Klasik partnerské terapie psychiatr Miroslav Plzák bral život i manželství s humorem
S problémy partnerského soužití radil několika generacím, jeho metody byly svérázné, ale účinné, a v jeho podání většinou nepostrádaly humor. Psychiatr a publicista Miroslav Plzák, od jehož narození uplyne 25. srpna devadesát let, bývá někdy považován přímo za zakladatele matrimoniologie (vědě o manželství). V roce 1964 stál také u zrodu první Linky důvěry v tehdejším socialistickém východním bloku.
“Smyslem manželství není, aby v něm byli partneři šťastní, od toho jsou tady záliby,” tvrdil Plzák, podle něhož je základním kamenem partnerství pravidlo tří “S” – soucit, stesk a starost (rozuměno strach o partnera). Za největší rozvraceče vztahů naopak považoval výčitky, osočování a výhrůžky. Často také hovořil o tom, že láska milenecká a romantická zákonitě vyprchá.
Jeho zlehčování nevěr mu u konzervativců vyneslo kritiku, proslul jako autor hesla: “zatloukat, zatloukat a zatloukat”, i když ho prý takto údajně nikdy neřekl. Teorii ale na to měl: “Když jsem manželce nevěrný, je zbytečné se k tomu přiznávat, jen znásobím její utrpení.”
Mohlo by vás zajímat
Plzákovy rady jak najít správného partnera či jak “přežít” manželství jsou platné i po půlstoletí, protože manželské problémy jsou v zásadě stále stejné. A tak jsou pořád velmi populární jeho publikace, i ty z přelomu 60. a 70. let – například První pomoc při nehodách manželských či Manželské judo, k novějším z několika desítek jeho knih patří Othelon, aneb, Manuál o žárlivosti, Muže ani květinou…, či My se máme, my si vyhovíme. Psal i televizní inscenace a divadelní hry, z nichž nejznámější Záviš kontra Březinová se v Semaforu hrála tři roky.
Plzák byl rodákem z Libušína u Kladna, ale dětství prožil v Praze. Maturoval rok před koncem války a poté byl totálně nasazen v jedné libeňské fabrice. Po válce absolvoval medicínu na Karlově univerzitě a už po druhém ročníku ho přitáhla psychiatrie. Byl členem Československé strany národně socialistické, proto po studiích coby politicky nespolehlivý léčil čtyři a půl roku příslušníky takzvaných Pomocných technických praporů.
Po praxi v léčebnách v Praze-Bohnicích, Kroměříži a Horních Beřkovicích nastoupil v roce 1959 na pražskou psychiatrickou kliniku věhlasného profesora Vondráčka. Po čtyřech letech se stal primářem a na klinice pak působil do roku 1989, kdy odešel do důchodu.
Klinicky se Plzák mimo jiné zabýval depresemi. Mezi jeho pacienty bylo mnoho známých osobností, také herců. Od 60. let byl totiž “jako doma” mezi bohémskou společností spojenou zejména s divadly Rokoko, Semafor či Reduta. V této době mu do života nakrátko vstoupily i dvě krásné herečky, Olga Schoberová a Marie Drahokoupilová. Kvůli stykům s uměleckým světem a také proto, že na klinice pomohl mnoha lidem, kteří měli politické problémy, byl zajímavým objektem pro Státní bezpečnost. Razantně však popřel, že by jakkoli s StB spolupracoval.
Odborníka na manželské soužití udělal z Plzáka rostoucí počet sebevražd začátkem 60. let a příkaz něco s tím udělat. Tím něčím se stala první Linka důvěry, k níž se inspiroval u britských samaritánů a která slouží dodnes. A protože většina klientů přicházela s manželskými konflikty, vytvořil samostatný vědní obor zabývající se manželstvím – matrimoniologii a jako údajně první na světě k němu napsal vysokoškolskou učebnici.
O klasikovi manželské terapie se tradovalo, že měl pět manželek. To ale nebyla pravda. Rozvedl se jen jednou a s druhou, o 24 let mladší manželkou Emou žil skoro 40 let. Ač psychiatr, ani on nedokázal zabránit tragédii ve vlastní rodině – jeho syn si vzal život těsně před maturitou. Z prvního manželství má dceru Renatu, která je rovněž lékařkou.
Plzák zemřel 13. listopadu 2010 ve věku 85 let.
-čtk-
Tomáš Cikrt
