Ebola coby bumerang a další malé velké zprávy

Návrat zabijáka. Země AIDS zaslíbené. Osahejte si pornohvězdu. …a teď už můžu umřít.

 

 

 

Mohlo by vás zajímat

Německá vláda se s opozicí předhání, kdo nabídne zdravotníkům větší kompenzace

 

Údajně vyléčené zdravotnici se vrátily vedlejší příznaky eboly

Devět měsíců poté, co byla zdravotní sestra Pauline Cafferkeyová nakažená ebolou propuštěna z nemocnice jako vyléčená, je opět v péči lékařů.

Podle listu Guardian Cafferkeyová symptomy opětovné nákazy nevykazuje, ale současný stav je jednou z komplikací, které u ní v důsledku infekce nastaly. I tak jsou všechny osoby, se kterými přišla do styku, sledovány. Tamní nemocnice tvrdí, že riziko nakažení osob, které byly v kontaktu s nemocnou, je nízké.

“Ebola se šíří jen přímým kontaktem s krví nebo krevními tekutinami nakažené osoby, která vykazuje symptomy onemocnění,” uvádí se v prohlášení nemocnice. Žena podle ní symptomy eboly nevykazuje.

“Paulinin stav je komplikací, která nastala po prodělané infekci. Riziko nákazy pro veřejnost je velmi nízké. V souladu s běžným postupem jsme zjistili, s kým byla nemocná v nejbližším kontaktu. Tyto osoby budou preventivně sledovány,” sdělila ředitelka oddělení veřejného zdraví pro Glasgow Emilia Crightonová.

Pro vědecký svět byla zpráva o stavu Cafferkeyové devět měsíců po uzdravení šokující. Je sice známo, že se virus může udržet v některých tělních tekutinách, ale není znám žádný případ takto vážného stavu osoby, která se z eboly vyléčila.

Cafferkeyová pracovala v Sieře Leone pro organizaci Save the Children. Po příletu do Londýna 28. prosince se necítila dobře, ale protože měla normální teplotu, mohla odletět do Glasgowa. Tam se její stav zhoršil, proto byla hospitalizovaná v Londýně.

Ebola se začala šířit v prosinci 2013 nejprve v Guineji. Posléze zasáhla i Sierru Leone a Libérii a několik případů se objevilo v Nigérii a Mali. Pacienti, kteří se ebolou nakazili v Africe, nemoci podlehli také v USA a ve Španělsku. V západní Africe se nakazilo více než 26 500 lidí a zhruba 11 300 z nich zemřelo.

 

Rusko a Ukrajina, země AIDS zaslíbené

Ukrajina a Rusko jsou jediné státy na světě, kde se epidemie AIDS dál s rostoucí silou šíří. Ostatním státům včetně afrických se podle něj podařilo epidemii přinejmenším zastavit.

“Toto je jediná oblast na světě, kde epidemie AIDS dál roste,” píše list Kyiev Post. Svědčí o tom i údaje OSN, podle nichž je z evropských zemí situace na Ukrajině nejhorší – v zemi je virem HIV nakaženo 1,3 procenta lidí starších patnácti let. Ukrajina a Rusko se podílejí 90 procenty na počtu nových případů AIDS ve střední a východní Evropě.

Reakce ukrajinského zdravotnictví na epidemii AIDS váhavá a nedostatečná. “Dokonce i v zemích, kde jsme v minulosti vždy zaznamenávali vysoký počet nových onemocnění, dochází k určitému poklesu. Týká se to i těch nejohroženějších zemí Afriky,” píše se v Kyiev Postu.

Globální fond pro boj s AIDS, malárií a tuberkulózou ve 150 zemích světa nyní investuje 23 miliard dolarů, pro Ukrajinu od roku 2003 do roku 2016 hodlá uvolnit celkem 640 milionů dolarů. Organizace sídlící v Ženevě začala fungovat v roce 2002, jedním z prvních jejích přispěvatelů byl zakladatel společnosti Microsoft Bill Gates. Finanční prostředky získává fond od soukromých dárců nebo od vlád rozvinutých západních a asijských států.

 

Kampaň proti AIDS na japonský způsob, čili poněkud zvrhle

Devět pornohereček nahoře bez, šest tisíc párů rukou. Taková byla kampaň v Japonsku pro prevenci proti AIDS. Hvězdy filmů pro dospělé se nechaly celý víkend za poplatek osahávat. Dohromady vybraly na 5 milionů jenů.

V přepočtu zhruba milion korun vybraly japonské pornohvězdy v rámci originální akce, při níž si za poplatek nechaly od zájemců osahávat ňadra. Výtěžek charitativní akce Boob Aid je určen na prevenci proti AIDS. Akce probíhala celý víkend a k dispozici bylo devět hereček z filmového průmyslu pro dospělé.

Fanoušci si nejprve museli nastříkat na ruce dezinfekci, než se dívek mohli dotknout – někteří s vervou, jiní jen opatrně, ba pokradmu. Z akce pořádané v Tokiu běžel přímý přenos na japonském kabelovém kanálu pro dospělé. Organizátoři napočítali téměř 6000 párů rukou, jejichž majitelé za možnost sáhnout dívkám na ňadra dohromady zaplatili asi pět milionů jenů (zhruba milion korun). Akce se konala už podvanácté a má podporu Japonské nadace pro prevenci AIDS.

“Nikdy by mě nenapadlo, že by moje ňadra mohla znamenat přínos pro společnost,” prohlásila jedna z aktérek, pornohvězda Rina Serina.

 

Agentura na plnění posledních přání

Charitativní organizace Stichting Ambulance WENS plní poslední přání nevyléčitelně nemocným lidem.

Vše začalo v listopadu 2006, kdy Kees Veldboer převážel nevyléčitelně nemocného Maria Stefanutta z jedné nemocnice do jiné, popisuje NBC.

Když dorazili na místo, nebyla ještě druhá nemocnice schopná ho přijmout a sanitář tak řešil, co s pacientem, který příliš netoužil po tom vrátit se zpět do postele, v níž strávil poslední tři měsíce. A tak se ho Veldboer zeptal, jestli není nějaké místo, kam by se chtěl mezitím podívat.

Vysloužilý námořník měl skromné přání – zda by ho mohl vzít do rotterdamského přístavu, aby mohl dát moři poslední sbohem. Nakonec v přístavu zůstali skoro hodinu. “Po tváři mu stékaly slzy dojetí. Když jsem se ho zeptal, jestli by se chtěl ještě jednou projet po moři, řekl, že by to nebylo možné, protože je upoutaný na lůžko,” vzpomíná Veldboer v článku BBC.

Fond přání s manželkou, zdravotní sestrou Inke, založili prakticky na kolenou. Nyní, po osmi letech mají 230 dobrovolníků, šest speciálně upravených sanitek, vlastní rekreační budovu a splnili už téměř 7000 přání.

Průměrně charita pomáhá čtyřem lidem denně. Klienti mohou být jakéhokoli věku, jedinou podmínkou je, že jsou nevyléčitelně nemocní a nemohou být převáženi jinak než na lůžku.

Nejmladší pacientce bylo pouhých 10 měsíců. “Celý život strávila v nemocnici, nikdy nebyla doma. Rodiče chtěli, aby s nimi mohla alespoň jednou posedět na gauči,” vypráví Veldboer.

Naopak nejstarší klientkou byla 101letá stařenka, která celý život jezdila na koni. Přála si na něm ještě jednou projet. Zajímavostí je, že i když denně převážejí pacienty těsně před smrtí, při cestě za svým posledním přáním jich za ty roky zemřelo jen šest. Většině totiž vidina výletu dodá energii do následujících dní.

Poté, co Veldboerova organizace dosáhla v Nizozemsku obrovského úspěchu, pomohl zřídit podobnou službu i v jiných státech. Nejprve v Izraeli, kam vezl ženu, která zde chtěla zemřít, poté v Belgii, Německu a Švýcarsku.

“Jsem jen úplně obyčejný holandský chlap, který dělá to, co ho nejvíc baví. A mým koníčkem je pomáhat druhým,” uzavírá Kees Veldboer.

 

Ondřej Fér, Ekonomický deník