Přesně je to 32,6 miliardy dolarů. Tolik by stála africkou ekonomiku loňská epidemie eboly, spočetla Světová banka a už teď počítá, na kolik vyjde ta příští. Jedno je jisté už teď. Bude to víc.

 

Samotná léčba nebožáků, kteří se smrtící a nemilosrdnou krvácivou horečkou, přišla jen na zlomek této částky a totéž platí i pro hledání skutečně efektivního léku na ní. Pokud by vyšla naprázdno snaha zabránit rozšíření epidemie po západoafrickém rohu, ekonomika by krvácela stejně jako nemocní.

Zpomalení dopravy na letištích, zadrhávající vykládka lodí, ztráty, které vznikly, když se v útrobách lodí čekajících na odbavení v uzlových přístavech kazilo zboží podléhající zkáze. Omezení pohybu pracovních sil v aglomeracích. To všechno v součtu představuje zpomalení mechanismu globálního ekonomického soustrojí. Když se ekonomové ve Světové bance zamysleli nad tím, jak velká by byla celková ztráta, nejspíš napoprvé nechtěli věřit svým kalkulačkám. Skoro třiatřicet miliard dolarů je obrovská suma – pro ilustraci se jedná dvě třetiny ročních vojenských rozpočtů Ruska, aktuálně nejrychleji (byť nikoliv v absolutních číslech) zbrojícího státu světa.

Mohlo by vás zajímat

Černé a ještě černější scénáře

Když už ekonomové Světové banky byli v počítání, rozhodli se vytvořit scénáře pro rozšíření různých druhů epidemií po světových ekonomických centrech. Faktem totiž je, že epidemie zuřící v západní Africe nebo na Madagaskaru je tragická, ale ekonomice v zásadě nedokáže uškodit. Pokud by se ale třeba Spojenými státy prohnala pandemie chřipky, následky by byly hrozné. Vynechme teď lidské oběti, na které jinak myslíme jako na první. Mimochodem – byly by jich miliony, jak dovozuje studie EcoHealth Alliance. Jak poznamenává Alexandra Sifferlineová v Timu, je to obrovské číslo, ale také číslo nikoliv nerealistické.

Vraťme se ale zpátky k financím. Pokud by se jednalo o pandemii s mírnějším průběhem, ekonomická ztráta by dosáhla během prvního roku 374 miliard dolarů. Pokud by se jednalo o pandemii závažnou, ekonomický propad by představoval více než dvanáct procent globálního euroatlantického  HDP. Pro lepší představu – to je 7,3 bilionu dolarů.

Alarmující studie se rychle chytili i lékaři a přišli s iniciativou, která doporučuje zásadní změnu doktríny boje s vysoce nakažlivými nemocemi. Ta stávající je svou podstatou reaktivní. Jednoduše řečeno v současné době čekáme, až se epidemie objeví a pak teprve proti ní začneme s větším či menším úspěchem bojovat. Podle lékařů a globálních zdravotnických organizací je na čase tento přístup opustit. One Health, tak se jmenuje nová doktrína.

Spočívá v tom, že by se na globální úrovni měly eliminovat předpoklady pro vypuknutí epidemií. Začíná to chováním lidí v rizikových oblastech – v zásadě by mělo stačit se vyhýbat potenciálně nebezpečným situacím. Na celosvětové úrovni by se podle této doktríny mělo zabránit třeba odlesňování tropických oblastí. Ta totiž vede k tomu, že se potenciální nositelé nákaz ze zvířecí říše jako třeba netopýři dostávají do stále bližšího kontaktu s lidmi. A právě tento kontakt stojí v pozadí všech velkých epidemií posledních přinejmenším dvaceti let.

Lékaři odhadují, že pokud by se nová doktrína důsledně dodržovala, okolo roku 2040 by se nebezpečí epidemií snížilo o polovinu ve srovnání se současným stavem.

Co od této doktríny odrazuje a patrně jí také zlomí vaz, je její ekonomická náročnost. Třicetiletý rozpočet celé dlouhodobé akce se odhaduje na 343,7 miliardy dolarů. Na druhé straně stojí částka, kterou tato investice potenciálně může zachránit – a ta činí přes 360 miliard dolarů.

Potíž je, že se při tomto způsobu hodnocení efektivity změněné doktríny boje proti epidemiím pohybujeme ve světě grafů a tabulkových předpokladů. Svět je bohužel daleko živější a nepředpokládatelnější místo než kanceláře, ve kterých ekonomové počítají svoje finanční výhledy. To ale nic nemění na tom, že by bylo jednodušší vymýtit předpoklady pro vznik epidemií než čekat, až vypuknou a pak s nimi bojovat.

 

Ondřej Fér, Ekonomický deník