diagnózou je v ČR téměř 60 000 za rok, praktičtí lékaři registrují za rok 26 000 nemocných pro CMP. Co je skutečně téměř neuvěřitelné, je délka pracovní neschopnosti u nemocného s CMP. Ta činí více než 150 dní a mnoho z těchto pacientů se do zaměstnání už nikdy nevrátí a zůstanou trvale invalidizováni,“ upozorňuje kardiolog. Další závažnou skutečností je to, že u CMP je vysoké riziko recidivy. Do 5 let je to 20–40 %. Každý další výskyt „mrtvice“ přitom pro nemocného znamená horší šance na uzdravení a naopak větší pravděpodobnost vážných trvalých následků.
„Na vzniku cévní mozkové příhody se podílí především rizikové faktory jako zvýšený krevní tlak, kouření, cukrovka nebo zvýšený cholesterol. Významné riziko představuje také nejčastější porucha srdečního rytmu, tedy fibrilace síní. Tato rizika můžeme a musíme účinně ovlivnit,“ je přesvědčený profesor Češka. Vždy je podle něj lepší, když se podaří výskytu CMP předejít. Jedním z výrazných pomocníků v osvětě a prevenci tohoto onemocnění je nezisková organizace ICTUS, která pomáhá lidem po cévní mozkové příhodě. Její zakladatel, Jan Dohnálek, sám „mrtvici“ prodělal, a tak ostatním radí, jak se jí vyhnout: „Moje chyba? Nekontroloval jsem si vysoký tlak, vysoké nasazení v práci, nepoznal jsem malého „bratříčka“, který mě měl varovat. Do dvou měsíců přišel větší, silnější. Ale dnes už jsem moudřejší. Hlídejte si tlak, nechte si zkontrolovat fibrilaci síní. Dodržujte životosprávu, neužeňte se, a mladé ženy, které používáte hormonální antikoncepci, nechte si zkontrolovat, co vám dělá vaše krev.“
Fibrilaci síní nemusíte poznat
Nezdravý životní styl spolu s nesprávně léčenými chorobami, jako je cukrovka nebo vysoký krevní tlak, tak zvyšuje riziko nejen cévní mozkové příchody, ale i pravděpodobnost, že se u člověka objeví poruchy srdečního rytmu nejčastěji v podobě fibrilace síní, které jsou samy o sobě rizikovým faktorem pro vznik CMP. Vysvětlení je jednoduché, při fibrilaci síní dochází ke vzniku krevní sraženiny v srdci. Ta se může uvolnit a zasáhnout právě mozkové cévy a vést k CMP. „Mezi rizikové faktory fibrilace síní patří věk, vysoký krevní tlak, různá srdeční onemocnění, například stavy po infarktu srdce, chlopenní vady, a také přidružená onemocnění, jako je mimo jiné cukrovka, porucha funkce štítné žlázy, spouštěčem arytmie může být ale i alkohol,“ shrnuje jednotlivé faktory docentka Lucie Riedlbauchová z Kardiologické kliniky UK 2. LF a Fakultní nemocnice Motol.
V Česku žije zhruba 200 tisíc pacientů s fibrilaci síní s tím, že spolu se stárnutím populace jejich počet narůstá. Od 90. let 20. století jejich řady vzrostly o třetinu a podle zahraničních odhadů se jejich počet do roku 2050 ztrojnásobí. Jde o onemocnění, které se jen málokdy vyskytuje u lidí mladších padesáti let, ale s rostoucím věkem jeho výskyt roste. Mezi sedmdesátníky pak fibrilací síní trpí každý desátý. „Při fibrilaci síní dochází k tomu, že je srdce aktivováno chaoticky a nedostatečně pumpuje krev do krevního oběhu,“ popisuje docentka Riedlbauchová. Pacienti mohou pociťovat bušení srdce, celkovou slabost nebo se více zadýchávat, ale mnoho z nich potíže připisují únavě, stresu nebo rostoucímu věku, a tak až 60 % nemocných vůbec neví o své nemoci. „Bez ohledu na to, zda pacienti mají nějaké zřejmé potíže či nikoliv, riziko vzniku cévní mozkové příhody je u nich stejné. Krevní sraženiny se totiž objevují stejně často jak u těch jedinců, kteří přítomnost fibrilace síní vnímají, tak u těch, kteří přítomnost arytmie vůbec nezaznamenali,“ upozorňuje kardioložka.
Samotná léčba fibrilace síní má 3 pilíře: 1. ovlivnit vyvolávající příčiny arytmie, 2. omezit opakování fibrilace síní a zajistit, aby srdce při arytmii nebilo příliš rychle, 3. zamezit vzniku komplikací, především mozkové mrtvice. „Léčebné prostředky volí lékař individuálně podle aktuálního stavu nemocného, podle přidružených onemocnění, formy a klinických příznaků arytmie. Nezbytnou součástí léčebné rozvahy je vždy i zvážení rizika vzniku krevních sraženin ve fibrilujících síních u konkrétního nemocného. Podle toho lékař volí vhodnou léčbu snižující srážlivost krve, která by měla omezit tvorbu krevní sraženiny a s tím spojené riziko mozkové mrtvice,“ popisuje aktuální léčebné možnosti fibrilace síní docentka Riedlbauchová.
Léků na „ředění krve“ existuje celá řada, ale jen některé jsou dostatečně účinné v prevenci mozkové mrtvice související s fibrilací síní. Donedávna byly k dispozici jen léky, které ovlivňují tvorbu některých faktorů srážlivosti. Tyto léky jsou používány již přes 50 let a byly a jsou stále velmi účinné, ale léčba je složitá. Hlavní nevýhoda těchto léků spočívá v tom, že míra jejich účinku je pro každého úplně jiná, navíc je značně ovlivňována například typem stravy nebo dalšími současně užívanými léky. Účinek těchto léků je nezbytné sledovat pomocí opakovaných odběrů krve a jejich dávku je nezbytné upravovat. V posledních letech se však objevily i léky ze skupiny nových antikoagulancií, které mají stabilnější účinek a nevyžadují pravidelné kontroly srážlivosti krve. To by mělo umožnit podávat tuto léčbu většímu počtu pacientů, kteří by tuto léčbu užívat měli, a výrazněji tak snížit riziko mozkové mrtvice u nemocných s fibrilací síní.
Fibrilace síní přímo neohrožuje nemocného na životě, ale zhoršuje kvalitu života a to nejen tím, že dlouhodobě přináší zvýšené riziko výskytu komplikací, jakými jsou mozkové příhody a srdeční selhání. „Sociální důsledky fibrilace síní mohou být značné: pacienti se například velmi obtížně vyrovnávají se změnou výkonnosti. Pokud jsou nuceni změnit zaměstnání či dokonce odejít do invalidního důchodu, prakticky úplně změní prostředí a také svůj denní rytmus. Mnoho pacientů pak trpí pocity méněcennosti,“ popisuje hlavní sociální aspekty tohoto onemocnění Pavla Krištofová z občanského sdružení Rytmus srdce.
Raději přijeďte zbytečně než pozdě
V případe fibrilace síní i cévní mozkové příhody platí, že je vždy lepší navštívit lékaře zbytečně než pozdě. „Největší prodleva je bohužel stále u pacientů, kteří podceňují příznaky a říkají si, že je slabost přejde. Často se i stydí zavolat si záchranku, což je špatně,“ dodává docentka. Poměrně jednoduchý domácí test, který napoví, že je se srdcem něco v nepořádku, je použití běžného tonometru. Ten při kontrole krevního tlaku je schopen identifikovat i možné změny srdečního rytmu, což zobrazí nepravidelně blikajícím symbolem srdce na displeji.
Ještě důležitější je rychlost reakce v případě cévní mozkové příhody. Jestliže CMP začíná, je třeba si to uvědomit a co nejrychleji se dostat do specializované péče. Urgentní léčba ve specializovaném komplexním cerebrovaskulárním centru nebo na „iktovém centru“ je tím úspěšnější, čím dříve ji nemocný dostane. Proto je třeba znát základní příznaky, a pokud si jich všimnete, okamžitě volat rychlou záchrannou službu. Americká společnost pro CMP vytvořila snadnou pomůcku pro diagnostiku základních příznaků. Pojem, který byste si měli pamatovat, je FAST ( Face – tvář, pokleslý koutek, vytékající sliny, Arm – paže, neschopnost udržet předmět, asymetrie pohybu pravé a levé paže, Speech – řeč, neschopnost mluvit nebo i obtížné rozumění řeči, Time – co nejrychlejší transport). „Když máte pocit, že jste ohrožen cévní mozkovou příhodou, raději okamžitě volejte rychlou záchrannou službu. Vždy je lepší třikrát přijet do nemocnice zbytečně, než jednou nepřijet a přijít o hybnost na polovině těla,“ radí profesor Češka. Každou minutu během CMP zanikají dva miliony mozkových buněk a je zničeno 14 milionů nervových spojení. Čím později se tak pacientovi dostane péče, tím hůře pro něj.
Ludmila Hamplová
Foto: archiv
